Sjezdovky:
Sjezdovky v tomto středisku mají cca 42 km. Nejdelší sjezdovka Stelvio
končí přímo v Bormiu a má délku 10 km. Když sjíždíte z 3 000 m n. m.
až do 1 225 m n. m., tak se město pod vámi přibližuje a postupně roste,
až dojedete k vajíčku, které je už ve městě. Sjezdovky jsou poměrně
široké a dobře upravené. Nejšírší je sjezd z vrcholu až na Cimino. Je
to vlastně širokánská louka, kde si cestu najde každý. Sjezdovky se
různě křižují, takže je jich tu dost. Některé jsou holé, jiné v
lesních úsecích.
Sněhové podmínky:
Bohužel v době naší návštěvy nebylo sněhu právě dost. Na většině
sjezdovek byly rozsáhlé plotny a jelikož jsme neměli nabroušeno, tak to byl
docela boj. Také byl na vrcholu docela vítr, který plotny ještě vyleštil.
Naštěstí během pobytu sníh připadl.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z Bormia se vyjede moderním vajíčkem do Bormia 2000. Odtud můžete
pokračovat kabinou pro 46 osob až na vrchol Cima Bianca ve výšce 3 012 m n.
m. nebo můžete si můžete vybrat ze dvou sedačkových lanovek
(čtyřmístné a třímístné). Na čtyřmístnou navazuje další
čtyřmístná, která vede steně jako kabina na vrchol Cima Bianca. Dále je
tam ještě jedna čtyřmístná sedačka, několik pomiček a pásů.
Zalidněnost:
Zalidněnost je tu poměrně velká. Je tu hodně lyžařských škol, a to
jak s malými dětmi, tak i s výukou dospělých. Také se tu neustále konají
nějaké akce a různé závody. Nejlépe se samozřejmě jezdí ráno, tak do
10:30 h. Pak už se to zaplňuje. Základna Bormio 2000 je jako
mraveniště.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení je tu dost. Na vrcholu je restaurace s panoramatickým
výhledem. Sem stojí zato jít, minimálně kvůli focení. K jídlu tu mají
pizzu, placky se slaninou atd., ale dá se tu i normálně naobědvat. Nám se
nejvíc líbil bar La Rocca, kde je free wi-fi a mají tu vážně vynikající
pizzu za 6,50 euro. Bombardino se všude pohybuje od 3,50 a do 4,50 euro,
čokoláda 3,50 euro, Aperol 5 euro.
Ve všech barech je samozřejmostí čisté WC s tekoucí vodou a s
toaleťákem. Bohužel většinou se musí jít o patro níž, což v
přezkáčích není zrovna pohodlné.
Po lyžování se určitě jděte projít do starobylého centra. Je tu mnoho
obchůdků s dárky. Ve městě je i několik lázní s termální vodou.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska jsme dojížděli z Isolaccie, to je asi 6 km. Jinak z ČR (z
Teplic) se sem jede: Cheb - Mnichov - Garmisch - Imst, před Landeckem na
Reschenpass, ale pak směr St. Moritz přes Martinu. V Zernezu odbočit na
Livigno a pak tunelem Munt la Schera přes Livigno na Bormio. Celkem cca 800 km.
Vzhledem k tomu, že jsme jeli v sobotu, kdy je tunel Munt la Schera otevřen ve
směru do Livigna od 11 hodin do 16 hodin, tak jsme vyrazili ve dvě ráno.
Kolem Mnichova jsme jeli kolem sedmé a už se tvořily zácpy. Ucpáno bylo i
na sjezdu z dálnice v Ga-Pa. V Livignu si nezapomeňte natankovat a nakoupit
alkohol. Je to bezcelní zóna a pěkně to tu žije. Litr nafty v době naší
návštěvy stál 0,66 euro. Alkohol je tu také o hodně levnější. Jen
mějte na paměti, že vyvážet se smí jen 1 l tvrdého na osobu. Parkování
v Bormiu je za 2 Eura.