Sjezdovky:
Otevřeno bylo kompletně vše a nebyl žádný důvod, proč by tomu tak
být nemělo. Perfektní carving si šlo užít dopoledne na až skoro zmrzlých
svazích č. 5, 6 a 7 obsluhovaných expresní a pohodlnou SunnaAlm Bahn.
Pěkné carvnigové pasáže se našly i na dlouhé červené č. 10, jiné
její pasáže si ale občas nezadají se sousední černou. Velmi příjemný
je nakonec i dlouhý údolní sjezd č. 1, který vás dovede také k
ledovcovému metru. Již v poledne byla ale sjezdovka značně rozměklá a
někde se již objevila i hlína. Jde ale asi o jediné takové místo v celém
areálu.
V samotném ledovcovém areálu pak lze doporučit jen vyhnout se sjezdům
vedoucím z vrcholu, tedy sjezdovkám č. 26, 27 a 28, které jsou ve svých
vrchních pasážích poměrně strmé, a tak zde návštěvníci toužící po
rozhledu z takřka 3 500 metrů nad mořem s různými lyžařskými úrovněmi
napáchají během dopoledne značné množství muld. Jinak si lze užít
parádní carving na všech svazích, pravé ledovcové dálnice se nachází u
kotvy v podobě sjezdovek č. 20 až 23. U sjezdovky č. 36 naleznete dlouhý
snowpark se skoky a překážkami různých obtížností, u sjezdovky č. 25
pak fun track s tunelem a klopenými zatáčkami.
Na závěr dne přichází na řadu to nejlepší, alespoň pro milovníky
předlouhých sjezdů. Neoficiální sjezd "Griestal" může při startu na
některém z vrcholů a dojezdu až k parkovišti v Rifflsee dosáhnout i délky
10 km. Na startu lyžařské cesty musíte projet úzkým "oknem", pomocí
něhož se areál zříká zodpovědnosti za váš život, jakož i za stav
lyžařské cesty. V reálu byla však v době naší návštěvy denně
upravována a také na závěr dne hojně využívána. Ač jde nepřekvapivě
často o relativně úzkou lyžařskou cestu, neskrývá mnoho záludností,
strmých klesání či plochých pasáží. Zato na několika úsecích nabídne
i solidně široký svah, kde si lze užít ještě trochu carvingu. Na konci
cesty u spodního okraje ledovcového parkoviště stačí přejít silnici a
pokračovat dalších 1,5 km po mírně se svažující běžecké trati až k
parkovišti v Rifflsee.
Sněhové podmínky:
Nahoře prašan, výška přes 3 metry. V Rifflsee v horních partiích
obdobný stav, ve spodní části pak horší. Pár zmrzlých úseků pouze na
sjezdu Griestal. Běžecká trasa do Rifflsee sjízdná bez potíží, denně
upravovaná. Stopy však končí nad Sankt Leonhardem, níže v údolí již
nebyly po sněhu takřka ani stopy, a to i přes nadmořskou výšku okolo 1 300
metrů. Naopak jsme zde v průběhu týdne zažili i pár dešťů. Nicméně
stopy mezi Sankt Leonhardem a ledovcovým metrem byly denně v perfektním stavu
a tam a zpět si zde lze užít příjemných 25 km, ty si lze ještě
prodloužit na některém z přilehlých okruhů, které jsou denně i
osvětleny pomocí romantických žárovek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zde nelze nic vytknout, tentokrát snad ani kabinkové lanovky v ledovcovém
areálu - lyže zde totiž není nutné sundávat příliš často, zdejší
sjezdy měří přes 3 kilometry, a tak si člověk v kabině i rád odpočine.
V Rifflsee si lze naopak užít rychlých odpojitelných sedaček, jedinou
neodpojitelnou lanovkou je krátká čtyřsedačka Muttenkopf. K dokonalosti
chybí již jen vyměnit dlouhou kotvu Brunnenkogel za pohodlnější
sedačkovou LD. Toalety dostupné ve všech páteřních stanicích a
restauracích.
Zalidněnost:
Jak lze očekávat, za takových podmínek zde člověk určitě sám
lyžovat nebude. Na druhou stranu ale Pitztal není Kitzsteinhorn a nemíří
sem takový počet návštěvníků, aby člověk někde čekal nebo snad
dokonce stál frontu.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvit se lze v údolí, kde kromě řady bister a restaurací poměrně
rezonuje i aprés-ski zábava, dále pak v obrovském restaurantu u horní
stanice metra - ten byl samozřejmě vlivem perfektních podmínek na
opalování v celodenním obležení. Odměnou je poté nejvýše položená
rakouská kavárna a cukrárna na vrcholu ledovce - ceny zde překvapivě nejsou
ani nijak zvlášť vysoko nad rakouským průměrem, pozor ale na otevírací
dobu do 15:30. My za těchto podmínek užívali hlavně lyžovačku a
stravovali se z vlastních kapes. 
Doprava do střediska a parkování:
Doprava v Pitztalském údolí bezproblémová, na parkoviště v Rifflsee to
bylo z apartmánu pár minut. Celým údolím také samozřejmě jezdí skibusy.
Na parkovišti v dosahu pár kroků od údolní kabinky nebylo složité nalézt
volné místo, podobně tomu asi bylo i na velkém parkovišti u metra.