˘Ö˘ Krabova neoficiální lyžařská patologie (strana: 3)

>> #53, CzechSkier, 16. 12. 2013 07:59:39

Na minutovým GS je 6–7 buchet ranec.Myslíš to jako rozdíl při srovnatelné výkonostní úrovni lyžaře/ky ?

>> #47, ˘Ö˘Krab, 15. 12. 2013 22:22:31

No to je moc pěknej cvik – bolí z něj celej bok, koleno a hlavně ta ruka na který to všecko stojí,

h*>> #61, m3, 17. 12. 2013 20:39:14

Ahoj,

Otázkou je, co je to srovnatelná výkonnost, protože i když spolu závodí ve stejné kategorii, nedá se vždycky říct, že mají stejnou výkonnostní úroveň.V žácích na RKZ je to třeba cca 25–30 míst rozdíl. Ve SP je to někdy dejme tomu 35 míst, někdy 50. Ale odpověĎ je, že v podstatě asi ano. Přestože výsledek není nikdy důsledkem jedné přednosti nebo chyby, a taky někdo danou chybu má výraznější a jiný ne, lze to při analýze v počítači takto vysledovat, a ta časová ztráta se viditelně nasčítává oblouk po oblouku. Realita je ale podle mne taková, že tuhle chybu dělají všichni, záleží jen na sklonu svahu, povrchu a dalších podmínkách, a jak ji postupně odstraňují, projevuje se čím dál méně, a oni pak postupují po žebříčku nahoru a časová ztráta se zmenšuje. A pak když už je člověk úplně na vrcholu, stejně si svou chybu nese s sebou. Jen ty okamžiky, kdy se projeví jsou čím dál výjimečnější. A to je odpověď na ty otázky, které člověk často slýchá v televizi, nebo tady na fóru, jak je možné, že daný závodník jezdil vloni super, a teď po zranění, odmlce nebo z jiného důvodu už tak nejezdí. A vrátil se ke svým chybám, které už 5 let nedělal? Chyby jsou v podstatě jako virus, který číhá v lidském těle na to, až se imunitní systém oslabí a vytvoří se ideální podmínky pro jeho množení. Je to stejné jako ve všech sportech. A asi je to tak dobře, protože jinak by to nebylo divácky tak zajímavé.

I

>> #63, CzechSkier, 18. 12. 2013 07:50:36

Ahoj,

tak nějak jsem to myslel.Asi jsem to spíš měl nadefinovat ne jako srovnatelná výkonnost ale závodnická kategorie.K tomu bych ještě přidal i momentální „duševní“ rozpoložení,tedy jak kdo to má srovnaný v hlavě.To souvisí s tím co píšeš o „chybovém viru“.

ŽIVOT KORDISE

Předně prosím soudruhy Buzzyho, Kroma a jejich případná alterega, aby se zdrželi hanlivých komentářů k podrobnosti a vědecko-informační hodnotě rozborů v tomto vlákně, obojí je značně pochybné i bez jejich přispění. Mohou si ostatně také založit vlastní pitevnu.

Takže: Kordis tuší, co by chtěl, částečně se mu to daří a částečně ne. Jede ± středními až mírně delšími oblouky na lyžích R15, při rychlejším navazování oblouky spíše otevírá, v pomalejší souslednosti traverzuje sjezdovku. [Příště prosím kameramana umístit doprostřed sjezdovky, získají se tím záběry zepředu, zezadu i zboku během jedné jízdy.]
Sám Kordis asi není s jízdou úplně spokojen. Co se mu tolik nedaří?

Každý oblouk začíná přehraněním. Kordis provádí zvláštní, ale v našich krajích nikoliv neobvyklou variantu cross-underu, totiž cross-before. Lyže přehazuje ze strany na stranu před sebou. (Někteří hanlivě tvrdí, že se při tomto jevu naopak přehazuje ze strany na stranu zadek, ale to je relativistický pohled.) Přitom nikam nespěchá, oblouky jsou sice vázané, ale ne bezprostředně, vešel by tam v pohodě i cross-over s pauzou na kafe. Nevyužívá tedy ani náznakem energii reboundu narovnávaných lyží k překlopení se do dalšího oblouku.

