Sjezdovky:
Sjezdových tratí bylo otevřeno velmi málo z důvodu nedostatku sněhu. V
provozu bylo asi 12 km z celkového počtu 42 km. Naštěstí se jednalo hlavně
o červené široké sjezdovky.
Lyžovat se dalo z vrcholu Cima Bianca ve výšce 3 017 m n. m. do lokality
Bormio 2000 ve výšce 1 953 m n. m. Otevřena byla kaskáda červených
sjezdovek B1, F1, F2, F3, horní část závodní sjezdovky Stelvio A1 od
restaurace La Rocca, dále červená L Stella Alpina, kratší černá varianta
z vrcholu B2 a několik kratších, spíše spojovacích, modrých tratí. Dle
mého názoru jsou sjezdovky v Bormiu velmi pěkné a široké, škoda že jich
jen nebylo v provozu více z důvodu, který uvádím níže.
Zajímavé je, že kratší úsek sjezdovky F1 Praimont je v mapě uváděn
jako červený, ale v terénu je označen jako "Solo per sciatori
esperti/Experienced skiers only". Ve skutečnosti se jedná o černý úsek
sjezdovky, který lze objet po modré cestě E Ortles. Co se týče černé
varianty B2 Muro Heaven 3 000 z vrcholu, tak strmý úsek není příliš
dlouhý a končí rovinkou.
Sněhové podmínky:
Před naší návštěvou panovalo ve středisku téměř 2 týdny neustále
teplé inverzní počasí, kdy i velkých výškách bylo nad nulou, a proto
nebylo možné zasněžovat. Taktéž přírodního sněhu bylo málo, ten
začínal asi až od výšky 1 800 m n. m. V Bormiu u dolní stanice kabinky
nebylo po sněhu ani památky. Sjezdovky byly po ránu dobře upravené, ani
během dne se kromě pár úseků příliš nerozbily. Byly sice tvrdé, ale ne
ledové. Nepříjemné ale bylo větší množství kamenů v některých
úsecích.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavní lanovky byly v provozu všechny, tj. kabinka z města do Bormia 2000,
velmi rychlé expresní sedačky Bormio 2000 - Cimino (převýšení 688 m!) a
Valbella - Bormio 3000, fixní 3sedačka Bormio 2000 - Pian dei Larici a visutá
kabina Bormio 2000 - Cima Bianca. Sedačka Ciuk - Laghetti byla v provozu jen
pro ranní vývoz a následný svoz lyžařů ubytovaných v lokalitě Cuik,
protože tam nebylo možné sjet na lyžích.
Škoda, že již byla demontována expresní sedačka Fontanalonga -
Valbella, pokud by byla v provozu, tak by se dalo sjet na lyžích ještě o cca
100 výškových metrů níže a odpadl by poněkud nudný delší traverz do
Bormia 2000. Paradoxem je, že tato demontovaná lanovka byla ta nejnovější
ve středisku. Důvodem prý je, že překážela výstavbě nové kabinky
startující u dojezdu závodní tratě Stelvio. Po tom, že by se kabinka již
začala stavět, však nebylo ani památky. Naštěstí se má demontovaná
4sedačka v příštím roce přesunout na jiné místo střediska.
Expresní sedačky Bormio 2000 - Cimino a Valbella - Bormio 3000 sice mají
už přes 20 let provozu, ale jsou ve výborném stavu a jezdí velmi rychle,
takže vývoz z Bormia 2000 na vrchol nezabere moc času. Přístupová kabinka
z města je taktéž rychlá s vysokou kapacitou. Celkově hodnotím
infrastrukturu na vysoké úrovni včetně zázemí, jakými jsou WC a
podobně.
Zalidněnost:
Zalidněnost v den naší návštěvy nebyla vysoká, na lanovky se nečekalo
více než 2-3 minuty. Trochu plněji bylo nárazově na sjezdovkách z důvodu,
že jich bylo otevřeno málo.
Občerstvení a aprés-ski:
Ve středisku se nachází dostatek možnosti občerstvení. Nejvíce
restaurací je v lokalitě Bormio 2000, další ve stanici visuté lanovky na
vrchol Cima Bianca. My využili pěknou restauraci La Rocca nacházející se u
legendárního skoku závodní sjezdovky Bormio. Ceny jsou na alpské poměry
docela příznivé: velká pizza 10-14 eur, 0,5 l vody 2 eura, sklenice dobrého
červeného vína 5,40 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Od hotelu v Santa Caterině jsme najeli do Bormia ke kabince 14 km. Silnice
je dobře udržovaná, pouze průjezd vesničkami Sant'Antonio a San Nicolò je
zúžený. Cesta autem nám trvala něco přes 20 minut. Parkovali jsme v
prostorném podzemním parkovišti přímo pod dolní stanici kabinkové
lanovky. Celodenní parkování stálo přijatelných 5 eur.