Sjezdovky:
Sjezdovky na Jakobshornu jsou velmi rozmanité, vyznačují se vertikální i
horizontální členitostí a převažující dostatečnou šířkou. Nejvíce
jsem jezdil modrou sjezdovku č. 9, obsluhovanou šestisedačkou s bublinou,
jejíž ochrana byla při větru či sněžení velmi příjemná.
Oblíbil jsem si i lehký obřáček s časomírou a videozáznamem (SkiMovie
Run Raiffeisen) kousek pod horní stanicí zmíněné bubliny. Dále jsem hodně
jezdil červenou č. 6 a černou č. 7, obsluhované 4sedačkou Usser Isch
uprostřed Jakobshornu. Na červené sjezdovce č. 2 jsem si jedno dopoledne
užil hlubokého prašanu.
Při nepřízni počasí v horním patře Jakobshornu jsem několikrát
sjížděl až dolů do Davosu po modré sjezdovce č. 10, která má ve druhé
polovině charakter mírně klesající cesty a v závěru přechází ve
cvičný svah hojně využívaný lyžařskými školami.
Letos jsem nemohl přijít na chuť při předchozích návštěvách docela
oblíbené červené sjezdovce č. 11.
Sněhové podmínky:
V prvních třech dnech byl sníh po oblevě vlhký i ve vyšších polohách
Jakobshornu. Převažoval měkký povrch. V prudších pasážích několika
sjezdovek se ojediněle vyskytla vydřená místa. Uprostřed týdne začalo
sněžit a až do konce pobytu jsme lyžovali na velmi měkkém prašanovém
povrchu, odpoledne byly v prudších úsecích velmi časté muldy spíše
menší až střední velikosti. Po vydatném přídělu prašanu se mimo
upravených sjezdovek v podstatě celá hora změnila ve freeridové terény
různé obtížnosti. I některé sjezdovky měly ráno větší či menší
vrstvu prašanu podle toho, jak probíhala postupná úprava rolbami.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Jakobshornu jsou dvě velkokapacitní kabiny: moderní velká z Davosu do
mezistanice Ischalp s kapacitou 100 osob a starší menší z Ischalpu na
Jakobshorn (60 osob). Ta menší by podle informace místních měla být
výhledově nahrazena modernější větší kabinou.
Na Jakobshorn vede ještě krátká kabinová lanovka Güggelbahn, která
letos slaví 60. narozeniny. Lanovka bývá využívána cestujícími bez
lyží z lanovky na Jakobshorn k návštěvě restaurace Châlet Güggel u své
dolní stanice.
Dále jsou na Jakobshornu sedačkové lanovky, všechny rychlé odpojitelné:
2sedačka z údolí s mezistanicí nad cvičným svahem, která pokračuje
přibližně do poloviny hory, tři 4sedačky (z toho nejsevernější Bräma
Jet s bublinou) a šestisedačka Clavadeler s bublinou. Ve funparku na Jatzhornu
je kotvový vlek, dole v Davosu jsou další dvě kotvy.
Na Rinerhornu jsou 4 kotvové vleky, z toho dva zdvojené, přičemž delší
z nich má délku téměř 2 000 m. Z údolí do poloviny areálu jezdí
starší kabinková lanovka pro 6 osob.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla po celý týden spíše nižší, na lanovky byl většinou
přímý průchod, občas se čekalo pár minut. Hustota provozu na sjezdovkách
byla někdy o něco větší než malá, zejména modrá devítka obsluhovaná
6sedačkou s bublinou se častěji zahušťovala. V těchto případech jsem
buď volil sjezd do údolí po modré desítce, nebo jsem přejel na vedlejší
sjezdovky obsluhované 4sedačkou Usser Isch uprostřed Jakobshornu.
Občerstvení a aprés-ski:
Díky ubytování s polopenzí přímo na kopci jsme kromě výletu na
Rinerhorn obědvali v jídelně z vlastních zásob. Občerstvení na kopci
jsem řešil většinou pitím, sušeným ovocem nebo tyčinkou z kapsy. Pouze
výjimečně jsem navštívil místní občerstvovny. Ceny jsou i na alpské
poměry dost vysoké, pro ilustraci přikládám nabídku jedné z restaurací.
Několik večerů jsme strávili ve společenské místnosti při
muzicírování a zpěvu.
Ve čtvrtek večer jsem navštívil lyžařskou show místních lyžařských
škol, která se konala za vydatného sněžení.
Doprava do střediska a parkování:
Bezproblémová cesta autem převážně po dálnicích po trase Karlovy Vary
- Praha - Regensburg - München - Bregenz - Landquart - Davos. Nutná rakouská
a švýcarská dálniční známka. Průjezd okolo Mnichova ve směru na
Švýcarsko byl v neděli kolem desáté hodiny přes začátek bavorských
jarních prázdnin úplně v pohodě. Hlavní přesun do Alp proběhl zřejmě
už v sobotu. Protivný byl nárazový vítr, naštěstí jen místy, a část
cesty jsme absolvovali v dešti. Trpěl jsem při pohledu na holé lyže na
střeše některých kolemjedoucích aut.
Parkování na bezplatném parkovišti v osadě Glaris pod Rinerhornem.
Na Rinerhorn jsme cestovali pohodlně vlakem, na který platí karta hosta od
ubytovatele. Cesta z nádraží Davos Platz do Glarisu trvala 8 minut. Karta
hosta platí i na skibusy.