Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Bavorská Zugspitze není úplně typickým jarním „ledovcovým“ střediskem, neboť jednak už ledovec z kotliny prakticky zmizel, jednak je jeho lyžařská nabídka oproti Tyrolsku přeci jen skromnější. Zato je to, přinejmenším pro sběratele výhledů, opravdu zážitková hora – od výjezdu dobrodružně vedenou visutou lanovkou až po neskutečně daleké panorama (Zugspitze je 21. nejprominentnějším neboli „nejvýraznějším“ vrcholem Alp a druhým po Marmoladě mezi těmi, které jsou lyžařsky zpřístupněné). Zugspitze je zároveň tradiční výletní cíl, jak pro Němce, tak cestovatele z Evropy i Asie.
Sjezdovky:
Vysokohorskou terénní mísu, vystavenou k jihovýchodu, protínají 4
páteřní lanovky a vleky, nepočítaje krátký a nenáročný svah na zbytku
ledovce - převýšení jednotlivých tratí je okolo 300 m, nejdelší sjezd
pak překonává 600 m.
Centrální červená trať podél 6sedačky Sonnenkar potěší poctivým
červeným sklonem i šířkou, okolní tratě jsou už poněkud hubenější,
zato hravě proměnlivé. Velmi svižný sklon mají i obě červené tratě
podél vleku Weisses Tal, který v podstatě sousedí s 6sedačkou Sonnenkar.
Modrá sjezdovka podél 6sedačky Wetterwandeck už je o poznání línější,
zato se od její horní stanice „opuštěným“ údolíčkem směrem k vleku
Brunntal prosmýká zdejší nejdelší sjezdovka – neposedná s červenými
padáky, přerušenými krátkými rovinkami.
Z lyžařského pohledu ale ještě vyčnívá – kromě pár milých
červených, často však subtilních sjezdovek – jejich okolí: celá kotlina
je totiž relativně bezpečným a hravým freeridovým hřištěm s
přívětivým sklonem i pro méně zkušené off-pistéry.
Sněhové podmínky:
V úterý svahy pokrýval nový, třpytivý jarní prašan, čerstvě upravený těsně před provozem lanovek. První slunečný den po sněžení se tak nadšené juhuhůůů ozývalo z každého freeridového zákoutí. Zároveň byly snadno dostupné freeridové trasy dříve rozježděné než sjezdovky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Výjezd zubačkou z Eibsee na Zugspitzplatt trvá půl až tři čtvrtě
hodiny, z toho polovinu času se sune tunelem (jezdí každou hodinu). Cesta
visutou kabinou z Eibsee přímo na vrchol je rychlejší (cca 15 minut), zato
je potřeba se nechat ke sjezdovkám snést ještě lanovkou Gletscherbahn.
Visutá lanovka z Eibsee je jednou z „nej“ co do překonávaného
převýšení (bezmála 2 000 m!), přičemž její nově budovaná nástupkyně
(v provozu od prosince 2017) přidá ještě „nejvyšší sloup“ a
„největší volné rozpětí lan“.
Dvě pohodlné 6sedačky s bublinou doplňují dvě dlouhé, méně pohodlné
kotvy – ideální kombinace pro „masu“ i „klasu“. Obě sedačky a vlek
Brunntal se setkávají na malém společném „náměstíčku“, jen vlek
Weisses Tal má nástupní stanici položenou o něco výše, a není tak
přímo dostupný ani z Brunntalu, ani z Wetterwandecku.
Zalidněnost:
Na Zugspitze jezdí lyžovat hlavně místní z blízkého okolí vč.
Mnichova - a hlavně podle počasí.
Visutá lanovka z Eibsee měla ráno namrzlé lano a nejezdila, takže sjezdovky
„zásobovala“ jen zubačka ve svých hodinových intervalech – přitom
odhadem polovina cestujících byli nelyžaři-turisté. Mezi lyžaři pak
viditelně převažovali freerideři, takže na sjezdovkách bylo prakticky
úplně volno – první jízdy byly privátním „fresh trackem“, i tak se
ale v čerstvě napadaném a urolbovaném sněhu na prudších místech brzy
vytvořily hromádky.
Občerstvení a aprés-ski:
Na zugspitzplattu stojí robustní bavorská „dřevěnice“ se samoobslužnou restaurací Sonn Alpin (polévka 6 až 7 eur, hlavní jídlo 9 až 11 eur), další restaurace vč. haute cuisine je i na vrcholu.
Doprava do střediska a parkování:
Z Mnichova je nástupní terminál v Eibsee nedaleko Garmische dostupný zhruba za hodinu, z Prahy tedy zhruba za 4,5 až 5 hodin. Terasové a vyasfaltované parkoviště je zdarma. Nádraží (zubačka na Zugspitzplatt) a stanice visuté kabiny jsou od sebe cca 200 m.
