Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Na poslední lyžařský den v Bavorsku před odjezdem jsme si naplánovali Zugspitze. A jako třešnička na dortu se to opravdu vyplatilo. I přes dražší skipas bylo lyžováni na tomto ledovci opravdu úžasné. Nádherné jarní počasí, sluníčko a téměř prázdné sjezdovky byly opravdu skvělým zakončením dovolené. Prašánek, upravené sjezdovky a celková pohoda areálu v nás zanechaly pěkné vzpomínky. A výhledy, prostě pohádka...
Sjezdovky:
Sjezdovky jsou zde díky sněhové zásobě výborně upraveny. Nás nejvíce nadchl dlouhý sjezd přes červenou č. 6 a 7, jen kdyby zpátky nebyla ta otravná kotva. Také velmi příjemný sklon a rozmanitost červené č. 3, kde ovšem opět člověk musel jezdit kotvou. Celkově jsou všechny sjezdovky v areálu příjemně široké, žádné úzké cesty, ale poctivé sjezdovky a tam, kde se sjíždí (modrá č. 2 s červenou č. 8 a 3) je i velmi široká, takže je zde místa dost. Modré č. 1 a 1a jsou velmi příjemné tréninkové svahy pro děti a začínající lyžaře, stejně jako č. 2a, i když zde je již sjezd k lanovce prudší. Červená č. 3 nás nadchla svým příjemným spíš modřejším sklonem a možnostem pilovat oblouky. A tak nějak je lyžaři zapomínána a je krásně volná. Modrá č. 4 díky sedačkové lanovce byla asi nejzaplnější sjezdovkou, místy je třeba to pořádně pustit, aby se někam dojelo a nemuselo se hůlkovat. Červená 5 je kratší sjezdovka a spíše spojka na modrou č. 4. Červená č. 6 je velmi pěkná a dobře široká červená, která několikrát mění sklon a má i pár zatáček, takže se na ní nudit určitě nebudete. Napojuje se na červenou č. 7 a jízda po těchto sjezdovkách je opravdu fajn. Červené č. 8 a 9 jsou pěkné a docela široké sjezdovky v začátku s vyšším sklonem, takže si je užijí zejména lepší lyžaři.
Sněhové podmínky:
Přestože byl konec března, sjezdovky byly výborně upraveny a prašánek si člověk opravdu užil. Ranní manšestr vydržel na některých sjezdovkách až do poledních hodin a zejména horní část č. 6 byla pěkně zmrzlá a muselo se brousit. Nejdříve kupodivu změkla spodní část č. 7, kde byl větší provoz a už kolem poledne se začaly dělat muldy a vyježděné koryta. Stejně dopadla i červená č. 8. Naopak č. 9 vedle vydržela i odpoledne v dobrém stavu, protože nebyla v takovém obležení. V nejlepším stavu i přes velký počet lyžařů vydržela modrá č. 4 a my jsme zakotvili po obědě na liduprázdné výborně udržované červené č. 3, zde jsme si to opravdu užili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tady se má areál co zlepšovat. Jsou zde sice dvě sedačky s bublinou, ale ty dlouhé otravné kotvy by si zasloužili sedačku. Co bych dal alespoň za starou dvousedačku někde z Itálie. Jet takový kus jako například od červené č. 7 na kotvě se dneska už opravdu nenosí. Stejně jako kotva u červené č. 3. My jsme pak zvolili taktiku, jak kotvu u č. 3 obejít tím, že jsme jeli až dolů k sedačce, vyvezli se na vrchol, sjeli ke kotvě u sjezdovky č. 1 (ta je přece jen o dost kratší) a sjeli zase k č. 3 z kopce přes č. 1a.
Zalidněnost:
Co nás opravdu nadchlo, byla minimální účast lyžařů (Japonci s foťákem mi opravdu nevadí) a v celém areálu odhaduji tak cca 300 lyžařů, což bylo na zdejší podmínky naprosto bez problémů. Fronty nikdy žádné. Sjezdovky kolikrát sami pro sebe.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení - je zde velká restaurace u horní stanice lanovky/vlaku s dostatečnou kapacitou, ceny typicky Německé - polévka 6 EUR, pivo 4,5 EUR.
Doprava do střediska a parkování:
My jsme zakotvili v Eibsee (tím že jsme jeli od Rakouska) a u nádraží zubačky parkování zdarma, dole pod lanovkou za 3,5 EUR.
Zugspitze jsme za poslední rok (2023) navštívili čtyřikrát - a když je krásně, je to prakticky dokonalé odpočinkové středisko pro celou rodinu. Zkušení lyžaři, začátečníci i kochající se “doktoři” si tady přijdou na své. Jasno, slunce, dokonalý sníh a modrá obloha jsou společně s výhledem na špičaté...
