Podrobné dojmy a zkušenosti z střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů). V případě problémů s formulářem níže můžete využít náhradní formulář nebo report zaslat e-mailem na reporty@snow.cz.
Krátká aktuální zpráva z návštěvy střediska (odměna 10+ SNOWbonů).
Pod nejvyšším vrcholem Německa se kdesi na rozhraní mezi zábavnou kuriozitou a prestižní lyžařskou adresou nachází areál, na který jsem už dlouho pomýšlel a díky sněhové jistotě mi vyšel právě na poslední lyžování v této sezóně. A jeho návštěvu jsem si užil. Vítejte na Zugspitzi!
Sjezdovky:
Kotlinu křižují spíše užší, ale příjemné modro-červené tratě.
Komorní návštěvností a ostřejším červeným sklonem potěší Weißes
Tal Süd (5); šířkou pak pisty z Wetterwandeck (7, 8); krajinovou
působivostí zase zejména červené Super G (10) a Brunntal (11). Rád jsem se
svezl i na jediných německých ledovcových svazích (Gletscherabfahrten - 12)
se svižným začátkem a plošším dojezdem. Bizárem je ovšem červená
Panoramaabfahrt (9), která ve své střední části vede do kopce... A ne jen
trochu. 
Sněhové podmínky:
Milé překvapení - krásných 260 cm sněhu. Už od dopoledne byl spíše těžký, a to zejména v Brunntalu (11), odpoledne se samozřejmě přidaly i muldy především na sjezdovkách šestisedačky Sonnenkar (1, 2). Pohodové jarní lyžování mi to ale nepokazilo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dostat se nahoru není úplně jednoduché, popíšu to v sekci Doprava do střediska a parkování. Přímo na sjezdovkách se odpojitelné šestisedačky s bublinou (Wetterwandeck, Sonnenkar), které jsem ocenil při sobotním aprílovém počasí, střídají s kotvami. Stařičkému a dlouhému vleku Weißes Tal by neuškodila vyšší rychlost, výhodou je ale jeho menší návštěvnost.
Zalidněnost:
Poslední víkend zimní sezóny přilákal nahoru pod Zugspitzi nemálo lyžařů, ale větší fronty se nikde netvořily a sjezdovky byly více zalidněné jen nárazově. Odpoledne už nebylo výjimkou mít sedačku sám pro sebe, většina návštěvníků se přesunula na prosluněnou terasu restaurace Sonnalpin.
Občerstvení a aprés-ski:
Přímo v lyžařské kotlině se nachází jen samoobslužná restaurace
Sonnalpin. Ve srovnání s velkovýkrmnami typu Fernerhaus na Hintertuxu
působí mnohem přívětivějším dojmem, a to díky útulnému interiéru a
velmi příjemnému personálu. A vaří taky moc dobře, prostě radost. 
Hlavní jídla
cca 10 - 18 €, pití do 5 €, pokud si dobře vzpomínám.
Doprava do střediska a parkování:
Bydlel jsem ve městě Garmisch-Partenkirchen, odkud jsem v sobotu i v
neděli vyjel až na Zugspitzplatt ozubnicovou železnicí (cca hodina a
čtvrt). Jezdí každou hodinu a platí na ni skipas, který se dá v
přehledném e-shopu koupit i online (chválím studentskou slevu na dvoudenní
skipas). Kdo se chce podívat na vrchol Zugspitze - a to doporučuji -, může
využít kyvadlové kabiny Gletscherbahn a Eibseebahn s přestupem na vlak či z
něj ve stanici Eibsee. Nevím, jestli to dává smysl, radši se podívejte na
mapu. 
I letos moc děkuji za celosezónní čtenářskou přízeň a přeji krásné léto!
Zugspitze pro mě bylo vždy tak trochu magickým místem. Nejvyšší hora Německa a dopravní zajímavost, kdy na kopci končí rovnou tři kabinkové lanovky a kousek pod ním ještě zubačka. Už když jsme se před pár roky byli podívat na Ester Ledeckou v Garmischi, tak mě pod sjezdovkou Kandahar fascinoval vláč...
Ne každá země má to štěstí, že se dá lyžovat přímo na její nejvyšší hoře. Lyžařské národy jako my, nebo třeba naši jižní sousedé, si můžou nechat zajít chuť, zato nejvyšší hora Německa nabízí širokou a přehlednou pláň plnou sjezdovek, ověnčenou kuriozitami jako výjezd zubačkou až pod vrchol, lanovko...
Předvánoční čas nás zavál na lyžovačku do německého Garmisch-Partenkirchenu. V neděli jsme vyzkoušeli areál pod nejvyšší německou horou Zugspitze. Počasí bylo dosti proměnlivé, ale přesto hodnotíme lyžování spíše kladně.
Pěkné středisko se zárukou sněhu i v případě, že v níže položeném Garmischi ho bude málo. Totéž platí i o slunci, které zde svítilo většinu dnů. Svahy jsou vhodné spíše pro méně náročné lyžaře a pro děti. sjezdovky jsou dostatečně široké a velký počet lidí se v středisku dokonale rozptýlí. Lanovky j...
Začátek zimní sezony se u nás vždy projevuje nadšením pro jakýkoliv
větší areál, který otevírá své brány ještě před začátkem prosince,
a tak jsme byli ochotni se na jeden den rozjet na Zugspitze... Nelitovali jsme.
Navíc jsme byli odměněni inverzním počasím, které dotáhlo vše k
dokonalosti.
Na poslední lyžařský den v Bavorsku před odjezdem jsme si naplánovali Zugspitze. A jako třešnička na dortu se to opravdu vyplatilo. I přes dražší skipas bylo lyžováni na tomto ledovci opravdu úžasné. Nádherné jarní počasí, sluníčko a téměř prázdné sjezdovky byly opravdu skvělým zakončením dovolené. ...
Využil jsem dvoudenního skipasu zdarma od Rockpointu při nákupu nad dva
tisíce Kč a vyrazil druhý den na lyžovačku na ledovec nejvyšší hory
Německa - Zugspitze (2 962 metrů).
Je přístupná jak z německé strany, tak z rakouské. Z německé strany se
dá dostat na nejvyšší vrchol lanovkou, stejně jako z...
Velice milé překvapení. Středisko je malé, jen 20 km sjezdovek. Při naší návštěvě bylo otevřeno jen 12 km sjezdovek. Vše působilo velice mile, kompaktnost sjezdovek je až neskutečná. Krásné počasí umocňovaly výhledy na okolní vrcholky Alp. Na jednodenní návštěvu, rozpůlení cesty při návratu ze vzdál...
Bavorská Zugspitze není úplně typickým jarním „ledovcovým“ střediskem, neboť jednak už ledovec z kotliny prakticky zmizel, jednak je jeho lyžařská nabídka oproti Tyrolsku přeci jen skromnější. Zato je to, přinejmenším pro sběratele výhledů, opravdu zážitková hora – od výjezdu dobrodružně vedenou vis...
Navštívili jsme "střechu Německa", jak se Zugspitze s 2 962 m přezdívá. Leží na hranicích Rakouska (přístup kabinkou Zugspitzbahn) a Německa (vysokohorská železnice). Leží asi hodinu jízdy od Innsbrucku nebo kousíček od Ga-Pa. Na jednodenní návštěvu vřele doporučuji.
Německo 
Plešivec
Sníh v Rakousku
Sníh v Itálii
Sníh ve Francii
Sníh na Slovensku
Sníh ve Švýcarsku