Sjezdovky:
Až na sjezdovku č. 7 přiléhající k vleku Brunntal (v době návštěvy
mimo provoz z důvodu nízké nadmořské výšky dolní stanice a s tím
související výšky sněhu) a spojnici mezi tímto vlekem a LD Wetterwandeck
byly všechny sjezdovky v provozu, dobře upravené a vydržely pevné až do
konce lyžování, také díky nízké teplotě, která se udržovala pod -5
°C.
Nejpříjemnější sjezd nás čekal na sjezdovkách č. 3 a č. 4. Kromě toho
byl možný freeride mimo sjezdovky - sněhu bylo opravdu dostatek.
Sněhové podmínky:
Areál sliboval 170 cm. Věřím, že v návějích bylo i více a jednalo se
o krásný prašan, který vydržel celý den.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál obsluhují dvě 6sedačkové lanovky s bublinou a dvě kratší a dvě
delší kotvy. V ceně skipasu je dále možný i výjezd kabinou na vrchol
Zugspitze a abychom se do areálu vůbec dostali, tak také zubačka, která z
Garmisch-Partenkirchenu vyjíždí až do skiareálu, kde má v podzemí
konečnou stanici. Sedačky jsou moderní a rychlé, stejně tak kotvy, pouze
vlek Weißes Tal měl zrezivělé starší sloupy, ale kotvy a osazení sloupů
vč. lana bylo nové.
Zalidněnost:
Lyžařů bylo na začátek sezony málo a v areálu se rozprostřeli tak,
že se nikde nečekalo. Nárazově u LD Sonnenkar, ale i zde byla čekací doba
max. 1 minuta. Zajímavostí je, že v areálu vás nezdržují žádné
turnikety. U všech přepravních zařízení byste je hledali marně. Do
areálu se zkrátka jinak než přes placenou zubačku nedostanete, takže na
vrcholu už nejste zdržováni.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení se nachází pouze v budově konečné stanice zubačky a
dolní stanice LD na vrchol Zugspitze, nicméně kapacitně je restaurace
dostačující - nevyužili jsme.
Doprava do střediska a parkování:
Vzhledem k nutnosti využití zubačky jsme dojeli až na nejvzdálenější
parkoviště u její předposlední zastávky Eibsee. (Dá se jet i z Garmische,
ale rychlost vlaku není největší, a tak je lépe ušetřit čas výjezdem k
poslední dostupné stanici). Parkoviště Eibsee bylo zdarma. Cesta trvala
okolo 4,5 h, z Prahy do Garmische prakticky stále po dálnici. Nikde jsme
nečekali, překvapivě ani při průjezdu Mnichovem.