Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Zugspitze jsme za poslední rok (2023) navštívili čtyřikrát - a když je krásně, je to prakticky dokonalé odpočinkové středisko pro celou rodinu. Zkušení lyžaři, začátečníci i kochající se “doktoři” si tady přijdou na své. Jasno, slunce, dokonalý sníh a modrá obloha jsou společně s výhledem na špičaté okolní kopce až neuvěřitelně krásné a lyžování je tady prostě čirý zen. Sjezdovky jsou dokonale upravené, za patami se práší, a ta panoramata… Prostě nádhera.
Smíšené počasí a zmrzlý sníh se pořád ještě dají zvládnout. Sjezdovky sice nejsou dokonalé a chvilku zabere, než si ujasníte, kde je plotna, kde nahrnutý sníh a kde hromady zmrzlých kousků sněhu, ale jezdit se na tom s celou rodinou pořád dá a panoramata furt zachraňují situaci.
Ovšem když je hustá mlha nebo mrak, absolutně nemá smysl jezdit nahoru. Věřte nám, zkusili jsme to, v celém areálu nás bylo pět a… Prostě to nejde. Není poznat kam jedete, ani jestli míříte nahoru nebo dolů. Citlivé žaludky v bílé tmě zvrací. Zpáteční jízdenka na Zugspitze platí jak pro lanovku, tak pro vlak, a současně funguje jako skipas na celý areál.
Sjezdovky:
1 a 2 neboli Sonnenkar: široká, ze začátku prudká a dvoudílná červená sjezdovka podél stejnojmenné lanovky. V případě dobrého povrchu uklidňující luxus, za horších podmínek náročnější.
3: modrá, zpočátku nepříjemně úzká “zkratka” od restaurace do údolí k dolním stanicím několika lanovek Wießes Tal, ve druhé polovině široká příjemná sjezdovka
4: modrá celkem široká sjezdovka podél kotvy Weißes Tal
5: červená, příjemná, na druhé straně kotvy, s úzkým koncem
6: modrá “zkratka” od vrcholu kotvy k restauraci, nic zajímavého
7: horní, červená krásná část sjezdu od lanovky Wetterwandeck, navazuje na osmičku
8: modrá část sjezdovky kolem lanovky Wetterwandeck s krátkými prudšími sjezdy a několika rovinkami. dojezd k lanovce je úzký.
9: červená část osmičky, kromě prudkých sjezdů je tam i pár kopečků (dobré pro šusaře, jinak nuda)
10: za dobrých sněhových podmínek celkem náročný sjezd k dolní stanici kotvy Brunntal. spojené části 8+9+10+11 jsou nejdelším a celkově nejnáročnějším sjezdem arealu Zugspitze
11: trasa podél kotvy, poslední část sjezdu k dolní stanici je vysloveně zajímavá
12 a 13: modré sjezdovky pro otrlé začátečníky nebo nevyléčitelné šusaře podél dvou kotev Schneefernerkopf - obě sjezdovky jsou na konci do kopce
13: spojnice k horní stanici sjezdovek 4, 5 a 6
Sněhové podmínky:
Sníh a sezóna je od listopadu do 1. května - konkrétní stav sněhu ale záleží na povětrnostních podmínkách. Jezdit se dá celou dobu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Do areálu Zugspitze jede megalanovka Seilbahn Zugspitze (7 minut) nahoru na vrchol a pak Gletscherbahn (asi 3 minuty) do areálu, anebo vlak (45minut) od Eibsee. Vlak je zajímavější z lanovky, pokud nemáte strach z výšek, tak je jízda vhodná spis pro fajnšmekry - cesta vlakem vede totiž reálně asi půl hodiny vnitřkem hory neboli tunelem potmě (o tunelu je zajímavé si přečíst nebo prohlédnout výstavu nahoře na Zugspitze!), venku jede vlak jen asi deset minut.
Přímo v areálu jsou dvě šestisedačky, které obslouží celkem asi osm nebo devět sjezdovek, dvě kotvy obsluhující taky asi pět sjezdovek, a dvoukotva sloužící jako spojnice anebo obsluha dvou začátečnických sjezdovek.
Zalidněnost:
Navštívili jsme centrum i v den státního svátku a nikdy jsme nečekali déle než minutu, spíš ani to ne. Nejdéle se čeká na odjezd z areálu - lanovky i vlak mají jízdní řády, ale ani tak to není dlouho (na konci sezóny jezdí velká lanovka po dvaceti minutách a vlak cca po půl hodině).
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace jsou zde dvě adekvátně velké, bez problému zvládají obsloužit i usadit všechny zájemce (vevnitř i venku), dále iglu hotel, venkovní bar, několik prodejen suvenýrů.
Doprava do střediska a parkování:
Pod Zugspitze k Eibsee, odkud jede lanovka nebo vlak, se dá:
Na Zugspitze se dá dojet i z rakouské stany - lanovou z Obermoosu
Pod nejvyšším vrcholem Německa se kdesi na rozhraní mezi zábavnou kuriozitou a prestižní lyžařskou adresou nachází areál, na který jsem už dlouho pomýšlel a díky sněhové jistotě mi vyšel právě na poslední lyžování v této sezóně. A jeho návštěvu jsem si užil. Vítejte na Zugspitzi!
