Rozbor videa (strana: 6)

>> #148, Tomatáš, 08. 11. 2010 21:14:16

IMO je dobré lišit 1. „rotaci“, tedy aktivní otáčivý pohyb pánve/trupu/ramenou v ose z a 2. spíše izometrický „protipohyb“ („snaha o udržení os kolmo…“) zabraňující přílišnému protinatočení oproti podélné ose lyží.

Dále v jakém úhlu vůči ose lyží a sobě navzájem se nachází a) pánev a b) ramena

a do třetice v jakém výchozím úhlu vůči ose lyží případná „rotace“ začíná a v jakém končí (při dominanci vnější lyže je pánev stejně zablokována zhruba v kolmici na osu lyží, rameno může jít dál).

Ramena mají ve smyslu osy z větší rozsah pohybu, větší volnost a jejich natočení neznamená, že stejně se natáčejí i boky. Jejich rotace ale také ovlivňuje akci lyží méně, jsou až na konci kinematického řetězce a od lyží „dál“.

S ohledem na to, jak jsou propojené příslušné segmenty těla: ve stoje můžu rotovat hodně (cvičení na točně), ve sníženém postoji méně. Ve vedení oblouku, zejména při zavřeném, kdy je jezdec příslušně „poskládaný“, je možnost „rotovat“ pánev omezená a stejně se neubráníme tomu, že horní lyže je předsunutá a pánev natočená v souhlasném směru. Horší je to v ukončení, resp. začínajícím přechodu, když se lyžař zvedne a trup tak dostane možnost opět snadněji rotovat. (Když udělá 100% přemístění = crossunder, těžko přitom ještě bude rotovat pánví.)

Když navíc lyže z nějakého důvodu nezatočily tolik, kolik si lyžař přál, může zatoužit po dodatečném „pomocném“ impulsu (pánev, paže – vytvářejí dodatkové momenty sil). Ideální by samozřejmě bylo, kdyby takovou pomoc nepotřeboval – od toho přece máme carvingové lyže, které odmakají zatáčku maximem vnějších sil s potřebou těch vnitřních hlavně pro stabilizaci, ne pro vytváření rotačních impulsů na lyži.

Ovšem když ve vedení udělám protinatočení, vlastně tím rovněž v tom okamžiku dodávám přídavný moment – můžu víc zahranit, větší prohnutí lyže, průhyb, zkrácení oblouku… To je funkční u zároháku, ale zbytečné při rovnějším výjezdu z oblouku.

V tomto smyslu lze chápat problematičnost nasazení GS FIS R 27m, které potřebují rychlost, náklon, prohnutí, tvrdší podložku (sníh), techniku, což každý neumí a na každém kopci nelze splnit.

Další otázkou je dávkování a přiměřenost zmíněné „snahy o udržení os kolmo“. Přílišný impuls takto generované vnitřní síly uprostřed celé složité svalové smyčky (nohy, trup, ramena, paže) může v kritickém místě středu těla vytvořit přílišné napětí, jež je pak mj. zábranou uvolněného průjezdu obloukem.

Takže: není to všechno spíš otázka dávkování a přesného pojmenování? Ponechat vše jen přírodě, naklonit se a nechat nohy rozjet se do tzv. sagitálního splitu (horní lyže dopředu, je to „pohodlné“ a nutí nás do toho i pasivní odpory bot) ale asi taky úplně nejde, to má rovněž známé negativní důsledky.

Der langen Rede kurzer Sinn, nakonec to vypadá, že ta sice zjednodušená, ale pro běžnou praxi příjemně jednoduchá pomůcka „jako spojnice špiček lyží“ možná docela pěkně vystihuje přinejmenším část toho, co jsem tady právě složitě naklofal.

Co vy na to všechno?

