Sjezdovky:
Pitztalské sjezdovky rolují stále ještě z velké části po ledovci, a
mají tak typický ledovcový charakter – jsou přehledné, široké a rovné
jako letištní dráha, zkrátka eldorádo milovníka pravidelných ledovcových
koberců.
Jedinou proměnnou zdejších tratí je, že občas změní sklon – od
nejplošší namodralé přes všechny odstíny červené až po rudou.
Nejsportovnější jsou červené stékající hlavní kotlinou podél kabinky
Wildspitz, naopak ty nejmírnější poklidně plynou podél horní sekce
kabinky Mittelberg, přitvrdí teprve od mezistanice dolů. I sportovnější
tratě jsou ale proložené plochými pasážemi, zvláště na dojezdech.
Pravidelný a akorátně svižný sklon má přímá ledovcová magistrála
podél dlouhého vleku Brunnenkogel.
Sněhové podmínky:
Manšestr se dal nacházet prakticky po celé dopoledne a sjezdovky držely
celý den pevné, prašan změkl jen na dojezdech ke Gletschersee. Na
strmějších úsecích zůstalo po rolbě občas hrbaté napojení
jednotlivých pásů.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Obě kabinkové lanovky (Wildspitz, Mittelberg) jsou moderní a prostorné, s
velkými okny. Pohodlná je i krytá 6sedačka Gletschersee, která slouží
hlavně pro přesun od Mittelbergu zpět do centra areálu. Dlouhá kotva
Brunnenkogel je sice „nepohodlná“, zato spolehlivě jezdí i ve větrném
počasí. Výjezd i sjezd pouze metrem, nouzový sjezd do údolí je
uzavřen.
Zalidněnost:
Příjemně vlažná návštěvnost – nebylo výjimkou mít kabinku sami
pro sebe, na sjezdovkách prakticky neomezený prostor (nepočítaje tréninky
na postranních variantách sjezdovky u vleku Brunnenkogel).
Občerstvení a aprés-ski:
Velká a vlastně jediná samoobslužná restaurace Kristall se sluneční
terasou stojí na centrálním místě přímo u výstupu z metra, na vrcholu je
jen malá panoramatická kavárna. Specialitou je vlastní „ledovcová“
cukrárna.
Doprava do střediska a parkování:
Velké kaskádové parkoviště u nástupní stanice metra zůstalo
poloprázdné, takže stačilo od auta v přezkáčích ujít pár kroků.