˘Ö˘ Krabova neoficiální lyžařská patologie

Soudruzi,
v oficiální videoporadně se objevilo video OlderBro

M. Polášková o něm v hodnocení napsala obecné kydy a pochvaly typu: „při volné jízdě na mírném sklonu svahu jsi pánem svých lyží.“
Kulantně řečeno, dost to odflákla. Obloučky dělá jezdec sice pohledné, jeden jako druhý, ale všem jim něco chybí a něco přebývá, nejen soudružčino „v průběhu vedení oblouku a v jeho závěru usedáš poněkud více vzad nad patky lyží, než je výhodné z hlediska iniciace a přechodu do dalšího oblouku“.

Jestli takto vypadá analytický výstup někoho, kdo 9 let učí lyžování na FTVS, tak – soudruzi prominou – mne napadá něco o rybě a hlavě.

.

Nápověda k obrázkům z jedenácté sekundy volné jízdy: kdy se pohybují ramena, kdy se pohybuje pánev (#2–4), jak je vyvoláván odklon (#2), kam směřují lyže (#6–7), osa ramen (#4 a #8).
Všechno zmíněné jsou jen pouhé symptomy, které samy o sobě za nic nemohou. Skutečné příčiny leží hlouběji, hledal bych je v hlavě (představa o tom, co vůbec dělat) a hodně v oblasti pánve.

>> #1, ˘Ö˘Krab, 12. 12. 2013 13:17:13

Ahoj Krabe,

z videa mne zaujaly dvě věci:

1. Vertikální pohyb mezi oblouky – přijde mi to jako jako taková berlička pro přehranění lyží, které na placce „moc nejedou“
2. Ukončení oblouku/zahájení nového silnou rotací vnější paže do oblouku – už to kdosi x krát psal, že se lyžuje nohama – proto mi přijde jakákoliv aktivita tohoto typu škodlivá.

Ale můžu se mýlit jako už ..... copyright Ivan S.

>> #2, hm1, 13. 12. 2013 09:38:46

Ten vertikální pohyb je, dle mého, v tomto stupni dekadence podružnost.S rotací máš částečně pravdu, pomáhá si, jak může, protože netuší, co má vlastně dělat a čeho jsou lyže – při kvalifikovaném použití – schopny.

Mně hodně vadí jeho chrobákovitý postoj a pozice „důsledně za“. Hlavně však to, že místo hladkého přechodu přes lyže (kdy se přímo nabízí zužitkování reboundu a kopnutí ze svahu do dalšího oblouku), se nad lyže vrací nejdříve rameny a pootočením trupu (#4), pak až zadkem (#5), aby se následně propadl „ještě více za“ a jen kousek vedle. Všechno zoufale pozdě a pomalu – nebo pomalu a pozdě.

Oblouky přetahuje daleko po vrstevnici, pak už lyže nejedou v oblouku, ale rovně. Na jezdce tak nepůsobí odstředivé síly, kterých by mohl při přehranění využít ve svůj prospěch (resp. nemůže přestat působit aktivně silou dostředivou – pokrčit kolena a nechat se přenést nad a přes lyže)- přehranění a zahájení nového oblouku musí dělat náhradními metodami takřka výhradně za použití vlastní svalové práce.

Energie akumulovaná i v jeho mírně prohnutých lyžích přichází celá vniveč, rozplizne se do nikam, proto také jízda působí „ucouraně“. V podstatě ani na chvíli se jeho těžiště nedostane na svahu níže než, než má lyže, oblouky tvoří v jen lyže a to přesně v intencích své přirozenosti: do spádnice vlažně (10dg vlašáku), za spádnicí v pokračování předešlého.
Ne, že by o něco zásadního šlo, ale všichni, jejichž jízda se mi líbí, se pod lyže běžně dostávají. Krom toho samozřejmě na lyžích stojí jinak a rozhodně nevypadají, že střídavě sedí na WC a střídavě tam objímají porcelánového přítele.

Teď by to ještě chtělo odhalit:

1. jakým způsobem vlastně tvoří odklon od svahu
2. na které lyži stojí na čísle #6
3. jak to dokázal, že se mu na #7 ty lyže úplně nerozjely každá jinam.

>> #3, ˘Ö˘Krab, 13. 12. 2013 22:17:31

ad 2/ na vnejsi ad 3/ viz ad 2/

neboli tato jizda a taky jizda Racemana potvrzuji, co tady tvrdim uz dlouho, a to ze kdyz je radne zatizena vnejsi, tak si lyzar muze dat vnitrni nohu treba za krk (nebo do A frame, nebo drzet lyzi ruznobezne s vnejsi) a ono to porad docela slusne zatoci.

