Sjezdovky:
Ve vrchní části v provozu modro-červená sjezdovka, od oběda po ski
týmech také červená. Tvrdý terén držel víceméně celý den, objevilo se
pár ploten bylo a kamenů v hrdle před dojezdem na kabinku a nájezdu ze
šestisedačky, a tak nějak doufáme, že během lockdownu napadne sníh a
zprovozní se další sjezdovky.
Sněhové podmínky:
Sněhu je bohužel zatím málo a kdo nemá pořádně nabroušené hrany,
moc požitku z jízdy nezažije. Já měl lyže tak na hraně toho, zda skočit
do servisu, nebo ne, ale nechtěl jsem se tím zdržovat. I proto se mi v
neděli nejezdilo nejlépe. K tomu únava ze soboty a fyzička, co odešla jak
cukrovka hradnímu pánovi...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
I když Rakousko stejně jako další země zapisuje rekordní počty
nakažených, nebyly lanovky nijak kapacitně omezeny. Do metra a kabinky jsou
vyžadovány respirátory, na sedačkách je nikdo neřeší. Před vstupem do
metra je po ránu striktně vyžadováno 2G, které kontroluje obsluha ve
vestách Covid check a skenuje QR kódy. Kdo nemá, má smůlu a na ledovec se
nepodívá.
Ve vrchní části jede jak šestisedačka, tak dvousedačka, jinak by fronty
byly ještě delší. Čekání bylo cca od dvou do deseti minut podle denní
doby.
Zalidněnost:
Tak obrovský zájem jsme nečekali. Plná všechna parkoviště jsme zažili
pouze na Silvestra nebo o Velikonočních svátcích, ale to byla otevřena
většina střediska. Nelze se tak divit, že fronta byla na pokladny (nám
hodně času ušetřil sezónní skipas), metro, lanovky a při obědě si
nebylo kam sednout ani v restauraci či na terase. Komfortní to samozřejmě
nebylo ani na svahu...
Občerstvení a aprés-ski:
V sobotu jsme měli pouze pití, kávu a štrúdl - ten byl se šlehačkou
fantastický. V restauraci už je guláš na stálém menu a nově se v nabídce
objevila vepřová pečeně. Nově je také k dispozici dětské menu.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezdová silnice doznala na své části nového povrchu a jízda k
metru se tak stává trochu komfortnější. Jak daleko parkujete od lanovky,
záleží na času příjezdu.