Sjezdovky:
V nabídce byl i navzdory počasí stejný počet svahů jako předevčírem,
takže takřka vše. Areál je relativně malý, takže se při dvoudenní (či
dokonce delší) návštěvě může rychle omrzet, avšak zažít ho ve dvou
absolutně jiných podmínkách znamená v podstatě lyžovat ve dvou různých
střediscích. Každopádně nejlépe se jezdilo na červené č. 36, kde se
daly na širokých lyžích vykrajovat pohodové oblouky v prašanu, naopak
modré a červené svahy podél kotvy byly asi i vlivem ranních tréninků až
v tristním stavu.
Sněhové podmínky:
Co lze ale jednoznačně kvitovat, je přikrytí spousty kamenů u horních
stanic kabinkových lanovek. Jejich počet byl díky neustávajícímu
sněžení mnohem nižší. Na svazích leželo zhruba 20 až 30 centimetrů
neurolbovaného prašanu, který se díky takřka nulové zalidněnosti
neformoval do žádných muld. Ti, kdo přijeli na úzkých lyžích, se
trápili tak či tak, nicméně na alespoň trochu širších lyžích se dalo
lyžovat pohodově.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ani v tomto počasí nebylo na žádné z lanovek zapnuto vyhřívání.
Teplota se držela lehce pod nulou, ale v kabinkách se dalo zahřát i bez
vyhřívání. V restauraci i kavárně lze samozřejmě posedět v teple.
Zřejmě poslední metro odjelo tentokrát ještě dříve než v avizovaných
16:20 a lze takřka s jistotou říci, že v 16:00 jsme byli na svahu už
poslední, sekundováni již jen vlekařem vykonávajícím kontrolní
jízdu.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla velmi nízká, což bylo jasným pozitivem tohoto dne. Na
lanovkách jsme jezdili vždy sami a i v metru jsme si mohli dopoledne i
odpoledne sednout.
Občerstvení a aprés-ski:
Nezkoušeli jsme, ale restaurace na centrálním náměstí i cukrárna na
vrcholu byly v provozu.
Doprava do střediska a parkování:
Tentokrát se dalo parkovat pohodově pár kroků od kasy, nehledě na čas,
kdy člověk přijel. Silnice až na parkoviště pouze mokrá, dopoledne v
údolí pršelo, po 16. hodině bylo auto již bílé.