>> #4, Gravedigger, 14. 12. 2013 10:09:48

Tak to teda sorry,ale i správné zahranění a zatížení vnitřní lyže je podle mě nedílnou součástí správně a efektivně projetého oblouku. Dělá to tu na mě dojem že se tu dlouhodobě přeceňuje vnější na úkor podceňování vnitřní…

Jak to tedy s tou vnitrni lyzi je? Pitvaji se tu videa do detailu, separuje se spodni a horni polovina tela, anguluje se, inklinuje, a to vse jeste v ruznych rovinach, hlidaji se osy panve, ramen, usi… A zakladni veci jako ktera lyze kdy a jak moc zatizena? Zahranena? Kdo vi? Paradoxni, ale zacatecnika ucime jezdit po vnejsi, borci ve svetaku zacinaji oblouk na vnitrni, pred erou carvingu to byla jen vnejsi, pak do toho nakej funcarving, pak zas nekdo 50 na 50… Takze je to jak kdy a jak kdo a za jakych podminek? Tak nak jsem se nad tim zamyslel, az me to samotneho prekvapilo :)

>> #5, MPS, 14. 12. 2013 18:01:21

„Dělá to tu na mě dojem že se tu dlouhodobě přeceňuje vnější na úkor podceňování vnitřní…“

To není postřeh tak úplně od věci, řekl bych. Jenže když se ti tady dlouhodobě hromadí videa, na kterých se notoricky nadužívá vnitřní, nezbývá ti než neustále zdůrazňovat, že na úrovni posuzovaných víc potřebuješ vnější.

Snad proto, že to dneska už do lidí nikdo systematicky nehustí jako kdysi. Řadu z nich nikdo kvalifikovaný neučí, nakonec zatáčet na plácačkách je relativně tak snadné, že mnozí ani necítí potřebu kvalifikované rady. A na tu vnitřní se člověk při náklonu dostává úplně spontánně a dokud nejede tak rychle, že už se kvůli odstředivce opravdu potřebuje „vzepřít“ na té vnější, mu to ani nepřijde špatné.

Řekl bych, že v takových situacích je akcent na tu vnější soustředěním na to nejdůležitější. Což je asi rozumně realisticky to, co lze na jedné straně na netu podle videa poskytnout, a co na druhé lze očekávat.

>> #7, ivan, 14. 12. 2013 20:25:17

Jo to celkem chápu, nelze to ale asi prezentovat tak,že přechodem na vnější se z vnitřní stává nefunkční prvek kterej si můžu dát třeba za krk a proto by možná bylo dobrý kromě tak často diskutovaného potenciálu vnější prodiskutovat i potenciál vnitřní. Celkem často jsem se setkal i s tím že lyžař při povelu tlačit na vnější ten tlak vyvinul především v poslední části oblouku kde si tím celkem zkomplikoval zahájení dalšího a ne na začátku kde to je v podstatě nejdůležitější.

>> #7, ivan, 14. 12. 2013 20:25:17

Jak a kde…když se bavíme o funkčnosti. Na plackách Tě nejvíce zrychlí vnitřní. A na hodně prudkým volíš vnější !!! s daleko lepším stabilnějším !!!! potenciálem pro rozvoj dalšího oblouku. A Ti co volí vnitřní v crud tvrdých podmínkách tam dříve nebo později končí- sebemenší chybička a je vymalováno!!!!, teda pokud nejsou akrobati jezdící za peníze. A pravé lyžování není o nikdy !!! ideální. Vždy je to o podmínkách. Je mi milejší lyžař, co ustojí těžký podmínky ( muldy, přechody tvrdo-měkko,krustu, hardpack) než ten, kdo jezdí ideálně a za ideálních podmínek je nejlepší. Pořád – roky se tu deb-atuje o lyžování za ideálních podmínek, ale tu největší podstatu lyžování kapitolu o lyžování v těžkých podmínkách ještě nikdo neotevřel.Tady všechno začíná a končí. A zde už je vše jasné. Sjedeš nebo sjedeš s bídou anebo nesjedeš. Tečka

>> #4, Gravedigger, 14. 12. 2013 10:09:48

Jsem si téměř jist, že nemáš pravdu s tím zahájením na vnější.

1. Při takto relativně malé rychlosti se vklání do oblouku pozdě a hlavně strašně dlouho, byl by div, kdyby na vnitřní nebyl. Napovídají tomu i pozice pánve a ramen během vklánění.¨
2. Nedovedu si představit, kolik síly bych byl schopen udržet na tak vrotované a pokrčené vnější, jako má jezdec na #8
3. Podle mě mu ta vnější v #7 neodjede prostě proto, protože jí pomůže koleny do většího hranění a ona se konečně chytí. Z podstaty věci ale lyže není zatížena dostatečně a včas, také mu to podle toho nezatáčí, lyže se neprohýbají.
4. Koleny lyži jezdec pomáhá z důvodu vpadlého vnitřního boku a jím spoluzaviněné imobilizace bočních rozsahů pánve, které by asi v tomto případě použil normální lyžař (uznávám, zjednodušeno; dalším spoluviníkem je jeho pozice důsledně za lyžemi). V této fázi oblouku považuji použité řešení za nouzové a zdraví nebezpečné.