Jo, já to chápu jak píšeš na začátku, tj. „spíše izometrický „protipohyb“ („snaha o udržení os kolmo…“) zabraňující přílišnému protinatočení oproti podélné ose lyží.“ . Definice ve své podstatě není nikterak přesná, ale pro mě dostačující. Ve výraznějších náklonech samozřejmě význam zmíněného bude klesat, nejedná se ale o „aktivní otáčivý pohyb“. Definici podle spojnice špiček lyží naprosto rozumím, akorát mi tam vadí, že nezohledňuje míru předsunutí vnitřní lyže, která může být klidně „patologická“ a definici bude vyhověno.

P.S.: Nemáte někdo foto s rotačním postavením pánve v průběhu vedení carvingového (ne fun) oblouku? Nějak nevěřím, že je to možné.

>> #152, vašek2, 08. 11. 2010 23:10:19

Ano, „patologické“ předsunutí by bylo něco jako ten navyklý nebo třeba hendikepem daný extrémní split. To lze ovšem ošetřit upřesněním. Ostatně ve Snow tam někde Ondra píše „nikdy ji nepředsouvejte víc, než je třeba, spíše se vždy snažte kousek zatáhnout pod sebe…“ (což má zase svoje meze, zase by z toho při excesu mohla být „křeč“ a zhoršené hranění a vedení vnitřní lyží).

ad P.S. foto nemám, ale uděláš to (jen) na placce s užší stopou a dost narovnaný. Pak se dají jet mírné „telemarky“ (vnější předbíhá vnitřní) i v plugách. Hezká zábava i průprava na svážnicích apod. Čistě předsouvání vnější stačí k mírnému zatáčení, i na obřačce.

Taky by to mohlo jít při klasickém cviku bez holí s rukama na bocích, ale zase bez větších náklonů. Jako kontrola osy pánve si lze dát spojené hůlky – před tělem, za tělem, poutko za kroužek druhé. Jestli se tak skutečně dá rotovat „přes osu“, nevím.

>> #151, ivan, 08. 11. 2010 22:49:17

Ještě bych se jednou poznámečkou vrátil k tomu dávkování, o kterém mluvíš. Mám takový pocit, že pokročilé lyžování je právě především o uvolněnosti při současném udržení optimální techniky (dobrý postoj, rozsah pohybu, přirozená stopa, čisté vedení lyží etc).

Čili o hledání určitého momentu, kdy zapojené („nadávkované“) vnitřní síly budou minimální a zároveň bude lyžař schopen regulovat jízdu stále optimální (správnou?) technikou. Jsem přesvědčen, že po správném „dávkování“ jsme schopni předvádět ony obdivuhodné rozsahy pohybů, které jsou tolik žádané u vrcholových závodníků, ale také u nás všech ostatních – sportovně laděných nadšenců.

Prubířským kamenem jsou potom především boule či jízda v offpistu. S ohledem na onu vazbu uvolněnost vs. technika, si dovolím tvrdit, že právě zde se rodí opravdoví lyžaři. (Osobně doufám, že se někdy vůbec lyžařsky narodím..)

Jak se ovšem naučit správně „dávkovat“??Snad stejně jako Berger, Rottensteiner a jim podobní – mít pevné základy a pak už jen lyžovat a lyžovat..neve­rending story.

>> #154, Tomatáš, 09. 11. 2010 02:30:22

Ony obdivuhodné rozsahy schopni předvádět nikdy nebudeme, nemáme k tomu patřičně trénovaná těla. Stovku za devět taky nedáme. Jízdu v boulích a volném terénu můžeme použít jako dobrý nácvik rovnováhy, jdou však budováním specifických dynamických stereotypů (záklon, tlak na lyže dozadu, úzká stopa) proti potřebám sportovní jízdy na upravené tvrdé sjezdovce. Nesdílím názor, že by se zrovna tam rodili opravdoví lyžaři, ani tento způsob lyžování nepovažuji za prubířský kámen sportovní jízdy. Je to prostě jeden ze způsobů lyžování, o nic lehčí ani těžší než sportovní jízda na sjezdovce.