Pro nás BFU je obecně dobré oblouky ve volné jízdě zahajovat na vnější lyži a tlak na ní udržet až za spádnici. Kordis oblouk zahajuje na nezatížené vnější lyži (je za ní), v zahájení jsem opakovaně pozoroval také výraznou protirotaci (se všemi důsledky).
Již před spádnicí tvoří (jako náhradní variantu ovládání) výrazný odklon, bez toho, aby lyže (vnější lyži) nejdříve zatížil a počkal si, až se prohnou a začnou zatáčet. Při jeho nehbitosti vede tento odklon k zatížení vnitřní a ne naopak.
Na slalomkách to v rychle navazovaných krátkých obloucích takto provádět jde, časové intervaly jsou daleko kratší, ale tady by slušelo nejdříve (vnější) lyži zahranit a zatížit, teprve pak se odklánět. Hned na začátku oblouku je odklon maximální, nijak se nestupňuje na spádnici a v těsně pospádnicové fázi, není už moc kam, Kordis se jen veze.

V intencích přehranění dělá odklon trochu stranou, ale zato hodně dozadu. Vnější nemá ani na spádnici stále dost zatíženou, v hranění ji udržuje rotací v kyčli – přikláněním vnějšího kolene ke svahu, lyže mu zaostává za tělem.

Práce rukou jen dovažuje chybějící techniku v oblouku a zachraňuje co se dá.

Doporučil bych pokusit se jet na těchto lyžích navazované dynamické SL oblouky, aby krom autokinetiky lyže začal využívat i dalších vymožeností carvingu. Svou trasu si vměstnat do virtuálního pásu, dejme tomu 1/3 nebo 1/4 sjezdovky. Na oblouk si dát čas max. 2–3 s. Oblouky důsledně zavírat a soustředit se na maximálně rychlý přechod z jednoho do druhého.
Jako jednoduchý dril pak jízdu po jedné (vnější) lyži se druhou lyží zvednutou a dotýkající se sněhu pouze špičkou vedle lyže vnější, výměna lyží nastává v okamžiku přehranění. Při tom není třeba dbát na carving, možná spíš naopak, ale určitě dbát na postavení nad lyží a rychlou výměnu zatížené lyže. (Inspirací budiž Patrick Deneen, ale bez toho křížení vnitřní, snad tomu říkají u nás také ‚čáp‘, ale zhusta to demonstrují s výměnou lyže těsně před spádnicí/na spádnici, což je pozdě.)

Ke stávajícím lyžím, až zvládne předešlé dva odstavce, bych mu následně doporučil jako druhý pár něco s parametry cca 175+ cm a R kolem 18 m, protože to jsou zhruba lyže na oblouky, které jede teď.

Děkuji tímto soudruhům z původního vlákna za jejich postřehy, jmenovitě se zapojila údernická BSP ve složení: hm1, adam 1, HonzA_, Vlastik33095 a Gravedigger.

>> #67, ˘Ö˘Krab, 28. 12. 2013 22:55:04

Poučné. Nešlo by to doplnit nějakými rukou dělanými obrázky kdy je jaká lyže zatížena a jak moc?

>> #68, Navvy, 29. 12. 2013 16:12:58

To bude asi lepší najít si v nějakých skriptech.

Skutečné zatížení lyží je vždycky vaření z vody – tedy pokud pod nimi rovnou nesvítí. Pro Tebe bude přínosnější nasimulovat si různé situace nejdřív staticky nasucho a bez lyží, jen se rukou opřít o stěnu nebo o futra. Vyzkoušej si přitom, jaké máš možnosti pohybů.
Pak si totéž zopakuj opatrně na lyžích. Sám uvidíš, co s Tebou který prvek udělá a jak se to má s některými tradovanými mýty ve skutečnosti.

