Sjezdovky:
Sjezdovky v Nassfeldu jsou převážně červené barvy, některé z nich i
sytě. Modrých zde moc nenajdete, snad jen pár kratších úseku nebo
přejezdových cest.
Hlavní areál se nachází zhruba od nadmořské výšky 1 300 m n. m.,
reálné převýšení jednotlivých sjezdovek je v rozmezí 400 až 600
m.Vetšina sjezdovek se nachází nad hranicí lesa.
Délky hlavních tratí se pohybují kolem 2,5 až 3 km, až na sjezdovku
Carnia, jejíž délka je kolem 7 km, ale byla ve stavu, že ji nemělo cenu
opakovaně jezdit.
Velikou výhodou je, že místní sjezdovky jsou až na pár výjimek široké a
přehledné, tudíž nepůsobí extrémně náročně, navíc svým profilem
budou vyhovovat věštině lyžařů.
Areál bych rozdělil na tři hlavní lokality, a to na sportovní tratě pod
vrcholy Gartnerkofel a Rudnigsattel a na pohodověji laděné sjezdovky pod
centrálním vrcholem Madritsche.
Gartnerkofel nabídne sjezdovky jak směrem na Garnitzen Alm, ty jsou trochu
kratší a obzvláště v horních partiích strmější, ale široké, takže
se dá pěkně využít celá šíře sjezdovek. Opačným směrem k Sonnenalpe
se spouští další široké červené tratě, které jsou mezi sebou navzájem
propletené a nabízí více možností sjezdů k lanovce, jen prostřední
dojezd je více skloněný.
Sjezdovky z vrcholu Rudnigsattel jsou zřejmě až na pár výjimek nejprudčeji
skloněné v celém areálu. Ovšem i tady se jedná o tratě široké a
dálničního typu.
Nejpohodovější sjezdovky stékají z vrcholu Madritsche směrem k Sonnenalpe,
i když se občas trochu propadnou, jsou pořád pěkně jezdivé, ideální na
carving. Nejprudší úsek se nachází kousek pod vrcholem. O něco více
skloněné sjezdovky z Madritsche pokračují směrem na Sonnleitn. Sjezdovky z
Madritsche jsou mezi sebou navzájem propojené, takže sjezdy lze různě
kombinovat.
My si nejvíce oblíbili sjezdovky č. 1, 3, 4 a 7 z Gartnerkofelu, nejvíce
nám vyhovovaly svým profilem, kdy po prudším úseku následoval úsek
mírnější. Na Madritschi jsme kombinovali sjezdovky č. 21 a 23, kterém v
kaskádovitém hravém sklonu pokračovaly až dolů k lanovce.
Na svazích Rudnigsattelu bylo nejméně lyžařů a nejvíce nás bavila
sjezdovka dálničního typu v téměř konstantním sklonu a dostatečné
šíři č. 65.
Ráno sjezdovky až na pár výjimek slušně upravené, umrzlé a relativně
rychlé.
Sněhové podmínky:
Se sněhem je to již horší, v údolí je maximálně 5 cm sněhu, na
sjezdovkách kolem metru, v nižších polohách bylo znát, že jde o sníh
technický. Místy byla vidět i hlína.
Kolem 11. hod. se na prudších vybroušených místech začaly objevovat místy
plotny a když se do toho ještě opřelo slunko, sníh změkl a byl těžký a
mokrý, nejvíce na dojezdech sjezdovek. Na prudších místech nebyly
neobvyklé 30cm muldy.
Ráno teploty pod nulou, odpoledne ve stínu +5.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z Tröplachu jezdí až na samotný vrchol Madritsche kabinková lanovka se
dvěmi mezistanicemi, která ovšem více slouží jako přístupová a
odpoledne návratová do údolí. Další kabinka jezdí z Rastlu na
Troghöhe.
Zbytek obstarávají především expresní čtyř- a šestisedačky, některé
mají plexi. Najdou se i pomalejší neodpojitelné sedačky, ale spíše na
méně frekventovaných sjezdovkách.
Kratší sjezdovky a snowpark obsluhují vleky.
Tedy bych lanovky hodnotil pozitivně.
Zalidněnost:
Zalidněnost spíše vyšší, odpovídající top sezóně. Nárazově
fronta u lanovek na 5 až 7 min u nejvytíženějších sjezdovek. Na
některých sjezdovkách doslova mraveniště, lépe jezdit mimo davy.
Abychom se ráno vyhnuli frontám u Millenium expresu, jezdili jsme autem na P1
na Sonnenalpe. Cesta autem kolem 15 min od ubytování.
Občerstvení a aprés-ski:
Na svazích dostatek občerstvení, a to jak samoobslužné jídelny, tak i
pěkné horské chaty s terasou a některé s obsluhou.
My jsme navštívili chatu Watschiger Alm na sjezdovce z Gartnerkofelu, dále
chatu Remo na Sonnenalpe a jednou si zajeli na oběd ke Slovákovi na
Sonnleitn.
Na dojezdu sjezdovek z Gartnerkofelu a Madritsche restaurace s pódiem a živou
hudbou.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Brna přes Vídeň Graz, Villach a Hermagor slabých 6 hod. Na
dálnici plynulá doprava bez kolon a dojezd po suchých cestách.