Sjezdovky:
Areál nabízí vše od černých přes široké červené až po spíše
kratší či jen přejezdové modré. Klasických modrých širokých dálnic
moc není, což nám však až tak nechybělo.
Dlouhý sjezd do údolí, který je avízován jako 7,6 km (mně GPS naměřila
o 1 km méně), má od vrcholu kabinky úskalí v podobě několika mezistanic s
přejezdy, nudnější úsek cestou a v tomto období je jezditelný pouze
dopoledne, pak již se spodek mění v kaši a slouží již jen k
závěrečnému sjezdu, který je pro otrlejší stále možný, vždy se dá
najít užší stopa, ale ti otrlí méně, libující si pouze v rovných
"stolech", raději sjedou lanovkou.
Dalším velkým bonusem střediska je spousta atrakcí nejen pro děti, jako
např. měření rychlosti, obří slalom, paralelní slalom aj., které lze
využít jen na skipas a pak si vše prohlédnout na webu.
Sněhové podmínky:
Sněhu je ještě dostatek, ale proměnlivé kvality. Zprvu mokrý, pak vše
zmrzlo a koncem týdne zase změkl. Nahoře, zejména dopoledne, byly podmínky
prakticky ideální, odpoledne již některé svahy muldovatěly, v nižších
polohách měkko hodně.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál je to moderní, lanovky poměrně rychlé, občas vyhřívané
"bubliny", pár kabinek.
Zalidněnost:
Za začátku týdne lidí celkem málo, koncem asi přibylo nějakých
zájezdů, škol, takže již kolem 9:30 na spodní kabince čekání tak 30
min. Nahoře se však vše rozptýlilo a fronty žádné, ani na sjezdovkých
žádné velké mraveniště.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací, ať již s obsluhou, či samoobslužných, je všude plno,
výběr obdobný, rakouský standard, k tomu korutanské speciality. Personál
je hodně internacionální, málokdy jsme narazili na pravého Rakušana.
Doprava do střediska a parkování:
Dojezd zcela bezproblémový, několik záchytných parkovišť, odkud se dá
ke kabince sjet buď z kraje na lyžích, či pendlujícím vláčkem.