Sjezdovky:
Seiser Alm se sice stihne projet za den, ale ideální na průzkum areálu
jsou alespoň dva dny a lyžování překvapivě zabaví i mnohem déle.
Sjezdovky jsou rozprostřené po malebné bezlesé pahorkatině na svazích
všech směrů („pahorkatina“ mnohem lépe vystihuje charakter terénu než
„louka“, k čemuž svádí název Seiser Alm), přičemž jsou
pavučinovitě propojené a umožňují projet je okruhem.
Ačkoliv je většina sjezdovek mírná, a tedy v pohodě sjízdná i pro
méně zdatné lyžaře, je tu i dostatek červených tratí, které
sportovněji naladěné jezdce nadchnou tím, že se dají jet díky svým
namodralým pasážím „naplno“ (Spitzbühl, Goldknopf, Florian nebo Monte
Piz).
Mezi nejlepší modré tratě patří Laurin, Panorama, Paradiso či
Floralpina.
Pohodovou lyžařskou paletu pak zpestřují i černě značené a místy
poctivě strmé tratě, jejichž jediným hendikepem je jižní orientace svahů
(žádná strmá trať bohužel není na severních svazích):
- Puflatsch – hlavní přímou a velmi strmou „dálnici“ doplňuje v
horní části svahu ještě jedna černá trať s mírným počátkem a
krátkým prudkým hangem, po němž se vlévá do příjemné červené
tratě
- Mezdi – široký a spíše jen načernalý svah s mírným dojezdem,
který slouží i jako tranzitní trasa mezi Val Gardenou a Seiser Almem
- Pilat – nejnovější a velmi dlouhá trať, která stéká
serpentinovitě ze Seiser Almu do St. Ulrichu ve Val Gardeně, má uprostřed
široký a přímý, zhruba půlkilometrový černočerný hang, který lze
pohodlně objet, nebývá tedy ani příliš rozježděný
Dálničně pohodové sjezdovky doplňuje několik měřených slalomů
(zvláště ten ze Spitzbühlu patří mezi nejnáročnější svého druhu) a
rychlostní úsek (Goldknopf), kde i děti běžně dosahují rychlostí přes
80 km/h – zdejší dlouhá a strmá rozjezdová dráha pravděpodobně nemá v
Alpách obdoby.
Špičkový je také zdejší snowpark (Laurin), kde je kromě lehké
crossové dráhy pro děti spousta menších, větších i obřích skoků a
několik překážek.
Celkově vzato je Seiser Alm i se svými mírnějšími terény z
lyžařského pohledu velmi atraktivní nejen pro malé děti, ale i pro
teenagery, zvláště pokud mají freestylové sklony, a nenudí se tu ani
rodiče.
Sněhové podmínky:
Vyšší nadmořská výška okolo 2 000 m a mnoho sjezdovek na severních
svazích zajišťuje i na jaře solidní podmínky pro celodenní lyžování
(až do 17.00 h!).
V teplých jarních dnech záleží samozřejmě především na tom, jak
sníh přes noc vymrzl – při jasné obloze v suchém vzduchu ztuhl natolik,
že severní svahy vydržely velmi dobře sjízdné až do pozdního odpoledne
(a to jistě i díky jejich spíše mírnějšímu sklonu), naopak při
zatažené obloze a vlhčím vzduchu změkly během dopoledne.
Vynikající, až nirvánové firnové jízdy nabídly po ránu i strmé
jižní svahy Puflatsche, během dopoledne pak třeba západní svahy Monte
Piz.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Všechny sjezdovky na náhorní plošině Seiser Almu jsou zpřístupněné
sedačkovými lanovkami, a to až na výjimky expresními 4- či 6sedačkami.
Nejluxusnější jsou 4sedačka Goldknopf a 6sedačka Bamby, neboť mají
vyhřívané sedáky i bublinu, nejnovější je pak krytá a měkce
polstrovaná 6sedačka Spitzbühl. Některé sedačky nemají opěrku nohou, ale
jen (automaticky zajištěnou) zábranu – zejména pro děti je to
pohodlnější.
