Sjezdovky:
Snad mi nikdo nezazlí, když napíšu, že překvapeními ani mimořádnou
pestrostí pitztalské sjezdovky nehýří. Předvídatelné schéma "nahoře
strmo, dole plocho" (v případě Wildspitze a Brunnenkogelu), případně
"plocho-strmo-plocho" (v případě Mittelbergu) však dovoluje příjemně
rychlou, bezstarostnou jízdu. Opomíjeným trumfem střediska jsou
modro-červené pisty z Brunnenkogelu (20, 21), kde bývá vzhledem k dlouhému
výjezdu kotvou prázdno. Panoramatické i svižné svezení nabízí trio
svahů z Wildspitze (26, 27, 28). Naopak tratě z Mittelbergu (33, 34, 36) jsou
kromě prostředka na můj vkus opravdu poněkud ploché. Jinak barevné
značení je tu spíše orientační, obě modré - Gletschersee (25) i
Mittagskogel (20) - mají snad i prudší úseky než zmiňované červené z
Mittelbergu. Naproti tomu černá Gletscherexpress (27) si své označení
zaslouží. Milým bonusem jsou "vlny" vedle sjezdovek na Brunnenkogelu, u pomy
Mittagskogel a na Mittelbergu.
Sněhové podmínky:
Velmi pěkné - cca 2 metry až 257 cm sněhu, díky čemuž byly otevřeny
všechny sjezdovky s výjimkou červených Pitz-Live (24) a Riesentorlauf (37).
A také kvalita stála za to, i odpoledne se dalo jezdit po celkem tvrdém
povrchu (Wildspitze, Brunnenkogel); vyloženě rozměklé byly jen dojezdy k
horní stanici přístupového Gletscherexpressu a pak ještě modrá
Gletschersee (25) a slunci vystavená horní část červené Mittelberg
(36).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zvládnete-li ranní a odpolední tlačenici v podzemní lanovce
Gletscherexpress s obrovským převýšením, máte to nejhorší za sebou.
Přepravní park ledovce je totiž jinak vesměs velmi pohodlný - je tu jedna
polstrovaná šestisedačka s bublinou (Gletscherseebahn) a dvě osmimístné
kabinky (Wildspitzbahn a Mittelbergbahn), obě s impozantní trasou. Do jisté
míry příjemným vytržením z komfortu je pak dlouhatánská, bezmála
dvoukilometrová kotva Brunnenkogel - její výhodou je hlavně absence front a
nutnosti sundat lyže. Záchody v "centru" u horní stanice Gletscherexpressu, v
podzemí horní stanice kabinky Wildspitzbahn a v dolní stanici šestisedačky
Gletschersee.
Zalidněnost:
I přes prázdninový termín zvládnutelná. Nejživěji bylo na
Mittelbergu, kde se u kabinky čekalo max. 5 minut, naopak zcela bez čekání a
s dostatkem prostoru na svazích se jezdilo na Brunnenkogelu. Dávat pozor bylo
zapotřebí na všech - velmi úzkých! - dojezdech k šestisedačce
Gletschersee a kabince Mittelberg, jakož i na křižovatkách v dolní části
kotvy Brunnenkogel. Ranní a odpolední frontu u Gletscherexpressu už jsem
trochu naznačil, čekalo se až 20 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
Využil jsem samoobslužnou restauraci Bergrestaurant Kristall v "centru" u
horní stanice Gletscherexpressu. Jídlo dobré a v přijatelných cenových
relacích (hlavní jídla 10 až 17 €), obsluha nepříliš příjemná.
Organizačním zádrhelem se stalo otevření Bergrestaurantu Wildspitze (o
patro výše) pouze pro vlastní stravování - Kristall ve špičce
nedisponoval dostatečnou kapacitu, a tak desítky strávníků musely i se
svými tácy vyklopýtat dvoje schody do Wildspitze, kde se konečně dalo
sednout.
Doprava do střediska a parkování:
Čistá silnice k rozsáhlým prašným parkovištím u dolní stanice
Gletscherexpressu. Fungoval i skibus.