Sjezdovky:
Skvělé sněhové podmínky, velmi pestré, členité a hravé sjezdovky,
málo lidí. Některé periferní sjezdy nebyly otevřené, nedalo se sjet
například do Küblis nebo se vyvézt na Weissfluhgipfel, ale i tak bylo
lyžařského prostoru moře. Stihli jsme i běžky v rámci města, úprava
bezchybná (ostatně o víkendu 12. až 13. 12. se tu jel běžkařský SP),
dostatek přírodního sněhu i v údolí.
Sněhové podmínky:
Takřka všude byl utažený čerstvý sníh v manšestrové úpravě. Pouze
na spodních partiiích sluncem osvícených úseků (např. návrat z
mezistanice na Parsenn) byl už firn, případně přimrzlý firn. Přilehlé
freeridy byly rozježděné, ale najít prášivé lajny se stále dalo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Do gondoly se mohlo maximálně ve 4 lidech, přesto fronty žádné. Všude
ve vestibulech a na nástupištích je povinná rouška, když jsme zapomněli,
byli jsme vlekařem jemně vyzváni, abychom si ji nasadili. Nebýt povinné
roušky a uzavřených restaurací, vše funguje jako kdysi. Koridory u
nástupišť jsou vymezeny, ale vzhledem k počtu lidí nebyly potřeba.
Zalidněnost:
Jen výjimečně se na některých frekventovaných místech sešel větší
počet lyžařů, kdy bylo potřeba počkat si jednotky vteřin na volný kopec.
Naopak většinou bylo všude až překvapivé volno.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu fungovala výdejní okénka, kde nabízeli nápoje, jednoduchá
jídla. Terasy byly uzavřené, ale na WC pouštěl personál dovnitř chat.
Před restauracemi a bufety se piknikovalo (legálně) po skupinkách bez
roušek. Après-ski jsme zažili v Klosters, kde na dojezdu prodávali horké
nápoje ve stánku. I tam bylo dost skupinek, rouška byla potřeba jen k
nákupu nápoje.
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme na noc 14. 12., abychom byli ve Švýcarsku co nejdříve, kdy to
šlo bez karantény. Hranici v Diepolzau jsme přejížděli těsně po
půlnoci. Nikde jsme nepotkali celníka ani žádné jiné omezení
související s covidem.