Archaickou výjimkou je především 2sedačka Steger Delai, která je
zároveň jedinou spojkou mezi jižními (ve směru od Val Gardeny) a severními
svahy, a dále dvousedačky Sanon a Leo Demetz (opět na tranzitní trase mezi
Gardenou a Seiser Almem), které jsou však kratší a plánuje se jejich brzká
náhrada.
Mezi jednotlivými lokalitami jsou sice četné, zato většinou dobře
vyspádované přejezdové cesty.
Přístupová lanovka ze Seisu jezdí od 8 do 18 h a hlavní lyžařské
lanovky pak od 8.30 do 17 h, na Puflatsch se dalo dokonce vyjet už po osmé
hodině na neoficiální „fresh track“.
Zalidněnost:
Rostoucí známost a obliba Seiser Almu se projevila i o něco vyšší
návštěvností, než je v téměř posezónním týdnu obvyklé (vliv měly
jistě i výborné sněhové podmínky a brzký termín Velikonoc), i tak se ale
lyžovalo zcela bez front a na poloprázdných svazích. V hlavní prázdninové
sezóně však prý letos byly některé páteřní lanovky a sjezdovky
obsazené „až moc“.
Každopádně je Seiser Alm se svou rozlohou a širým prostorem stále
spolehlivým protipólem rušných a koncentrovaných alpských středisek s
vysokou kapacitou, přehuštěnými páteřními trasami sjezdovek a hektickými
křižovatkami.
Občerstvení a aprés-ski:
Naprostým unikem Seiser Almu je množství a rozmanitost horských chat,
které v létě sloužily a slouží jako salaše, ale mnohé z nich jsou
otevřené i v zimě. Kromě desítek těchto „schwaige“ jsou na svazích i
klasické horské chaty nebo hotely, z nichž mnohé mají přístupnou
restauraci či terasu.
Nově postavená je malá útulní Rungger Schwaige na Spitzbühlu, která
servíruje jedny z nejlepších Kaiserschmarrn.
Velmi útulná a vkusně vyzdobená je maličká Schgaguler Schwaige.
Některé chaty, jako třeba Almrosenhütte, jsou přístupné volným terénem,
po pěších stezkách či rolbou. Mnohé chaty se chlubí svými vlastními
pálenkami (Williams, Tirler) nebo vysokou gastronomií (Gostner). Dříve
samoobslužná pizzeria Alpina přímo u horní stanice kabinkové lanovky na
Compatschi je nyní luxusní podnik s obsluhou (pizza okolo 16 eur, hlavní
jídla okolo 30 eur).
Cenová hladina je v alpských měřítkách celkově spíš vyšší -
nejlevnější obědové menu nabízí hotel Piccolo na Compatschi,
nejlevnější pizzu (okolo 10 eur) nabízí pizzeria Alpi v apartmánovém
domě u horní stanice 4sedačky Euro, jinak se ceny předkrmů nejčastěji
pohybují okolo 10 eur a hlavních jídel od 15 do 20 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy až na Seiser Alm měří cca 650 km a trvá cca 6,5 hodiny –
po dálnici přes Mnichov a Brennerský průsmyk, sjíždí se v Klausenu a pak
serpentinami vzhůru do vesniček na úpatí Seiser Almu (Seis, Kastelruth,
Völs) nebo až na náhorní plošinu.
U hlavní přístupové lanovky v Seisu se parkuje na venkovních plochách
zdarma nebo v garáži za poplatek.
Výjezd až nahoru na náhorní plošinu ke sjezdovkám je dovolen v
podstatě jen ubytovaným s povolenkou, výjimkou je parkoviště u 6sedačky
Spitzbühl, kam lze však vyjet jen před 9. hodinou ranní.
Skibusy a běžné linky spojují okolní vesničky s hlavní přístupovou
lanovkou a platí v nich karta hosta (nikoliv skipas!). Autobusové linky z
údolí na náhorní plošinu (č. 10) a po náhorní plošině (č. 11) jsou
zahrnuté jen ve speciálních kartách (Combi Card, Seiser Alm Gold ap.) nebo
se platí jednotlivé jízdné. Zvláštní linka (č. 12) pak spojuje Seiser
Alm (Saltria) s Val Gardenou (Monte Pana) po jinak nepřístupné
„terénní“ lesní silničce – jízdné je 5 eur/os. v jednom směru.
Itálie 
Jablonec nad Jizerou - Kamenec