[Někteří jezdci dokonce dále vnější zatíží v průběhu oblouku způsobem, který se standardně využívá u lyže vnitřní (viz třeba P_Cherry v Analýze loutkové jízdy ).
Jak mu ujíždí postupně vnější noha dozadu za tělo, tak se zvětšuje náklek a ohybem boty se zatíží špička vnější lyže, která pak nejeví snahu vystřelit (i s nohou) po tečně ven z oblouku. Zatížení obou lyží je udrženo v normě, konec dobrý, všechno dobré?]

>> #9, Thomas, 14. 12. 2013 21:52:44

Ale jo, OK. Tady je ale pořád tím hlavním „klientem“ pokročilý rekreační až umírněně sportovní jezdec. Který nehledá prvek, který by ho „na plackách nejvíc zrychloval“. A který se pohybuje převážně až skoro výlučně po upravených tratích a zajímá ho hlavně jízda na nich.

Až mu půjde o lyžování v podmínkách „sjedeš – nesjedeš“, asi půjde jinam. Přinejmenším se nepamatuju, že by se tady někdo takový dožadoval expertní rady.

>> #6, Hreben, 14. 12. 2013 19:30:03

>> #9, Thomas, 14. 12. 2013 21:52:44

Jde o to, že začátek (před spádnicí) na vnější funguje při volné jízdě s jistotou vždy a všude.

Jízda po vnitřní je bonus pro pokročilé. Při dobrém postoji si pak můžeš dovolit luxus vybrat si a třeba i několikrát během oblouku vnitřní-vnější změnit. A zdaleka ne každý funcarver dovede používat vnitřní účelně při racecarvingu.

>> #12, ˘Ö˘Krab, 14. 12. 2013 22:23:13

s druhou půlkou souhlas, s první nevím jak to myslíš.

>> #9, Thomas, 14. 12. 2013 21:52:44

Je to tak.

>> #13, Thomas, 14. 12. 2013 22:33:41

Myslím to tak, že se mi nestalo, že by se mi zahájení oblouku po vnější kdykoliv vymstilo. O zahájení po vnitřní to říct rozhodně nemohu. A podle okolí soudím, že tento poznatek věčného začátečníka je naprosto obecný. Oblouk je třeba se snažit začínat po vnější a před spádnicí.

>> #15, ˘Ö˘Krab, 14. 12. 2013 22:37:33

No jak kterej oblouk! Kdyz pojedes pomalu, tak to asi moc nepujde pred spadnici… Kdyz zas pojedes palbu na obrackach, tak jdes pres vnitrni… Proste s tim rozlozenim vahy (a s jejim vyuzitim) je to jak kdy. To je ta nejvetsi alchimie lyzovani…

>> #8, MPS, 14. 12. 2013 21:28:41

Jak si můžeš tlakem do vnější na konci oblouku zkomplikovat zahájení dalšího oblouku?

Díky

I

>> #9, Thomas, 14. 12. 2013 21:52:44

Jak tě na placce zrychlí vnitřní lyže? Není mi to jasné.

Díky

I

>> #17, CzechSkier, 15. 12. 2013 08:13:52

No řekl bych že na konci oblouku je lepší tlak z vnější včas vypustit a začít přecházet na vnitřní- budoucí vnější tak abych na ni mohl zatlačit včas na začátku oblouku a ne až na konci.

>> #19, MPS, 15. 12. 2013 10:06:20

Ale na konci oblouku je tlak nejvetsi, ne? Kdyz zatlacis moc na zacatku, tak co se stane? A jak vypustis ten tlak na vnejsi?

>> #17, CzechSkier, 15. 12. 2013 08:13:52

>> #18, CzechSkier, 15. 12. 2013 08:15:09

Tyto dvě jednoduché otázky jsou cennější, než všechny odpovědi, které v tomto vláknu doposud padly.

>> #20, Hreben, 15. 12. 2013 11:18:00

Dostali jsme se k tomu, že se ptáme, což jest dokladem, že přemýšlíme, pochybujeme a hledáme.

Ještě bych doplnil další otázku:
Je vůbec možné zatlačit (do vnější) na začátku moc? Není (u nezávodní jízdy) spíše cílem ‚čím více → tím lépe‘?

