Sjezdovky:
Široký, velmi strmý svah pod horní stanicí kabiny (lze objet vpravo po
červené) vás pošle na rozlehlou perfektně upravenou zvlněnou pláň, ze
které vedou dolů různé varianty převážně červených navzájem
propletených sjezdovek, které nabízejí celou řadu variant sjezdu do Bormio
2000, případně níže do spodní stanice čtyřsedačky Ciuk a dále dolů po
závodní sjezdovce světového poháru až do Bormia.
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo v době naší návštěvy nedostatek a chyběla i voda pro
zasněžovací zařízení, takže některé úseky sjezdovek byly uzavřené.
Ze stejného důvodu byl už druhý rok po sobě přesunut tradiční závod SP
mužů ve sjezdu do blízké Santa Cateriny.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z města do Bormio 2000 vás vyveze osmimístná kabina. Na samý vrchol (3
012 m n. m.) se dostanete buď dvěma na sebe navazujícími polstrovanými
čtyřsedačkami s bublinou nebo nedávno rekonstruovanou velkokapacitní
kabinou. V areálu je i několik dalších sedačkových lanovek a vleků
obsluhujících kratší tratě.
Zalidněnost:
Ve všední den jsou sjezdovky v horní části areálu poloprázdné. Více
lidí, a to zejména o víkendu, se pohybuje v centru Bormio 2000, kde
probíhají především různé programy pro rodiny s dětmi.
Občerstvení a aprés-ski:
Několik stylových hospůdek a srubů s občerstvením je roztroušeno po
celé délce tratí počínaje vrcholem Cima Biance přes La Rocca a Bormio 2000
až po Ciuk. Poskytují běžné občerstvení, horké nápoje, pizzu, toasty,
těstoviny, polévky apod.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta do Bormia je poměrně složitá. My jsme jeli asi nejvíce
používanou trasou přes Rozvadov, Mnichov, Innsbruck, Landeck, Zernez, tunelem
Munt la Schera do Livigna a přes průsmyk Foscagno do Livigna. Placený tunel
(42-45 eur / os. auto tam a zpět) lze objet po trase Zernez, Samedan, Bernina
pass, Tirano, Bormio (+ 55 km).