Oficiální stránka střediska: www.zugspitze.de
Zugspitze jsme za poslední rok (2023) navštívili čtyřikrát - a když je krásně, je to prakticky dokonalé odpočinkové středisko pro celou rodinu. Zkušení lyžaři, začátečníci i kochající se “doktoři” si tady přijdou na své. Jasno, slunce, dokonalý sníh a modrá obloha jsou společně s výhledem na špičaté...
Pod nejvyšším vrcholem Německa se kdesi na rozhraní mezi zábavnou kuriozitou a prestižní lyžařskou adresou nachází areál, na který jsem už dlouho pomýšlel a díky sněhové jistotě mi vyšel právě na poslední lyžování v této sezóně. A jeho návštěvu jsem si užil. Vítejte na Zugspitzi!
Zugspitze pro mě bylo vždy tak trochu magickým místem. Nejvyšší hora Německa a dopravní zajímavost, kdy na kopci končí rovnou tři kabinkové lanovky a kousek pod ním ještě zubačka. Už když jsme se před pár roky byli podívat na Ester Ledeckou v Garmischi, tak mě pod sjezdovkou Kandahar fascinoval vláč...
Ne každá země má to štěstí, že se dá lyžovat přímo na její nejvyšší hoře. Lyžařské národy jako my, nebo třeba naši jižní sousedé, si můžou nechat zajít chuť, zato nejvyšší hora Německa nabízí širokou a přehlednou pláň plnou sjezdovek, ověnčenou kuriozitami jako výjezd zubačkou až pod vrchol, lanovko...
Lyžařský areál pod vrcholem nejvyšší německé hory Zugspitze je takový alpský hidden gem. Středisko při pohledu na plánek vypadá jako malé a v porovnání s jinými centry by leckoho mohlo odradit malé množství lanovek. Výhodou střediska je naopak jeho kompaktnost - všechny vleky a lanovky se scházejí na náměstíčku Weisses Tal, trochu stranou jsou pouze dva ledovcové vleky. Sjezdovky jsou příjemně široké, dobře upravené a nepřelidněné. Překvapí i svojí délkou. Lidí bylo i přes víkend celkem málo, takže se de facto vždy vjíždělo rovnou do turniketu. Perfektní lyžovačka na přírodním sněhu, manžestr parádní. Sněhu je na sjezdovách opravdu dostatek, pouze na nejnižší sjezdovce Brunntal občas vykukuje nějaký ten kámen. Výhodou je odjezd ze střediska pohodlnou zubačkou. Sjezdovka Riffelriss byla bohužel stále mimo provoz.
Předvánoční čas nás zavál na lyžovačku do německého Garmisch-Partenkirchenu. V neděli jsme vyzkoušeli areál pod nejvyšší německou horou Zugspitze. Počasí bylo dosti proměnlivé, ale přesto hodnotíme lyžování spíše kladně.
Pěkné středisko se zárukou sněhu i v případě, že v níže položeném Garmischi ho bude málo. Totéž platí i o slunci, které zde svítilo většinu dnů. Svahy jsou vhodné spíše pro méně náročné lyžaře a pro děti. sjezdovky jsou dostatečně široké a velký počet lidí se v středisku dokonale rozptýlí. Lanovky j...
Začátek zimní sezony se u nás vždy projevuje nadšením pro jakýkoliv
větší areál, který otevírá své brány ještě před začátkem prosince,
a tak jsme byli ochotni se na jeden den rozjet na Zugspitze... Nelitovali jsme.
Navíc jsme byli odměněni inverzním počasím, které dotáhlo vše k
dokonalosti. 
Na poslední lyžařský den v Bavorsku před odjezdem jsme si naplánovali Zugspitze. A jako třešnička na dortu se to opravdu vyplatilo. I přes dražší skipas bylo lyžováni na tomto ledovci opravdu úžasné. Nádherné jarní počasí, sluníčko a téměř prázdné sjezdovky byly opravdu skvělým zakončením dovolené. ...
Využil jsem dvoudenního skipasu zdarma od Rockpointu při nákupu nad dva
tisíce Kč a vyrazil druhý den na lyžovačku na ledovec nejvyšší hory
Německa - Zugspitze (2 962 metrů).
Je přístupná jak z německé strany, tak z rakouské. Z německé strany se
dá dostat na nejvyšší vrchol lanovkou, stejně jako z...
Velice milé překvapení. Středisko je malé, jen 20 km sjezdovek. Při naší návštěvě bylo otevřeno jen 12 km sjezdovek. Vše působilo velice mile, kompaktnost sjezdovek je až neskutečná. Krásné počasí umocňovaly výhledy na okolní vrcholky Alp. Na jednodenní návštěvu, rozpůlení cesty při návratu ze vzdál...
Navštívili jsme "střechu Německa", jak se Zugspitze s 2 962 m přezdívá. Leží na hranicích Rakouska (přístup kabinkou Zugspitzbahn) a Německa (vysokohorská železnice). Leží asi hodinu jízdy od Innsbrucku nebo kousíček od Ga-Pa. Na jednodenní návštěvu vřele doporučuji.
Německo 
Livigno