Ahoj,

vede mne k zamyšlení jak je to vlastně s vertikálním pohybem při jízdě na úrovni race carving – např. zprofanované video volně lyžujících WC borců, kde je to pohodové lyžování, bez řešení krizovek při závodě – zkrátka jedu jak chci.

Registruju pohyb nahoru+dopředu – zajímá mne, jestli je to onen „kippen“ pohyb.

V momentě za spádnicí, začínám přechod z oblouku do oblouku pohybem trupu právě nahoru+dopředu – na střed budoucího oblouku? Na což reagují lyže rychlejším přehraněním? Takhle to vnímám, byl bych rád, kdyby mě někdo opravil, případně přispěl se svou troškou do mlýna 

>> #70, hm1, 29. 12. 2013 20:37:40

Určitě se najdou povolanější.

Já to vidím tak, že vertikální pohyb je do jisté míry dán už tím, že se dostává pánev blízko ke svahu a při přehranění nemusí být efektivní ponechávat ji stále nízko nad sněhem. V tom okamžiku totiž cestuje těžiště nutně dozadu a běžně se to (mimo slalomky) projevuje na jízdě negativně.

Nevyzývám k vertikálnímu pohybu jako u smýkaného oblouku, ale k využití přirozeného vertikálního pohybu výše popsaného. Rozeberu níže.

Bylo by vhodné se podívat do učebnice na smýkaný oblouk a roli vert. pohybu v něm. Jen velestručně: po přehranění zahájím v začátku oblouku pokrčování kolen, kterým odlehčuji lyže a udržuji je ve smyku (akce & reakce = já jdu dolů, lyže jdou nahoru). Na konci oblouku jsem nejníže, následuje ‚odraz z hran‘ – tím oblouk „zaseknu“ (a & r = já jdu nahoru, lyže jdou do podložky). Na konci odrazu, při ukončení pohybu těžiště vzhůru, se lyže odlehčí a já mohu přehranit, pročež pokračuji v pohybu dolů, krčení kolen …

Carvingové lyže tyto obezličky nepotřebují, jedou oblouk po zatížené hraně, dovedou na ní i přehranit, ale hlavně na ní CHCEME zahájit oblouk. Vertikální pohyb využíváme ve smyslu odlehčení lyží pokrčením kolen při přehranění (a & r = tělo jde dolů, kolena jdou nahoru).
Tímto se typicky ukončují carvingové oblouky (pokrčením vnější nohy), protože se sníží tlak do prohnuté lyže, ta se začne narovnávat, přestane krojit oblouk. Obdobně při přechodu přes lyže při cross-underu synchronní pokrčení obou kolen.

Pokrčením kolene se začne přesouvat těžiště přes lyže ze svahu, jak jsi sám poznal, je vhodné podpořit z několika dobrých důvodů tento pohyb jistou dopřednou složkou. Čím rychlejší pokrčení, tím rychleji je oblouk ukončen, tím dříve se dostávám ze svahu ‚pod lyže‘, tím hbitější musím být při iniciačních fázích oblouku, tj, nahranění a zatížení vnější lyže.

Zatím jsme operovali pouze s jezdcem. Nyní se podíváme, co dělá lyže. Na začátku oblouku se zakrojí, pak se prohýbá, těsně za spádnicí je prohnutá nejvíc, projevuje se tam nejvíc gravitační složka síly, která – prostřednictvím vzepřené vnější nohy / obou nohou – na lyže působí. Rychlým pokrčením se tlak na lyži sníží, lyže se až explozivně narovná – to je onen rebound.

Pokud rebound zastihne jezdce připraveného, tj. během přesunu nad lyžemi a těsně pod nimi na začátku nového oblouku, jeho energie pomůže jezdci přemístit rychleji tžiště a zahájit bezpracně nový oblouk.

Tento efekt se ovšem neprojeví, pokud jsou kolena úplně měkká, pak je jezdcem narovnání lyží pohlceno jako by to byla terénní překážka. Rebound je akce lyží, aby vyvolala nějakou reakci v jezdci, musí se do něj „opřít“. Nohy tedy nesmí být při něm úplně pokrčené. Přehnaným lpěním na eliminaci vertikálního pohybu se mnozí BFU jezdci z neznalosti o pomoc reboundu připravují.