Mám na to jiný názor. Různorodost terénů, stylů pomáhá doladit a posunout zde popsanou techniku více dopředu. Kdysi byly sjezdovky u nás neupravované, platilo co Čech v Alpách to slušný lyžař a řeknu proč. Vzpomínám si když sem začal jezdit vedle sjezdovky v rozbitém různorodém terénu najednou nechtěly fungovat naučené lyžařské návyky,byla na to okamžitá nepříjemná odezva. Nutilo to člověka přemýšlet, kde dělal chybu a stále dolaďovat detaily,techniku tlaku apod. Když přišla krusta musel přizpůsobit techniku zase jinak než po hluboko roztrakované zmrzlé cestě, prašanu nebo boulích či mezi smrky. Jednoduchá cesta se zpětným impulsem jak poukazuje Tomatáš, kde poznáme zlepšení ve vylepšovaní techniky. A opakovaný pohyb se stává dokonalejším teprve po několika-stovkovém provedení ne slepě, ale za různých podmínek.

>> #156, Thomas, 09. 11. 2010 10:23:33

Nabídnu ti jiný pohled. Opravdu dobrý lyžař, vůbec ten se závodním tréninkem sjede všechno co popisuješ bez problémů a vůbec u toho nemusí o ničem jako je tlak na lyže přemýšlet. jeho rovnováha a technika je tak vychytaná, že se jen přizpůsobí podmínkám. No problem. Jen se tam víc ukáže jestli jsi dobrý lyžař nebo ne. Stejné to bude na černé sjezdovce. Prostě tvrdší podmínky oddělí zrno od plev, neznamená to ale v žádném případě, že pokud nebudeš jezdit ve všem, nebudeš dobrý lyžař. A třeba jak píšeš o telemarku, důvod proč se nikdy nerozšíří masově je spíš ten, že se jedná o techniku stojící zcela mimo hlavní proud a zájem lyžařů. Taková odbočka pro nadšence. Leckdo ho ozkouší, pobaví se den, dva a opustí navěky. Vývoj jde jinudy. Tím v žádném případě nechci říct, že je telemark technicky lehký. Jen málo zajímavý.

>> #142, Krab, 05. 11. 2010 13:57:31 Ahoj Krabe,

pokusím se odpovědět na obě otázky. Asi to nebude jednoznačná odpověď, spíše budu přemýšlet „nahlas“, pokud to tak o písmenkách lze říct.

„v čem vidíš větší problém, v rotaci pánve nebo ramen?“

Za prvé je potřeba říct, že mluvíme o určité fázi oblouku (viz komentář k jízdě), protože u určitých oblouků v určitých okamžicích (vyžadovalo by komentář hodně přesahující rozsah tohoto příspěvku) nevidím problém žádný. Obecně lze asi říci, že na jízdu mají největší dopad ty pohyby lyžaře, které jsou vykonávány částmi těla, které jsou blíže k lyžím (níže) a které mají větší hmotnost. Pokud bych tedy bral pohyby (rotaci) pánve a ramen jako oddělené, což tak ale úplně není, řekl bych, že podstatně větší dopad na jízdu budou mít pohyby pánve.

“Lze něco z toho považovat za primární a to druhé ±vyplývající, vynucené?“

Pokud hodnotíme jízdu jednoho lyžaře, tak většinou lze jednu chybu identifikovat jako převažující, v řadě případů následovanou dalšími, vyvolanými chybami. Pokud se ptáš na statistiku, tedy něco ve smyslu „U kolika % lyžařů je rotace pánve vyvolána rotací ramen a naopak?“, tak žádnou takovou nemám, ale určitě jsou hojně zastoupeny obě varianty. Pokusím se vypsat, co mne momentálně napadá