>> #22, ˘Ö˘Krab, 15. 12. 2013 12:01:26

Nevim, zda je to mozne, ale urcite to neni to co zavodnici, ale i my chceme.. Tlak se vyviji postupne, plynule, s citem… A hlavne my do lyze moc netlacime, ono nas to do ni tlaci samo, kdyz na tom stojime dobre… My ten tlak muzeme bud udrzet, nebo povolit – vypustit. A kdo to umi spravne nacasovat a nadavkovat, tomu to pak jezdi 

>> #20, Hreben, 15. 12. 2013 11:18:00 Na konci oblouku tam většinou největší tlak je,bylo by ale asi lepší pokud by tomu tak nebylo.Vypuštění tlaku z vnější bych si představil tak že do ni postupně přestanu tlačit. >> #22, ˘Ö˘Krab, 15. 12. 2013 12:01:26

>> #23, Hreben, 15. 12. 2013 12:13:46

Když zatlačíš na začátku moc (ano řekl bych že de zatlačit moc) na spádnici o tlak přijdeš a střední část oblouku se více či méně zdeformuje (narovná). Souhlasil bych s tím čím více tím lépe v případě udržení rovnoměrného nadávkování až do spádnice (možná lehce za ni).Schopnost udržet pokud možno rovnoměrnej tlak po celou dobu oblouku ovlivňuje spoustu dalších faktorů, jako nejvýznamější bych možná viděl sklon svahu.

>> #24, MPS, 15. 12. 2013 12:45:17

Dobre, to je mi jasne, ale jak do ni prestanes tlacit? Pujdes proti fyzice? Vzdit te to na konci oblouku rve do te lyze samo… Jak z toho tlaku „vystoupis“?

>> #25, Hreben, 15. 12. 2013 12:51:53

Povolis vnejsi nohu?

>> #25, Hreben, 15. 12. 2013 12:51:53

Řekl bych že nejsnažší cesta k vypuštění tlaku z vnější je využítí právě té energie která tě do ní rve k přehození těla přes lyže do dalšího oblouku včetně spojení tohoto pohybu s postupným pokrčením (povolením) vnější.

>> #27, MPS, 15. 12. 2013 13:25:35

Myslím, že máš špatně popsanou následnost. Nejdříve je potřeba přestat aktivně vzdorovat silám – odstředivé a gravitační – tím, že (vnější) nohu pokrčím, následně mohu řízeně přemístit tělo přes lyže na druhou stranu. [Správně by tedy bylo, že přestanu vyvíjet sílu dostředivou.]
Při dobrém načasování celé souslednosti výše uvedených akcí lze, za určité příznivé konstelace, ještě synergicky využít i reboundu, tj. dynamického narovnávání se prohnutých lyží v okamžiku jejich odlehčení.

EDIT: Čímž nevylučuji možnost přehranit přes zatíženou lyži…

>> #28, ˘Ö˘Krab, 15. 12. 2013 16:38:24

Následnost jsem neřešil,ale souhlas(i když si to dovedu představit i současně).Po­zitiva využití reboundu bych viděl jen v případě že chci výrazně zkrátit přechodovou fázi(lyže si natočim ve vzduchu a následně dopadam na již natočenou a silně zahraněnou lyži,mohu tak vyvinout max tlak přímo na spádnici)jinak mi to přijde zbytečný,ale možná se pletu. I já si dovedu představit přehranění přes zatíženou lyži a na začátku jsem chtěl jen říct že by rada zatěžovat vnější měla být doplněna o správné zatěžování v průběhu obloku a ne že se do ní někdo nejvíc opře v momentě kdy už by ji měl povolovat,nechtěl jsem tím říct že přes zátíženou nelze přehranit,takže pokud jsem byl špatně pochopen tak sorry.V extrému je vpodstatě i možný nechat ji plně zatízenou přehranit a projet na ní celej následující oblouk s budoucí vnější třeba ve vzduchu,ale to už jsme jinde…

>> #29, MPS, 15. 12. 2013 17:39:11

Natočení lyží a další manévry kolem dopadu na sníh s reboundem jako takovým souvisí jen druhotně.

Pozitiva reboundu vidím hlavně při přehranění, kdy mi pomáhá manévrovat těžištěm, dostat se rychleji přes lyže na druhou stranu(směrem ze svahu dolů). Nemusím se z lyží odrážet/vyklánět s vynaložením energie svalů, odrazí si mne samy (do jisté míry), za využití energii naakumulované během oblouku ve svém prohnutí. V okamžiku dokončení narovnávání lyží (a tím i ukončení posunu mého těžiště, pokud tedy rebound netlumím pokrčováním kolen) jsou lyže nejvíce odlehčeny – k tomuto momentu dochází zhusta ve vzduchu.

Tak to vidím já, třeba je to ale úplně jinak.