Pohyb nahoru při carvingu nemusí být prvoplánovým a zcela záměrným, prostě je nejlepším řešením, odpovídajícím parametrům těla a očekávané akci/reakci lyží, kterou hodláme využít.

Vytahování se rameny z oblouku je věc jiná, považuji je za nouzovou záležitost, kdy jezdec potřebuje, aby mu zatížené lyže ještě jely starý oblouk, ale v časové tísni potřebuje zahájit oblouk nový a přesunout do něj těžiště – typicky přesazené branky na strmém povrchu, kde jsou extrémní náklony a těžiště musí přes lyže vykonat dlouhou trasu. U spousty BFU jde jen o zlozvyk, protože nejsou schopni k ukončení oblouku vyžít odlehčení lyží pokrčením kolen jak jsem popsal výše. Nejčastěji proto, že oblouk přetáhnou, lyže se jim zvolna bez využití narovnají, jedou po vrstevnici a zůstávají do oblouku vklonění.

Ad kippen – jsem značně natvrdlý, proto si ho vykládám jako první část pohybu těžiště přes lyže.
Pakliže si definuji základní prvky oblouku (pozor, zákeřně se prolínají) tak, že při jeho zahájení lyže nahraním, pak zatížím, současně pokračuji v započatém pohybu těžiště na nové straně lyží. První fáze tohoto pohybu by měla probíhat (a probíhá*) bez odklonu, tedy jen náklonem do nového oblouku (směrem z kopce a mírně vpřed) – to je nejspíše onen vzývaný kippen. Až po něm (u SL i současně, je tam všechno strašně rychlé) následuje zalomení čili odklon v pánvi, kolem spádnice a za spádnicí. Pak ukončení oblouku a další přehranění.
*_Pokud se chci pohnout těžištěm současně přes lyže i vpřed, nemohu tak činit se zalomením v pánvi.

Těším se na další argumenty a názory
˘Ö˘

>> #71, ˘Ö˘Krab, 29. 12. 2013 21:26:23

No slušný – věřím že na živo o tom pokecat by nebyl takovej jazykolam a hlavolam v jednom – díky že sis dal tu práci.

S vysvětlením se ztotožňuju. Při zkoušení naklopení těla do středu nového oblouku cítím, jak se enormně zatěžuje vnitřní lyže.

Za spádnicí, začínám směřovat trup na střed nového oblouku, cítím jak lyže podemnou utahují oblouk daleko rychleji, jen se toto děje za silného tlaku do vnitřní lyže vyvolané přesunem trupu právě na nový střed … Zkrátka nevím, tohle psaní je na leváka – lepší by to bylo na svahu.

Přikládám odkaz na ski+ kde jistý IvanV (žeby náš Czechskier?) popisuje onen kippen …

http://diskuze.skiplus.cz/add.php?…

>> #72, hm1, 29. 12. 2013 21:42:18

„Při zkoušení naklopení těla do středu nového oblouku cítím, jak se enormně zatěžuje vnitřní lyže.“

A to je špatně, měl bys mít pánev v takové poloze, abys mohl vnitřní nohu krčit/odlehčovat.
Resp., jak správně podotýká Gravedigger , je lépe vztah relativizovat a říci, že vědomě odlehčím vnitřní, nikoliv zatížím vnější. Pak se Ti to nebude stávat samo, ale budeš to řídit a využívat podle libosti a potřeby. viz poznámky

JJ, je to on.

Sorry za rozsah předešlého postu, ivan mi určitě dá co proto.

Soudruzi, spolulyžníci, drzí pozůstalí!

Sešli jsme se tu, abychom se v hluboké úctě sklonili před obrovskou obětí, kterou na oltář lyžařské techniky přinesl vynikající sportsman a velký vzor mnoha lyžařů.

.

.