Zugspitze pro mě bylo vždy tak trochu magickým místem. Nejvyšší hora Německa a dopravní zajímavost, kdy na kopci končí rovnou tři kabinkové lanovky a kousek pod ním ještě zubačka. Už když jsme se před pár roky byli podívat na Ester Ledeckou v Garmischi, tak mě pod sjezdovkou Kandahar fascinoval vláč...
Ne každá země má to štěstí, že se dá lyžovat přímo na její nejvyšší hoře. Lyžařské národy jako my, nebo třeba naši jižní sousedé, si můžou nechat zajít chuť, zato nejvyšší hora Německa nabízí širokou a přehlednou pláň plnou sjezdovek, ověnčenou kuriozitami jako výjezd zubačkou až pod vrchol, lanovko...
Lyžařský areál pod vrcholem nejvyšší německé hory Zugspitze je takový alpský hidden gem. Středisko při pohledu na plánek vypadá jako malé a v porovnání s jinými centry by leckoho mohlo odradit malé množství lanovek. Výhodou střediska je naopak jeho kompaktnost - všechny vleky a lanovky se scházejí na náměstíčku Weisses Tal, trochu stranou jsou pouze dva ledovcové vleky. Sjezdovky jsou příjemně široké, dobře upravené a nepřelidněné. Překvapí i svojí délkou. Lidí bylo i přes víkend celkem málo, takže se de facto vždy vjíždělo rovnou do turniketu. Perfektní lyžovačka na přírodním sněhu, manžestr parádní. Sněhu je na sjezdovách opravdu dostatek, pouze na nejnižší sjezdovce Brunntal občas vykukuje nějaký ten kámen. Výhodou je odjezd ze střediska pohodlnou zubačkou. Sjezdovka Riffelriss byla bohužel stále mimo provoz.
Předvánoční čas nás zavál na lyžovačku do německého Garmisch-Partenkirchenu. V neděli jsme vyzkoušeli areál pod nejvyšší německou horou Zugspitze. Počasí bylo dosti proměnlivé, ale přesto hodnotíme lyžování spíše kladně.
Pěkné středisko se zárukou sněhu i v případě, že v níže položeném Garmischi ho bude málo. Totéž platí i o slunci, které zde svítilo většinu dnů. Svahy jsou vhodné spíše pro méně náročné lyžaře a pro děti. sjezdovky jsou dostatečně široké a velký počet lidí se v středisku dokonale rozptýlí. Lanovky j...
Začátek zimní sezony se u nás vždy projevuje nadšením pro jakýkoliv
větší areál, který otevírá své brány ještě před začátkem prosince,
a tak jsme byli ochotni se na jeden den rozjet na Zugspitze... Nelitovali jsme.
Navíc jsme byli odměněni inverzním počasím, které dotáhlo vše k
dokonalosti. 
Na poslední lyžařský den v Bavorsku před odjezdem jsme si naplánovali Zugspitze. A jako třešnička na dortu se to opravdu vyplatilo. I přes dražší skipas bylo lyžováni na tomto ledovci opravdu úžasné. Nádherné jarní počasí, sluníčko a téměř prázdné sjezdovky byly opravdu skvělým zakončením dovolené. ...
Využil jsem dvoudenního skipasu zdarma od Rockpointu při nákupu nad dva
tisíce Kč a vyrazil druhý den na lyžovačku na ledovec nejvyšší hory
Německa - Zugspitze (2 962 metrů).
Je přístupná jak z německé strany, tak z rakouské. Z německé strany se
dá dostat na nejvyšší vrchol lanovkou, stejně jako z...
Velice milé překvapení. Středisko je malé, jen 20 km sjezdovek. Při naší návštěvě bylo otevřeno jen 12 km sjezdovek. Vše působilo velice mile, kompaktnost sjezdovek je až neskutečná. Krásné počasí umocňovaly výhledy na okolní vrcholky Alp. Na jednodenní návštěvu, rozpůlení cesty při návratu ze vzdál...
Bavorská Zugspitze není úplně typickým jarním „ledovcovým“ střediskem, neboť jednak už ledovec z kotliny prakticky zmizel, jednak je jeho lyžařská nabídka oproti Tyrolsku přeci jen skromnější. Zato je to, přinejmenším pro sběratele výhledů, opravdu zážitková hora – od výjezdu dobrodružně vedenou vis...
Navštívili jsme "střechu Německa", jak se Zugspitze s 2 962 m přezdívá. Leží na hranicích Rakouska (přístup kabinkou Zugspitzbahn) a Německa (vysokohorská železnice). Leží asi hodinu jízdy od Innsbrucku nebo kousíček od Ga-Pa. Na jednodenní návštěvu vřele doporučuji.
Německo 
Puy St. Vincent