Rotace jako princip zatáčení

Řekl bych, že od jakživa je rotace nepřirozenějším, nejintuitivnějším principem zatížení, což lze nejlépe pozorovat u dětí. Koneckonců i všechny oblouky o poloměru menším než je poloměr prohnuté lyže jsou docíleny díky rotaci. Rozdíl u jednotlivých lyžařů je v tom, že vyspělí lyžaři používají pouze jemné pohyby zejména nohou, zatímco úplní začátečníci mohutné pohyby spíše ramen a rukou (je potřeba roztočit co největší masu, aby to fungovalo). No a v důsledku toho i lyžař snažící se o oblouk po hranách, když cítí, že by potřeboval oblouk více utáhnout, a ono to „nejde“, tak si tam nějakou rotaci instinktivně přidá, a rotuje tím, co je mu přirozené (souvisí také s jeho lyžařskou vyspělostí). Myslím, že to je i to, co měl na mysli Martin 47.

Problém s rovnováhou

V tomto případě k rotaci v konci oblouku může docházet z opačného důvodu, tedy když se podaří zatočit ostřeji nebo rychleji, než na co je člověk zvyklý. V takovém případě se může stát, že vršek těla setrvačností rotuje za lyžemi. Tato chyba ale netrvá dlouho, člověk si rychle zvykne na to, že zatáčí rychle a rovnováhu si vybuduje.

Vracení pánve nad lyže – strach z náklonu

Vlastně se jedná taky o problém s rovnováhou. Jedná se o velmi častou chybu. Pro člověka je nepřirozené, když má těžiště mimo přirozenou oporu, nohy(lyže). Řada lidí se snaží o náklon, o zvětšování jeho rozsahu, ale na druhé straně s tím podvědomě bojuje tím, že vrací nějakou část těla zpátky nad lyže. Někdy to bývá hlava s rameny, jindy naopak pánev. A to se děje právě rotací. Schválně si někdy všimni, kolik lidí má kolena více mimo lyže, než pánev. Budeš překvapený. Asi…

Jízda kolem brány

U dětí i dospělých, kteří nejezdí často v branách, dochází k tomu, že i když mimo brány jedou technicky správně a nerotují, hned když přijíždějí k první bráně, začnou se na ni točit, místo aby ji minuli jakoby čelně a zatočili náklonem. A celou jízdu už pak jedou v rotaci, tedy spíše frontálním postavení, s malým rozsahem a pánví nad lyžemi.

Zahájení pivotem

Po zahájení pivotem, kde je prvotním mechanismem rotační impuls, je obtížné citlivě liže zahranit dostat se do správného postavení lyží i vršku těla. Řada lidí, kteří se o to pokouší, aniž by měli zažité správné mechanismy zatáčení čistě po hranách, nedokáže plynule převést rotační impuls na carvingový princip a také skončí s pánví více či méně nad lyžemi. (Pozn. To je taky důvod, proč při diskuzích o vhodnosti FIS GS lyží jako nástroje pro výuku carvingového oblouku neberu argument, že „když na to nestačím, tak tam na začátku oblouku „hodím“ pivot“, protože to sice asi ano, ale tím ve většině případů carvingový oblouk skončil).

Vylití dítěte s vaničkou

Neboli přebití jedné chyby ještě větší chybou. O tom už taky psal Martin 47 a jedná se o to, že až příliš často se k odstraňování předsouvání vnitřní lyže v začátku oblouku (což nesporně chyba je) přistupuje schematicky a díky tomu se ordinováním rotačních principů nevhodným způsobem vytvoří chyba s mnohem fatálnějším dopadem na jízdu, než byla ta původní. Napadá Tě ještě něco dalšího Krabe? Ty jsi takový pozorovatel…

Jak jsem psal, statistiku nemám, ale všechny zmíněné varianty považuji za početné a statisticky významné.

Skol

Ivan

>> #148, Tomatáš, 08. 11. 2010 21:14:16 Ahoj,

trochu se bojím diskuzi na toto téma rozproudit. Udělal jsem to před pár lety, a pak mne to donutilo napsat práci s názvem „Postavení příčných os těla v průběhu oblouku obecně, na různých sklonech svahu a při různých disciplínách“, která měla cca 20 stránek.

