Sjezdovky:
Krásné červené sjezdovky, obvykle široké, hezký profil. Z vrcholu Cima
Bianca vedou dvě, obě v dobrém stavu nahoře. V dolní části už byly
vyjeté kameny. Z nižšího vrcholu Cimino vede několik červených, opět v
celkem dobrém stavu, místy kameny. Z bodu Bormio 2000 lze jet ještě jednu
červenou, sjezd do údolí je ale oficiálně uzavřen. Dá se sjet po modré,
která je zavřená, nebo kabinkovou lanovkou. Místy povrch sjezdovek
ledovatý.
Sněhové podmínky:
Na Alpy překvapivě málo přírodního sněhu, jen v nejvyšších
místech, hodně technický sníh, kolem sjezdovek zeleno nebo poprašek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kabinková lanovka z Bormia do Bormia 2000 je pohodlná. Nad Bormio 2000 lze
vyjet moderními čtyřsedačkami s ochrannou bublinou proti špatnému počasí
nebo velkou kabinovou lanovkou (autobus). Není úplně moderní, ale cesta na
vrchol je bez přesedání a navíc je v ní člověk schovaný před počasím.
Ostatní lanovky, obvykle čtyřsedačky, jsou celkem ucházející.
Zalidněnost:
Bylo krásně slunečno a velký mráz. Italové mají tento týden
prázdniny, a proto bylo středisko hodně zalidněné. Nebyly též v provozu
modré sjezdovky vedoucí do údolí, a tím pádem i na červených hodně
jezdily děti, začátečníci i lyžařské školy.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívili jsme vrcholovou restauraci na Cima Bianca a mohu doporučit.
Nádherné výhledy, káva za obvyklou cenu 1,20 € a výborné croissanty.
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme přes Mnichov, Garmisch, Rakousko, Švýcarsko, Bernina Pass,
Tirano a Bormio. Vyhnuli jsme se placenému tunelu v Livignu i dálničním
poplatkům v Rakousku. Parkování máme v rezidenci, a proto jsme jeli do
střediska skibusem. Doprava místními skibusy celkem funguje, jen jízdní
řády jsou pouze v italštině, tak jsme hodně pátrali, které busy opravdu
jedou (luštili vysvětlivky).