Pod nejvyšším vrcholem Německa se kdesi na rozhraní mezi zábavnou kuriozitou a prestižní lyžařskou adresou nachází areál, na který jsem už dlouho pomýšlel a díky sněhové jistotě mi vyšel právě na poslední lyžování v této sezóně. A jeho návštěvu jsem si užil. Vítejte na Zugspitzi!
Zugspitze pro mě bylo vždy tak trochu magickým místem. Nejvyšší hora Německa a dopravní zajímavost, kdy na kopci končí rovnou tři kabinkové lanovky a kousek pod ním ještě zubačka. Už když jsme se před pár roky byli podívat na Ester Ledeckou v Garmischi, tak mě pod sjezdovkou Kandahar fascinoval vláč...
Ne každá země má to štěstí, že se dá lyžovat přímo na její nejvyšší hoře. Lyžařské národy jako my, nebo třeba naši jižní sousedé, si můžou nechat zajít chuť, zato nejvyšší hora Německa nabízí širokou a přehlednou pláň plnou sjezdovek, ověnčenou kuriozitami jako výjezd zubačkou až pod vrchol, lanovko...
Lyžařský areál pod vrcholem nejvyšší německé hory Zugspitze je takový alpský hidden gem. Středisko při pohledu na plánek vypadá jako malé a v porovnání s jinými centry by leckoho mohlo odradit malé množství lanovek. Výhodou střediska je naopak jeho kompaktnost - všechny vleky a lanovky se scházejí na náměstíčku Weisses Tal, trochu stranou jsou pouze dva ledovcové vleky. Sjezdovky jsou příjemně široké, dobře upravené a nepřelidněné. Překvapí i svojí délkou. Lidí bylo i přes víkend celkem málo, takže se de facto vždy vjíždělo rovnou do turniketu. Perfektní lyžovačka na přírodním sněhu, manžestr parádní. Sněhu je na sjezdovách opravdu dostatek, pouze na nejnižší sjezdovce Brunntal občas vykukuje nějaký ten kámen. Výhodou je odjezd ze střediska pohodlnou zubačkou. Sjezdovka Riffelriss byla bohužel stále mimo provoz.
Předvánoční čas nás zavál na lyžovačku do německého Garmisch-Partenkirchenu. V neděli jsme vyzkoušeli areál pod nejvyšší německou horou Zugspitze. Počasí bylo dosti proměnlivé, ale přesto hodnotíme lyžování spíše kladně.
Pěkné středisko se zárukou sněhu i v případě, že v níže položeném Garmischi ho bude málo. Totéž platí i o slunci, které zde svítilo většinu dnů. Svahy jsou vhodné spíše pro méně náročné lyžaře a pro děti. sjezdovky jsou dostatečně široké a velký počet lidí se v středisku dokonale rozptýlí. Lanovky j...
Začátek zimní sezony se u nás vždy projevuje nadšením pro jakýkoliv
větší areál, který otevírá své brány ještě před začátkem prosince,
a tak jsme byli ochotni se na jeden den rozjet na Zugspitze... Nelitovali jsme.
Navíc jsme byli odměněni inverzním počasím, které dotáhlo vše k
dokonalosti. 
Využil jsem dvoudenního skipasu zdarma od Rockpointu při nákupu nad dva
tisíce Kč a vyrazil druhý den na lyžovačku na ledovec nejvyšší hory
Německa - Zugspitze (2 962 metrů).
Je přístupná jak z německé strany, tak z rakouské. Z německé strany se
dá dostat na nejvyšší vrchol lanovkou, stejně jako z...
Velice milé překvapení. Středisko je malé, jen 20 km sjezdovek. Při naší návštěvě bylo otevřeno jen 12 km sjezdovek. Vše působilo velice mile, kompaktnost sjezdovek je až neskutečná. Krásné počasí umocňovaly výhledy na okolní vrcholky Alp. Na jednodenní návštěvu, rozpůlení cesty při návratu ze vzdál...
Bavorská Zugspitze není úplně typickým jarním „ledovcovým“ střediskem, neboť jednak už ledovec z kotliny prakticky zmizel, jednak je jeho lyžařská nabídka oproti Tyrolsku přeci jen skromnější. Zato je to, přinejmenším pro sběratele výhledů, opravdu zážitková hora – od výjezdu dobrodružně vedenou vis...
Navštívili jsme "střechu Německa", jak se Zugspitze s 2 962 m přezdívá. Leží na hranicích Rakouska (přístup kabinkou Zugspitzbahn) a Německa (vysokohorská železnice). Leží asi hodinu jízdy od Innsbrucku nebo kousíček od Ga-Pa. Na jednodenní návštěvu vřele doporučuji.
Německo 
Špindlerův Mlýn