Co z toho vyplývá? Pro mne to, že tuto problematiku vnímám jako komplexní záležitost, a zjednodušení, které ve svém příspěvku nabízíš, je asi potřebné pro snadný vhled do problematiky a pro potřeby školení lyžařských učitelů, nicméně vyvozování dalších závěrů zejména pro závodní jízdu může vést k tomu, že tyto závěry nebudou „zcela správné“.

To, co je potřeba při diskuzích na toto téma brát v úvahu, je obsaženo již v názvu, tedy že postavení osy ramen a pánve je odlišné při různých typech oblouku a zejména v různých jeho fázích, což je podle mne skutečnost, která je v dosavadních diskuzích málo rozlišovaná.

Ivan

>> #154, Tomatáš, 09. 11. 2010 02:30:22

>> #156, Thomas, 09. 11. 2010 10:23:33

Naprosto s vámi souhlasím. Právě lyžování ve volném terénu, boulích a potažmo vůbec v těžkých podmínkách (ledová krusta, mokrý težký sníh, apod.) posouvá lyžaře o velký kus dále. Tady totiž musí všechny pohyby být přesně načasované a nadávkované a každá neúměrnost je vždy hodně cítit. Mnohem více než na tolerantní uhlazené sjezdovce. A když lyžař při lyžování v těžkém terénu se ne vždy cítí 100% spokojen z jízdy, tak právě tyto „divné“ pocity ho naučí nejvíc. Tím se naprosto dokonale automatizují při lyžování tak důležité věci jako dokonalá předozadní rovnováha, citlivé dávkování hranění vzhledem k terénu, správné a úměrné zatížení lyží a správné postavení těla. Neméně důležité, je i to, že člověk získá uvolněnost tzv. „lyžařských kloubů“ kyčle, kolena a hlavně kotníky, která je pro lyžování velice důležitá, zatímco pouhým hoblováním upravené sjezdovky člověk spíš ztuhne. Vzpomínám si na slova našeho trenéra a majitele LŠ, mimo jiné bývalý jezdec WC a na Olympiadě, když jsem se ho ptal jaký typ sněhu má pro lyžování nejradši a odpověď byla Bruchharsch (Namrzlá ledová krusta na měkkém sněhu). A v brankách jezdí opravdu jako raketa…

Vy jste se odpíchli od vágní formulace „rodí opravdoví lyžaři“ a tím si zadělali na neshodu. Kdo je „opravdový lyžař“? Pro někoho tak desítka hvězd historie WC, pro jiného Tanner Hall nebo Jon Olsson, pro třetího každý dobrý učitel. Atp.

Variabilita jako taková, obecně, určitě ano. Nicméně je třeba respektovat

• formu lyžování a u závodního případně discipliny
• fáze motorického učení, technickou vyspělost
• formy variabilního výcviku (kde), dávkování kvantitativní (kolik čeho), načasování v rámci makro- i mikrocyklů u závodníků.

Tedy tak, aby „alternativní“ podmínky neinterferovaly, nýbrž synergizovaly a posilovaly.

Špičkoví borci vyrostli i na kopečcích bez terénu (Stenmark, Lindsey). Ale skutečný génius vyroste i na Monínci, podobně jako Sáblíková na rybníku. A z davů těch, kdo mají terén za humny, ne.

Je ale pravda, že zásadnější náhrada části tréninku AD volným ježděním v terénu asi není dostatečně vyzkoušená. Oficiálně se sice rádo říká, jak který borec nepospíchal do branek, ale leckdy to není pravda. Taky Olsson rozhlašuje, kolik let neobjel klacek, ale jak to, že nikdy nevypadl ze žebříčku AD? Nikdo si nedovolí jezdit sezonu jel terén a spadnout tak drasticky na žebříčku.

>> #158, CzechSkier, 09. 11. 2010 11:39:00

Za mě opakovaně „ano“.

