Sjezdovky:
Většina sjezdovek ve středisku je značena červeně nebo modře, ale
rozdíl mezi lehkými a středně těžkými tratěmi je v mnohých případech
skoro neznatelný, proto je středisko tak oblíbené u rodin s malými dětmi a
začátečníky, na které je nutné dávat pozor. Jako skutečně červené
odpovídající střední náročnosti nám přišly tratě u sedačkových
lanovek č. 67 a 69 a pak u kombinované lanovky č. 63, kde je i černě
značený sjezd.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky téměř ideální, bez ledových ploten, samozřejmě
vzhledem k teplé zimě a slunečnému počasí odpoledne sníh na jižních
svazích měknul, ale na mírných svazích se velké muldy netvořily. Sucho a
teplá zima trápí nejenom českou kotlinu, protože podle místních zde
pořádně nasněžilo jen na přelomu listopadu a prosince a od té doby
žádný velký přírůstek sněhu nebyl. Na druhou stranu ani neprší, takže
kvalita sněhu deštěm zásadně neutrpěla.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku jsou lanovky téměř všeho druhu od stařičkých
dvousedaček až po moderní odpojitelné šestisedačky s bublinou, dvě
kabinkové lanovky z údolí a jedna kombinovaná sedačkovo-kabinková
lanovka.
Zalidněnost:
I přes termín jarních prázdnin byla návštěvnost střední - u
velkokapacitních lanovek rychle ubývající fronty, u dvousedaček na
přejezdových tratích se sice pomalu ubývající fronty tvořily, ale odtud
se člověk rychle přesune na sjezdovky obsluhované rychlými lanovkami.
Občerstvení a aprés-ski:
V celém areálu je rozeseto množství horských chat a restaurací. My si k
obědové pauze vybrali restauraci Panorama u horní stanice šestisedačky č.
62. Personál obsluhoval oblečený v různých vtipných kostýmech, což
může být atrativní především pro dětské strávníky. Později jsme si
uvědomili, že veselé kostýmy zřejmě souvisely s masopustním karnevalovým
obdobím.
Doprava do střediska a parkování:
K nástupu do areálu jsme použili kabinkovou lanovku z centra městečka
St. Ulrich, kde se parkuje v parkovacím domě za euro na hodinu, maximálně za
taxu 8 euro za den.