Sjezdovky:
V podstatě celý areál je značen modro-červeně, přičemž ale sklon
sjezdovek se příliš neliší, bez ohledu na to, zda je o modrou či
červenou. Je zde spousta přejezdových cest, protože areál je hodně
rozlehlý, roztahaný po mnoha svazích a stráních. Mnohé přejezdy jsou
ploché či dokonce do protisvahu. Přejezdy jsou i časově náročné, pokud
se tedy potřebujete dostat zpátky do nějakého výchozího bodu, je nutné si
na to vyhradit dostatek času.
V níže položených částech areálu jsou po stráních rozmístěné domky,
ke kterým vedou silnice a ty řadu sjezdovek křižují. Nejsou vyznačené v
mapce, jen na sjezdovkách jako křížení. Oproti jiným areálům, kde už
jsem se s tím setkala, je ale zde na silnicích docela provoz – a to jak
mnohá auta, tak koňské vyhlídkové povozy se sáněmi.
Sněhové podmínky:
Na sjezdovkách i mimo ně je sněhu dostatek, žádná vydřená místa. Jen
s ohledem na počasí posledních dní byl podklad na sjezdovkách tvrdší než
v předchozích dnech.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu najdeme v podstatě výhradně sedačkové lanovky, zato však
všeho stáří a tedy i různého komfortu a rychlosti.
Zalidněnost:
Vše zcela bez čekání a i na sjezdovkách v podstatě vylidněno, snad jen
s výjimkou Compatche.
Občerstvení a aprés-ski:
Na svazích je rozmístěno mnoho různých chat, nicméně nás tlačil čas
a nutnost stihnout návrat, takže jsme se tentokrát nikde nezdržovali.
Doprava do střediska a parkování:
Nástup do areálu zajišťují buď dvě kabinky, které je nutné využít
i pro cestu zpět (nemají souběžnou sjezdovku), případně je možný
příjezd po silnici autem nebo (placeným) skibusem.
My jsme zvolili příjezd na lyžích, kabinkou z Ortisei.