Udělal jsem si pár krátkých poznámek.

1. ano, pánev je „centrála“ těla (těžiště, „druhý mozek“, segmenty, řetězec, smyčka.). Stěžejní postavení, afaik, má jak u starých nářaďovců, tak i u orientálních bojových umění – navzdory odlišným filosofickým zařazením.
2. Kuchler uvádí hranici náklonu 20 stupňů coby bariéru pro člověka, za niž „odmítá“ jít.
3. kolem brány: myslím, že souvisí i s linií, nezkušeností, jak najet. Když se štětinami, barvou nebo nakloněním tyče dovnitř takový lyžař „odežene“ dál od tyče, projíždí líp. Zkoušel jsem i říct si „jeď, jako by tam tyč nebyla“.
4. ano, pivot → hrana je velice obtížné, leckdy obtížnější než jakžtakž držet hranu. Ne odsmýkat většinu oblouku a chytit se až skoro ve vrstevnici, ale jen krátce na nezbytné minimum vzpříčit lyže a pak zaseknout ještě okolo spádnice.

My 2 cents, nic kategorického.

>> #162, ivan, 09. 11. 2010 14:12:09

Zkoušel jsem i říct si „jeď, jako by tam tyč nebyla“.

Dosť častá trénerská rada,ktorá ale vo väčšine prípadov nezaberá.Teda nie uspokojivo.O trochu lepšie je „nesleduj tyče,ale stopu a pozeraj ďalej pred seba“.Treba priznať,že len o trochu lepšie.Fixácia na tyč ako pevnú prekážku je dosť silná.Keď si to jazdec zrovná v hlave,tým,že jazdí a zisťuje,že to nič hrozné nie je,fixácia odoznie sama.

>> #158, CzechSkier, 09. 11. 2010 11:39:00

Ahoj, dávám k lepšímu velmi zajímavé video http://www.youtube.com/watch?… , kde je vidět řada chyb a způsoby jejich řešení v top podání. Přidávám krátký komentář a ty to (samozřejmě i ostatní), pokud budeš mít čas a chuť, můžeš rozebrat do detailů. Nájezd do první branky je normální, za zaznamenání stojí jen „slalomová“ opora rukou před brankou, kterou musí kolem tyče opustit aby si ruku neurazil o tyč. Protože za tyčí potřebuje hodně velký náklon (je tam trochu pozdě), opět si rukou pomůže. Pak už následuje nájezd driftem do druhé branky a prudké zahranění podepřené velkým vkloněním a protirotací. Třetí branka je hodně přesazená a aby získal co nejvíc prostoru ve spádnici kopce, jde do extrémního natažení , které mu umožní posunout lyže hodně proti kopci nahoru. Následuje drift do třetí branky a poměrně čistý nájezd do čtvrté. Tady začíná nejzajímavější okamžik. Dělá nevynucenou chybu, kdy při těsném nájezdu téměř podvlékne ruku pod tyčí (za zaznamenání stojí to, že i vnitřní koleno je zřejmě za úrovní tyče). Tento okamžik ho stojí postavení na vnější, lyže přestávají točit a ztrácí prostor ve spádnici. Jeho řešení je to, co odděluje top od zbytku. Hrozně moc lyžařů by se do oblouku začalo cpát záchranou rotací trupu a odšlapem. On provede dech beroucí zahranění podpořené velmi rychlým pohybem pánve dovnitř s bleskovým přehraněním a díky tomu zůstává ve hře. Bohužel ale stejně není úplně srovnaný do dalšího oblouku včas a má smůlu, že vjíždí do nerovnosti která ho opět rozhodí a doplácí na to lehce postojem ještě v další brance. Naštěstí následuje průjezdní branka kde je čas se srovnat a dál už je to normální jízda. Budu se těšit na všechny komentáře.

>> #160, Jenos, 09. 11. 2010 12:38:52

Ahoj, bylo by prosím možné napsat o koho jde?

