Sjezdovky:
Sjezdovky na Mottolinu jsou všechny sjízdné s dostatkem sněhu, pouze na
dojezdu ke kabince byly vidět hrudky hlíny. V horních partiích je přes metr
sněhu. Úplně top je černá Nera vzadu, skvělá je Autostrada, je na nich
dost sněhu a jsou perfektně upravené. V provozu není modrá sjezdovka z
Mottolina Degli Amanti. Jediná sjezdovka do Trepalle byla dost brzo
vymuldovaná, ale to kvůli tomu, že tady asi dost nasněžilo.
Sněhové podmínky:
Sněhu nahoře dost, pouze dojezd Mottolina v odpoledních hodinách
vydřený, přes noc v horních partiích napadlo cca 5 cm sněhu, dole pršel
mrznoucí déšť, chodníky a silnice byly ráno jedno velké zrcadlo. Dnes
byla super první hodina, pak se zatáhlo a začalo chumelit, zhoršila se
viditelnost, hlavně v horních partiích.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Očekával jsem v provozu "novou" lanovku z Passo Eira. Lanovka je, ale
bohužel nejede. No a nová není ani náhodou, je to stará čtyřsedačka a
dokonce bez bubliny...
Zalidněnost:
No co se týká lidí ve středisku, tak to je naprosto super. Není problém
mít sjezdovku skoro jen pro sebe, je na nich dost místa a dá se jezdit
pěkně rychle. Jestli nás dle mého hrubého odhadu jezdí na celém Mottolinu
500, tak to na kopci není ani znát. To nás je víc ve Špindlu...
Občerstvení a aprés-ski:
Dali jsme si pizzu, byla speciálně pro dítě s názvem Kinder.
Nepoživatelné tvrdé těsto, navrchu trochu sýra a wurst, no a nakonec ji
posypali hranolkama, neuvěřitelná kombinace. A jako celek nic moc. Cena 10
euro...
Doprava do střediska a parkování:
V noci dole v Livignu padal mrznoucí déšť, na autě jsem měl půl cm
ledu. Ještě že mám vyhřívané čelní sklo. K dopravě po středisku
používám auto, skibusem to není moc pohodlné a ještě mám dojem, že
nejezdí tak často jako v minulých letech. Trochu to osekali, šetřit se
musí. Doporučuji, pokud budete jezdit po středisku vlastním vozem, hned
zajet natankovat jejich palivo. Je to rozdíl už při startování a úplně
jinak to voní z výfuku, ten náš hnus řepkovej se nedá srovnat s jejich
naftou...