Sjezdovky:
Sjezdovky v podstatě jen červené, dají se zde najít i dvě černé a
dojezd ke kabince je údajně modrý (což ale vzhledem ke stavu sjezdovky
nevypadalo). Nejvíce jsme lyžovali z vrcholu (Bormio 3000) do poloviny kopce
(Bormio 2000).
Sněhové podmínky:
Jakmile jsme přijeli, začalo sněžit - sněhu tedy bylo relativně dost.
Na sjezdovce hlásili 60 cm, na samotném vrcholu 110 cm. Ve spodní části
střediska však nastávaly problémy s plotnami, muldami (které se vyskytovaly
i nahoře, nicméně tak zlé to tu nebylo), nicméně na vyloženě
rozkorejněná místa jsme nenarazili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Využívali jsme lanovky Bormio 2000, následně dvou sedaček. Lanovka
Bormio 3000 (kyvadlová) byla starší, nicméně stále nás vyvezla na vrchol
rychleji než dvě sedačky. K lanovkám ani vlekům takovým nemám žádné
výhrady.
Zalidněnost:
Lidí relativně dost, což mělo za následek tvorbu muld (viz výše),
odpoledne místy těžce rozježděné sjezdovky. Fronty na lanovky však
přesto minimální až žádné. Většina turistů zde byli Češi, takže
nebyl problém si s někým na sjezdovce pokecat v rodném jazyce.
Občerstvení a aprés-ski:
Využili jsme největší restauraci v mezistanici Bormio 2000, pizza dobrá,
velký výběr jídla formou samoobsluhy, nicméně odpoledne opravdu plno i
zde.
Doprava do střediska a parkování:
Praha - Mnichov - Garmisch-Partenkirchen - Livigno - Bormio. Pozor! Navigace
vedou přes v zimě uzavřené Passo Stelvio, s čímž je třeba počítat.
Parkování u základní lanovky za 4 € na celý den.