>> #163, TNS, 09. 11. 2010 14:30:05

No to jsem rád, že mi potvrzuješ, že to moc nefunguje. Nakonec logicky, je to vlastně forma fixace pohledu na překážku, kterou známe třeba z auta a právě „natažení“ pohledu víc dopředu je jednou z odpomocí.

Mně se ještě trochu osvědčilo něco jako „koukej dopředu a jeď "skrz“ tyč", což je u obřáku trochu problém, ale při dobrém timingu a rozumném odstupu od tyče to taky trochu fungovalo.

O co jednodušší by to bylo bez dlouhejch klacků!

>> #165, Martin47, 09. 11. 2010 14:48:12 Jasně. Nemám se za co stydět:-) Niki Fürstauer.

>> #159, CzechSkier, 09. 11. 2010 11:54:10

Ahoj, dá se někde ten tvůj osový elaborát dohledat? Rád bych nakouknul…

>> #168, vašek2, 09. 11. 2010 22:19:16 Ahoj, pokud nějaká debata zde na toto téma probíhá, svými názory tam přispívám. Pokud se rozhodnu to zveřejnit, zvolím asi jinou formu, tak se nezlob. I.

>> #167, Jenos, 09. 11. 2010 20:08:20

Jen tím „odhalením“ riskuješ, že na vás Krab nasadí agenta Krokwitze. 

Další dvě videa…

http://www.youtube.com/watch?…

http://www.youtube.com/watch?…

komentáře kameramana omluvte ale ani se mu nedivím taky bych se trochu lekl:-))

Natočeno na červené sjezdovce. Podle mého hodnocení největší problém: pořád příliš zatížená vnitřní,zalomení. Snažil jsem se pamatovat na vaše rady ohledně zalomení ale bylo to první lyžování v sezoně.

Tuším že ve snow jsem se dočetl o různých drills-cvičeních ohledně odstranění tohoto problémů-na youtube jsem nic nenašel… Pokud někdo ví tak jsem dejte link.

Jinak předem dík za kritiku.

>> #171, Kuba, 10. 12. 2010 22:18:59

Viděl jsem nejnovější příspěvek od Kuby, tak jsem si hned říkal, že mi zase o kus spadne moje slalomové lyžařské ego a je to tak Ty problémy co zmiňuješ tam opravdu jsou, mj. jsou asi důvodem toho pádu. Moc si napamatuju, co se ti tady radilo ohledně rukou, ale ten jejich pohyb je taky takový nějaký divoký a ramena ty ruce následují, takže tam by to asi chtělo nějak zklidnit.

>> #171, Kuba, 10. 12. 2010 22:18:59

No na první pohled krásná jízda s velikejma rozsahama ALE zcela postrádá to podstatný – lehkost, radost, uvolněnost, klídek = jistotu… – je vidět nesmírně úporná snaha o maximální rozsahy pro kameru a z toho vyplývající velikej vertikální pohyb, celkově neklidnej pohyb s mnoha korekčníma pohybama rukou a trupu… Chybí ti to nejzákladnější – naučit se klidně stát a ve správným postoji se v klidu soustředit na oblouk (na jízdu) – a to půjde jen v delších obloucích a raději na delších lyžích…

Myslíte,že se člověk může naučit takto lyžovat,pokud nelyžuje od malička?Já jsem začal před třemi lety (letos 38).Strašně mě lyžování baví a neustále se chci zlepšovat.Ale mám pocit,že tak jak Kuba,se to už asi nikdy nenaučím.Pro mě luxusní jízda.

>> #174, Greg Zulak, 11. 12. 2010 15:56:25

Je to jako při všem – někomu to jde líp, někomu hůř. Nechat lyže samotočky lítat pod tělem sem a tam nemusí bejt až taková věda – to ještě neznamená umět lyžovat. Otázka je, co to znamená umět lyžovat? Pro dosažení významnýho pokroku v lyžování je nejdůležitější to, co ti evidentně nechybí: „Strašně mě lyžování baví a neustále se chci zlepšovat“. S tím se dají dělat zázraky .

