Sjezdovky:
Od vrcholu Cima Bianca se táhne spletenec sjezdovek, které jsou značeny
téměř všechny červeně, ale ve skutečnosti se střídají červeno-černé
s modro-červenými úseky.
Ani po dvou dnech jsem se v areálu plně neorientoval. Mapka, která je k
dostání na pokladně i na internetu, nesouhlasí jak s rozmístěním
sjezdovek, tak s jejich označením. Na mapě jsou uvedena čísla, na
ukazatelích ve středisku jména.
Středisko bych určitě nedoporučil méně zdatným lyžařům, protože
není možnost vybrat si mírnější sjezdovku a po ní jezdit. Prudké úseky
jsou jednoduše všude.
Sněhové podmínky:
Nic moc, ve vrchních partiích bylo poměrně dost kamínků - některé
větší než 5 cm. Jinak cca 1 metr sněhu. Přírodní sníh byl nad 1 600 m,
níže pouze technický.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina areálu je obsluhována rychlými odpojitelnými čtyřsedačkami s
bublinou. Z Bormia 2000 na vrchol se dá dostat nejrychleji na stojáka
velkokapacitní lanovkou. Zázemí odpovídající velikosti střediska, hlavní
náměstí se nachází v Bormiu 2000.
Zalidněnost:
Ve středisku jsme byli v pátek a neděli. V pátek bylo středisko
poloprázdné, v neděli bylo násobně víc lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny občerstvení standardní - káva 1,2 až 1,5 eura. My si oblíbili
pizzu v restauraci La Rocca za 7 až 8 eur. Bormio samo o sobě je moc pěkné
městečko, stojí za projití. Ve známých lázních jsme nebyli.
Doprava do střediska a parkování:
Posledních 170 km z ČR je mimo dálnici. My měli sucho, ale přes průsmyk
u Livigna v 2 300 m n. m. může být ve vánici celkem zábava. V Livignu se
dá levně nakoupit alkohol a natankovat za cca 1 euro/litr.