Ač byl sám v mládí těžce infikován (pravděpodobně zákeřným Kročejem nesmrtelným Pasquilus nonsensus CEP) a k zahnání přetrvávajících příznaků nepomohla ani opakovaná aplikace nejmodernější Metody usilovných dřepů dle inspektora Trachty, vytrval a šíří lyžařské nadšení mezi svými následovateli všeho věku dál.
.

.
Nechť nám ještě dlouho vytrvá a šíří světlo v temnotách!
Buzzy a členové oddílu

S Kročejem nesmrtelným na věčné časy!

>> #74, ˘Ö˘Krab, 03. 01. 2014 09:14:10

Až do shlédnutí tohoto videa jsem netušil, jak hluboko lze dřepnout, rozfázovaný je to ještě lepší. Úžasný je, jak Honza neustále ustupuje ze svých pozic, urputným tlačením do jazyků se snaží přimět lyže k zatáčení, přičemž v poloze skrčence celkem slušně maskuje protirotaci. A Kročej nesmrtelný si užívá slávy a obdivu okouzlených ovcí.

>> #75, Dali, 03. 01. 2014 12:09:35

Dřepkins!

>> #75, Dali, 03. 01. 2014 12:09:35

Na druhou stranu je povzbudivé, kolik dnešní materiál vydrží. Dřív by se horní přezky při takovém tlaku normálně urvaly. Snad hodně dřív, když byly boty kožené, by se jen vytáhly.

>> #74, ˘Ö˘Krab, 03. 01. 2014 09:14:10

Mně se asi nejvíc líbí ten hned první obrázek. Je takový…prekopu­lační…nebo už kopulační? Prostě sexy!

>> #77, Martin47, 03. 01. 2014 12:49:51

Je ovšem třeba uznat, že na tento způsob lyžování dosáhl obdivuhodných výsledků.

>> #74, ˘Ö˘Krab, 03. 01. 2014 09:14:10

>> #75, Dali, 03. 01. 2014 12:09:35

>> #77, Martin47, 03. 01. 2014 12:49:51

Pánové tak nakonec vás BUZZY všechny přece jen dostal a konečně se ukázalo že tomu moc nerozumíte protože jste naprosto přehlédly že tato jízda má demonstrovat naprosto propracovanou kondiční přípravu a vy za tím hledáte úplně něco jiného. Toto video jasně vysvětluje kde kluci za tři dny naberou takovou kondici že už je po zbytek sezony nic nebolí,je jasný že pokud tři dny po sobě dělají 2000 dřepů denně,tak už je pak těžko něco rozhodí. Velmi efektivní a přitom zábavné, konečně něco z čeho si vzít příklad.

Konec legrace, teď švejkovsky pro Lojzu a Buzzyho.

Ačkoli se to někteří jedinci snaží teoreticky i konáním na svahu popřít, při lyžování platí zákon akce a reakce.
Každá akce vyvolává proti ní směřující reakci. Těžiště lyžaře stojícího na lyžích jde dolů → lyže jdou nahoru. Lyže se nemusí zvednout od podložky, jen klesá jejich zatížení. Lyžař dřepnutím odlehčuje lyže. A naopak: těžiště jde nahoru, lyže jsou tlačeny dolů. Protože jim sníh nemá moc kam uhnout, zaříznou se do něj, poud jsou naklopeny na hrany.

Vynechám další principy uvádění lyží do zatáčení, soustředím se jen na (race)carving. Při carvingu by měl být oblouk projížděn na zatížené (vnější)lyži. Vykrojená lyže, když je naklopena na hranu a zatížena, se prohne. Takto prohnutá lyže krájí oblouk podle svého prohnutí. Oblouk je tím utaženější (má tím menší poloměr), čím více je lyže prohnutá. Prohnutí se zvyšuje s naklopením lyže a s jejím zatížením. Pro prohnutí je potřeba obou věcí, jen naklopení nebo jen zatížení nestačí.

