Zugspitze aktuální report z 13.02.2020

Sjezdovky:

Zmíněným nastavením mysli míním třeba i to, že vám nebude vadit, že v areálu chybí černá sjezdovka, modré jsou zde čtyři, ale toho času v provozu pouhé dvě a polovina zbylých (červených) je úzká, někdy i více než ty v českých areálech.

Kromě zmíněných dvou modrých "Gletscherabfah­rten" byly v provozu všechny svahy - tedy modro-červené, většinou přehledné dálnice č. 4, 5, 8 a 9, ale i daleko zajímavější, méně zalidněné, bohužel užší, červené č. 3 a 6. První dvě zmíněné trochu zklamou délkou jen těsně přesahující kilometr, u druhých dvou zamrzí prostřední plochá část a společný úzký dojezd. Zato poslední dvě červené jsou skvělé. Hlavně dlouhá č. 6 - užší, v tento den málo navštěvovaná, ale plná terénních zlomů, padnoucí k parádním carvingovým obloukům. Škoda jen, že nahoru musíte kotvou...

Sněhové podmínky:

Sněhovým podmínkám není co vytknout - prašan, který padal předchozí 3 dny, ležel všude. Areál uváděl až 330 cm a já mohu těžko rozporovat, metr jsem s sebou neměl. Jisté je, že všude kolem neuvidíte nic jiného než čerstvý sníh a skály. Na sjezdovkách výborně upravený, bez muld či ledovky až do konce lyžování. Mimo sjezdovky zas tančící oblaka bílého prachu, jelikož vítr občas dosahoval opravdu velké rychlosti.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Dvě odpojitelné šestisedačky mají bublinu, vyhřívání jim ale chybí. Chápu nasazení kotev kvůli nejistým povětrnostním podmínkám a častému silnému větru, ale za cenu skipasu se přece jen očekává víc. Třeba kabina zavěšená na dvou lanech by problém vyřešila...

Nezapomeňme ale, že cena zahrnuje i výjezdy lanovkami z údolí a sjezd z vrcholu. My jeli tou z Eibsee, tedy z německé strany. Přesto, že jsme rakouskou kabinu z Ehrwaldu měli asi o polovinu blíže, chtěl jsem si nevšední lyžovačku užít se vším všudy, tedy i s cestou dolů zubačkou.

Gondola z Eibsee je moderní a velkokapacitní, odjíždí každých 15 minut. Silný vítr jí nečiní žádné problémy, jeho rychlost uvidíte více méně jen na digitálním displeji uvnitř. Kratší velkokapacitní kabina z vrcholu ke skiareálu na ni časově navazuje, akorát stačíte přejít k turniketu. Cestou s úchvatným výhledem vám stevard sdělí aktuální povětrnostní podmínky, informace o otevřených sjezdovkách, atrakcích a podobně. To vše ve dvou jazycích.

Cestu zubačkou zvolte v případě zájmu rozhodně až pro návrat, jen do Eibsee jede asi 45 minut, do Ga-Pa pak přes hodinu. O to větší zážitek ale jízda představuje. První polovinu tvoří strmé klesání tunelem, druhou výhled do okolních lesů a na obrovské zamrzlé jezero Eibsee. Sklon je místy opravdu úctyhodný a blízkost stěn tunelu jakbysmet. Poslední vlak odjíždí v 16:30, poslední lanovky o 10 minut později. V tento den byla přidána ještě jedna souprava navíc (v 16:00), jinak jezdí vlak jednou za hodinu. Souprava v 16:30 je ale nejdelší (skládá se ze dvou, tedy dohromady 4 vagony), a tak o místo nemějte strach. Seděli jsme pohodlně a místa okolo nás zela prázdnotou. Minimálně v odpoledních hodinách počítejte se zpožděním vlaků cca 10 minut, poslední soupravou jedou navíc do údolí i někteří vlekaři, a tak se zkrátka počká, až se uklidí a zajistí vše potřebné. Zastávka vlaku v Eibsee je přímo uprostřed velkého parkoviště.

K provozní době míří bohužel i jedna z hlavních výtek. Šestisedačka Wetterwandeckbahn jezdí pouze do 15:40, kotvy končí svůj provoz postupně v 15:40 až 15:50 a jediná šestisedačka Sonnenkarbahn jezdí až do 16:15. Ta ale zas cca od 14 hodin jezdila z neznámého důvodu velmi pomalu, a tak jízda nahoru trvala snad 7 minut. Zpátky k původní rychlosti se vrátila až při poslední jízdě asi v 16:10, možná aby nás vlekaři naštvali.

Zázemí skýtá velké úložné prostory, například pro obuv na přezutí při jízdě zubačkou, případně chůzi od ní.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla relativně nízká, na užších úsecích frekventovaných sjezdovek ale občas byla znát. Stejně tak na společných úsecích několika sjezdovek, třeba č. 2 a 8. Čekací doby byly nulové, maximálně do půl minuty. Velmi praktické je rozmístění několika tabulí na všech sjezdech vedoucích ke kotvě Brunntal, které informují o aktuální čekací době a vy si tak můžete rozmyslet, zda sjíždět až dolů. Ty ale svítily dnes celou dobu jen zeleně, což svědčilo o nízkém zalidnění.

Občerstvení a aprés-ski:

Možnosti občerstvení jsou v areálu pouze dvě. Restaurace je na samotném vrcholu Zugspitze a také na vrcholu skiareálu, u stanice kabinky a zubačky. Malé občerstvení je k dispozici i v ledových jeskyních. Aprés-ski se v Eibsee nekoná, po příjezdu zubačkou bylo na parkovišti mrtvo. Kdo má zájem, může dojet až do Ga-Pa, kde bude zábava určitě větší.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava směrem z Rakouska je pohodlná, po hlavní silnici z Lermoosu s množstvím rovinek pro předjíždění až do Grainau, odtud také po pěkné silnici až na parkoviště v Eibsee. Pozor jen na absolutní absenci značení odbočky, to bude zřejmě jen ve směru z Ga-Pa.

Parkování na velmi rozlehlém terasovitém parkovišti je zdarma, my stáli přímo u nádraží, tedy asi 100 metrů od stanice kabiny.