Sjezdovky:
I přes večerní a noční chumelenici byly sjezdovky v tak nádherném
stavu, že byla téměř škoda narušit ten manžestr zaříznutými hrnanami
.
Jezdili jsme tedy pouze na Mottolinu, ale nelitujem... Carosello si necháme na
příští navštěvu.
Sněhové podmínky:
Odhadem něco přes metr přírodního sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kabinky nejsou úplně nejnovější a nejpohodlnější, avšak
dostačující... Kvůli tomu se sem přece nejezdí ne? Jinak vše
v naprostém pořádku.
Zalidněnost:
Leden + všední den= sjezdovky téměř prázdné....
Občerstvení a aprés-ski:
Na oběd jsme byli v jedné z restaurací na sjezdovce a nelitovali jsme!
Hlavní chod lasagne a dezert tiramisu... Italská klasika, která samozřejmě
nezklamala Cena za 2x lasagne, 1x tiramisu, 1x voda byla 24,8 euro.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bylo jediné, co bylo naprosto příšerné. Původní trasa z
jižních Čech přes Salzburg, Innsbruck a tunel Munt la Schera skončila k
našemu nemilému překvapení na rakousko-švýcarských hranicích... Na radu
od rakouského kolegy, co byl překvapen stejně jaky my, jsme jeli zpět na
Innsbruck, Brenner, Bolzano, Merano a zpět do Švýcarska (mělo se vyjet
těsně před tunelem). Na švýcarských hranicích nám bylo opět řečeno
(podle navigace asi 30 km před Livignem!), že k tunelu se nedostanem, ať
jedem zpět do Bolzana a přes Passo Tonale, kde jsou neuvěřitelné
serpentiny... (bohužel to byla naprosto jediná cesta do Livigna). Naše cesta
měla být dlouhá asi 620 km a trvat něco kolem 7 hodin... A reálně byla
dlouhá 1 200 km a trvala neuvěřitelných 17 hodin... Ano, není to překlep