Ještě je důležitý, nenaučit se nějaký nesmysly a přijmout je jako jedinou pravdu – například „carving je po vnitřní“!!! NENÍ!!!! – maximálně lze připustit, že se řezaný (carvingový) oblouk dá také jet po vnitřní. Lyžování, včetně lyžování čistě po hranách (relativní pojem), je sjížděním, kde se v obloucích využívá především (a vlastně skoro až výhradně) dominantní zatížení vnější lyže. Je několik základních pravidel, která, když ti přejdou do krve, moc ti pomohou při zlepšování. Není jich mnoho, není ale snadné naučit se je uplatňovat …

HOnza: obřačky mám taky, starší fisovky rossignol wc 184cm r. okolo 23m.

V lednu jedu do Fr. tak to pro změnu zkusím na nich.

Máš nějaké konkrétní typy k odstranění mích problémů při cvičení na obřačce-mám na mysli jednotlivé cviky.

Zkoušel jsem např jizdu jen s jednou lyži- nedělalo mi to važnější problém ale nevím jak je to přínosné?

Jinak Vl-tahák mám ale je toho strašně moc najednou. Navíc mám spoustu věcí špatně naučených,zažitých-dřívější inspirace ze serveru carv.cz 

>> #176, Kuba, 11. 12. 2010 16:33:29

Jasně – nejsi jedinej „nešťastník“ inspirovanej Danovou sektou  – právě na to míří má poznámka v odpovědi Gregovi – hrozně těžko se pak získávají základní lyžařské návyky. Jak na odstranění problémů který jsou u tebe na první pohled vidět? – to je tak trošku zbytečný psát, když se to dá docela jednoduše probrat na kopci během několika jízd. Domluvme se někdy na indivindy a nebo přijeď na některý VL. Napíšu ti soukromě .

>> #174, Greg Zulak, 11. 12. 2010 15:56:25

Ahoj Gregu, záleží taky na tom, jak jseš jinak pohybově nadanej. Jestli jsi sportovec, jen ses věnoval jinejm sportům, tak se to velmi pravděpodobně naučíš. U nás ve VL komunitě je min. jeden bývalej vrcholovej sportovec nelyžař a po jedné? sezóně VL „drezůry“ jezdí velice dobře.

Možná máš dokonce výhodu v tom, že nebudeš mít ještě zafixovaný návyky ze starý metodiky výuky lyžování.

>> #174, Greg Zulak, 11. 12. 2010 15:56:25

Tuším přeminulou sezonu jsem napsal článek o maníkovi, který jako dospělý začal lyžovat a po své první sezoně se stal instruktorem lyžování. On do toho ale šel velmi fanaticky: odjezdil tuším 60 dnů, i v létě byl na nějaké ski clinic, studoval podklady a kupoval si hodiny u dobrých učitelů.

Takže odpovědět nelze bez znalosti toho, kolik lyžování odvedeš a jak kvalitní prací s kvalitními rádci ten čas vyplníš.

Možná by k tomu něco mohl říct někdo, kdo má zkušenosti s golfem. Do něj se typicky zažírají dospělí, zažírají se hodně a pracují pod odborným vedením. Nedokážu posoudit, jak daleko to dokážou dotáhnout, ale myslím, že někteří se dostanou slušně daleko.

>> #175, HOnza, 11. 12. 2010 16:28:06 * „Nechat lyže samotočky lítat pod tělem sem a tam nemusí bejt až taková věda – to ještě neznamená umět lyžovat.“*

No to si už ale robíš srandu,že? Všetci slalomári špecialisti sa po prečítaní tvojich slov v kúte od hanby červenajú a snívajú,že raz keď budú veľkí,budú jazdiť len na poctivých chlapských lyžiach.Minimálne SG..ach jaj:)