Sjezdovky:
Upravené jsou zde již takřka všechny svahy, což je na polovinu listopadu
slušný výsledek. Zbývají ještě sjezdovky č. 23, 33 a 34, případně
pár drobných propojek. Variant sjezdů je nicméně relativně dost, i když
při vícedenní návštěvě může jejich opakování celkem omrzet. Sousední
propojený areál Rifflsee bude ale otevřen až 14. prosince, takže do té
doby to o moc lepší nebude. Každopádně potěší, že pod 3 km souvislého
sjezdu se zde člověk dostane málokdy a natahovat je lze až cca k 4,5
kilometrům.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou dobré, což znamená, že by mohly být i lepší.
Celkově ale potěší přírodní sníh na svazích, ve valné většině v
podobě prašanu. Na vyfoukaných úsecích či ve vyježděných úzkých
pasážích je často ale čistý led. Vrcholem je pak přítomnost poměrně
velkého množství kamenů na začátku sjezdovky č. 36, co naplat, že
označena malou cedulkou. Jen zázrakem jsem vyváznul po několika průjezdech
bez šrámů na skluznici, chce to ale dost opatrnosti. Na druhou stranu se mi
pak ve spodních úsecích téže sjezdovky vykrajovaly oblouky asi nejlépe.
Hned v závěsu byla sjezdovka č. 20 u kotvy, zabraná více než půlku dne
trénujícími slalomáři. Ti ale povrch zdaleka neponičili tak, jak by se
možná čekalo, a odpoledne se zde jezdilo parádně.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Metro na ledovec jezdí každých 20 minut, výjimkou je čas mezi 12:00 a
13:00, kdy jezdí po 30 minutách. Poslední vlak dolů by měl odjíždět v
16:20, nicméně realita byla jiná. Vešli jsme se až do následující
soupravy krátce po 16:30, avšak těžko odhadovat, zda turnikety pustily
úplně všechny účastníky dlouhé fronty. Do 16 hodin jezdí pouze kotva,
vlek a sedačka. Kabinky končí provoz v 15:45.
Co se týká komfortu kabinkových lanovek, tak kromě tradičního problému
v podobě nutnosti sundávání lyží se jim nedá nic vytknout. Bez problémů
jezdí také šestisedačka. Lyžování na nejlepších svazích je na
ledovcích tradičně vykoupeno jízdou na kotvě, v tomto případě dost
dlouhé, ale párkrát za den to stojí za to.
Toalety se nachází ve stanicích metra a na samotném vrcholu areálu.
Zalidněnost:
Na listopadovou sobotu, která místním obyvatelům umožňuje lyžování
jen na několika ledovcích, bylo zalidnění poměrně přijatelné. Nejvíce
ho pocítíte asi při parkování či jízdě metrem, ale na svazích se
zpravidla lyžaři nepletou a fronty se nekonají. Zhruba v polovině případů
jsme na lanovkách jeli i sami. Shrnuto a podtrženo - čekal jsem to dnes při
poměrně přejícím polojasném počasí asi horší.
Občerstvení a aprés-ski:
Hlavním bodem je centrální restaurant, další a asi jedinou možností
pak nejvýše položená kavárna s cukrárnou v Rakousku. Dostatek možností
je v celém Pitztalském údolí, hodně živé aprés-ski bylo až do
večerních hodin v Mandarfenu, necelý kilometr od údolní stanice metra. My
si každopádně vystačili se snídaní a večeří v hotelu.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy přes Plzeň, Cham, Landshut, Mnichov a Ga-Pa překvapivě i
v pátek odpoledne celkem bezproblémová, s minimálním zdržením v
Mnichově. Za méně než 6 a půl hodiny lze být pod kopcem, samozřejmě za
předpokladu využití úseků s neomezenou rychlostí - nejdelší je mezi
Mnichovem a Garmischem.
Od hotelu v Mandarfenu je to až k metru přesně kilometr, což je na chůzi
v lyžákách dost, takže jsme využili auto. Pomohli jsme si jen napůl, okolo
10:30 již pořadatelé usměrňovali auta k parkování podél silnice cca 500
metrů od kasy. Přiblížení naštěstí zajištoval v asi desetiminutových
intervalech skibus, a to i po příjezdu metra v 16:40.