Přehranění je okamžik, kdy lyžař překlopí lyže z jednoho oblouku do druhého, chvíli jsou lyže dokonce na plochách a v kontaktu se sněhem jsou oboje hrany, jak vnější, tak vnitřní. Prohnutí lyže by mělo být největší přibližně uprostřed oblouku, někde na půl cesty mezi dvěma přehraněními. V tom místě by se lyžař měl do lyže nejvíce opírat a lyže by měly být nejvíce nakloněny. Od přehranění by zatížení lyží mělo až do vrcholu oblouku stoupat, za vrcholem před dalším přehraněním pak klesá.

Pokud lyžař přehraní ve vzpřímené poloze a celou dobu do vrcholu oblouku dřepá, odlehčuje lyže, jejich zatížení nevzrůstá tak, jak by při carvingu mohlo a měl.

Předváděný pohyb ‚dřepání do oblouku‘ byl nedílnou součástí starších technik zatáčení smykem. Aby se lyže „nekousla“, bylo třeba ji po celý oblouk odlehčovat, což umožňovalo udržovat ji ve smyku. Na konci oblouku následovalo prudké vzpřímení, to vyvolalo rychlé zatížení lyží, zaseknutí hran do sněhu a následoval „odraz z hran“ do dalšího oblouku. Další oblouk pak začínal zase pozvolným dřepáním si.

Honza Br. jede na carvingových SL lyžích, ale používá zásadní prvek techniky – tj. vertikální pohyb – který do racecarvingové volné jízdy nepatří.

Hezky názorně je vidět, že jedna lyže toho moc nepromíjí, a tak úvodní jízda po jedné je tím zdaleka nejlepším z celého videa a hodně obstojná, řekl bych.

Kdežto na dvou, zejména plácačkách, už lze zatáčet všelijak.

>> #82, ivan, 03. 01. 2014 14:35:00

Relativně málo viditelných chyb je na slalomových jízdách krátkými oblouky. Snad jen, že mu nějaký bídák podstrčil jakési kratičké plácačky místo pořádných 210 cm slalomek, ale jezdec se tím nenechal rozhodit a jede si svou, lyže nelyže.

>> #80, MPS, 03. 01. 2014 13:31:15

Tak jsi to prozradil.Myslel jsem,že to odtajnění přijde s prvním pořádným sněhem.No když už to padlo,tak se nedá nic dělat.

>> #84, m3, 03. 01. 2014 16:01:06

Omlouvám se, ale už jsem nemohl vydržet dále tajit tak zásadní informaci.

>> #85, MPS, 03. 01. 2014 16:20:11

Ať je to jak je to, já, Dali i Krabík jsme každopádně KLUCI. Jinak se ti to ale dost povedlo.

>> #79, Dali, 03. 01. 2014 12:58:45

Potvrzuje se, že není jediné cesty. Jen holt některé končí trochu dřív.

Zeptám se možná diletantsky, ale pokud by ty dřepy dělal i při slalomových obloucích, protože má podle délky slalomky, tak by na vrcholu oblouku přecházel do smýkaného oblouku, místo zrychlení?

>> #88, Navvy, 03. 01. 2014 18:29:51

Ale on je dělá i tam, jen na to nemá tolik času, tak to není tak vidět.
Ano, smýkal by, nemít ty potvory carvingové lyže, které mu v tom bohužel docela brání.

Také jsem přišel, kde se vzdělával. Buď to má zprostředkovaně tady z fóra

„Obecně však každý při troše snahy a cviku pochopí, že nejsnazší způsob, jak začít krájet oblouky, je lehce předsunout vnitřní lyži a postavit obě lyže na hranu. Vyříznutí carvingových lyží se postará o zbytek. Po nějaké době již jde jen o hru s vlastním těžištěm, což umožňuje oblouky víc a víc zkracovat.“

nebo přímo z MF Dnes. Každopádně má pochvalu za samostatnou práci s informacemi a jejich tvůrčí použití.

>> #89, ˘Ö˘Krab, 03. 01. 2014 18:37:47

Dík za vysvětlení. Vyzkouším na sobě (si na to dát pozor).