Sjezdovky:
Sjezdovky byly každý den upravené. Pro trénink carvingových obloučků
je nejlépe vyjet až na úplný vrchol. Tam už je to bez lesa a sjezdovky jsou
úžasně široké, takže točit se to může do všech stran. Kdo si chce
užít větších padáků, může využít postranních svahů, které jsou
příkřejší, než jakási střední cesta. Ráno nebylo příliš příjemné
sjíždět z 2 000 m dolů do města, protože odpoledne změklý sníh byl
ráno jeden led. Od 2 000 výš však byly sjezdovky vcelku komfortní.
Sjezdovky nejsou příliš vhodné pro úplné začátečníky. Něco jako
Panoramika na Barradelu v Aprice v Bormiu chybí. Dá se jezdit po traverzech,
ale přitom se musí traverzovat i přes sjezdovky a to pro malé děti není
příliš vhodné.
Sněhové podmínky:
Vysněženy byly všechny sjezdovky. Přírodního sněhu mnoho nepřipadlo,
protože byly jen ojedinělé sněhové přeháňky, které množství sněhu
nevylepšily. Při upravování sjezdovek se kolem toho prvního patra
vyskytují ve sněhu kamínky. Není to všude, ale v některých místech toho
bylo dost, takže jsem si trochu porasoval skluznice. Prostě - jak to
přehrnují a přemílají, tak se tam ty kamínky dostanou z podkladu. Nebylo
to tedy tak, že bychom jezdili až po hlíně, ale kamínky ve sněhu byly.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Celý kopec se dá zvládat minimem lanovek a sedaček. Nahoře si vždycky
člověk může vybrat jinou kombinaci tras a zase se dostane do jednoho místa.
To je obrovská výhoda pro skupinky, které se na sebe nechtějí při
lyžování vázat, ale chtějí se snadno najít.
Zalidněnost:
Mimo neděle bylo lidí na sjezdovkách přiměřené množství. Dokonce
jsem prohlásil, že při tom malém počtu lidí se na sjezdovce může srazit
jen úplný blbec. No a v pátek se mi podařilo, že jsem se na úplně
prázdné sjezdovce srazil s vlastní dcerou, a tak jsem byl za toho blbce.
Shora to sledoval jen můj vnuk. Nikdo jiný tam nebyl a než jsme se z toho
vyhrabali a nandali lyže, tak ani nikdo jiný tudy neprojel. Byl to jeden z
těch postranních padáků, na které mnoho lidí nejede.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace na sjezdovce mají dostatečné kapacity, takže se dá dobře
najíst bez velkých tlačenic. Zábavu po lyžování ve městě jsme
nevyužívali, takže nemůžu hodnotit. Nám stačil večerní karban.
Doprava do střediska a parkování:
Cestovali jsme autem přechod Vojtanov - Mnichov - Ga-Pa - Fernpass - tunel u
Landecku - Samedan - Berninapass - Tirano - Bormio. Záměrně jsme se vyhnuli
Livignu, protože mýtné za tunel pod Munt la Scherra je již sprostě drahé a
na zpáteční cestě bychom museli brzy vstávat, abychom ho stihli otevřený
ve směru do Švýcar. Navíc přejezd Berniny je krásný a z Tirana do Bormia
vede velmi dobrá silnice. 54 km navíc na jednu cestu se dá jet. Zácpy nebyly
ani tam, ani zpátky.
Parkování jsme měli díky ubytování v soukromém dvoře. Veřejné
parkoviště jsme nemuseli využívat.