top článek - tématické články (strana: 3)

Touha lyžovat i mimo zimní měsíce provází tento sport už desítky let. Vznikaly nejrůznější pokusy, jak přenést pocit jízdy na svahu do období, kdy sníh chybí. Některé vypadaly slibně, jiné spíš kuriózně. Přesto se žádný z nich nestal běžnou součástí lyžařského světa. Důvodů je víc, než by se mohlo zdát.

Královnou bílé stopy 2026 se stala alpská snowboardistka Zuzana Maděrová. Olympijská vítězka z Livigna v tradiční anketě Svazu lyžařů ČR o nejlepší lyžaře a snowboardisty vystřídala na trůnu Ester Ledeckou, když v hlasování odborné veřejnosti předčila alpského lyžaře Jana Zabystřana a snowboardcrossařku Evu Adamczykovou.

Dvě horské lokality, dvě referenda a dva velmi podobné výsledky. V jizerskohorském Bedřichově i na krušnohorské Ryžovně dostali lidé možnost promluvit do budoucnosti místa, kde žijí. A v obou případech zazněla jednoznačná odpověď: další výstavba už pro mnoho obyvatel nepředstavuje symbol pokroku. Stále častěji je vnímána jako riziko pro to nejcenně...

Jednoho dne si toho možná všimneš bez varování. Ne že bys spadl, ne že by něco bolelo víc než jindy. Jen si po pár jízdách uvědomíš, že tělo odpovídá o půl vteřiny později. Že lyže pořád poslouchají, ale už to není bezmyšlenkovité. Že večer nesedíš u piva s pocitem vítězství, nýbrž s tichým bilancováním, kolik jízd už bylo „tak akorát“.

Na parkovištích pod horami stojí auta plná drahých lyží, bot a helem, které v sobě nesou víc vývoje než první vesmírné programy. A přesto se k nim mnozí chovají, jako by šlo o lopatu na uhlí. Škrábance se neřeší, rez na hranách se bere jako folklór a vosk jako cosi, co patří do tajemné říše servisáků. Přitom právě péče o vybavení rozhoduje o tom, j...

Významná reklama se často zrodí nenápadně. V případě Lange Girl plakátů to bylo jiné – z marketingového tahu se stal kulturní artefakt lyžařské komunity 70. a 80. let. Co může dnes vypadat jako kuriozita z dob bez internetu, bylo kdysi symbolem stylu, rebelie i marketingového instinktu, který prodal více než jen boty. Touto rychlou vzpomínkou přele...

Druhý dům u sjezdovky láká snem o bezstarostném životě v horách, ale realita bývá často složitější než fotografie z katalogu. Investice, logistika, sousedské vztahy a sezónní proměny místa ukazují, že pohodlí a romantika hor se nepropojují automaticky – a že každý, kdo se rozhodne pro druhý dům u sjezdovky, brzy pozná, že pohodlí a sny vyžadují své...

Aletsch Arena je rozsáhlý areál nacházející se ve švýcarském kantonu Wallis přímo podél největšího alpského ledovce Aletsch Gletscheru, který je dlouhý přes 20 km a je součástí i Světového dědictví UNESCO. Pohled na tento ledovec je jedna velká monumentální podívaná a vy se tu za ní můžete vydat pěšky, lanovkou, nebo klidně na kole.

Když není sníh, přijde na řadu improvizace – a historie ukazuje, že lyžaři mají fantazii bez hranic. Lyžování se opakovaně dokázalo odpojit od zimy a přežít tam, kde zůstala jen gravitace, svah a chuť klouzat se dolů. Písek, plast, tráva nebo hlušina nejsou výstřelkem moderní doby, ale návratem k samotné podstatě lyžování.

Většina Čechů míří v létě k moři nebo jiné vodě, lyžaři ale také stále častěji do horských středisek, které znají ze zimní sezóny, a to nejen kvůli úniku před letním parnem. Se zázemím v hotelu pak má rodina celý den čas věnovat se právě tomu, co ji baví nejvíce.

Ještě před pár dekádami byla zima v českých horách věcí, o které se vedly hádky jen v hospodě. Napadne, nenapadne. Vydrží do března, nebo vezme obleva všechno ještě před jarními prázdninami. Lyžování bylo sportem, který byl z definice podmíněn počasím – a kdo chtěl jistotu, musel jet výš, dál, do Alp. Dnes se role obrátily. Počasí se stalo proměnno...

Ačkoliv lyžařská sezóna ve většině středisek doma i v zahraničí skončila, stále se lyžuje na stovkách kilometrů sjezdovek ledovcových nebo vysokohorských areálů v Alpách a díky kvalitnímu firnu jsou podmínky leckde skvostné. Výborné jarní lyžování nabízejí také slovenské Tatry a v Česku pak sjezdovka v krušnohorských Potůčkách, kde se bude ve vybra...

Lyžování se v posledních letech prodává jako bezpečně řízený prostor: upravené tratě, lavinová kontrola, jasná pravidla. Jenže letošní zima v Alpách i za oceánem znovu připomněla, že hory fungují podle vlastních zákonů. A že hranice mezi „areálem“ a skutečným terénem je mnohem tenčí, než jsme si zvykli připouštět.

Déšť na svahu býval anomálií. Nepříjemnou epizodou, kterou šlo vytěsnit vzpomínkou na lepší den. Jenže dnes se vrací častěji. Neptá se, jestli se hodí. A nenápadně posouvá hranici toho, čemu ještě říkáme zima. Lyžování v dešti už není jen o nepohodlí. Je to test vztahu ke sportu, ke komfortu – a možná i ke změně, kterou bychom raději neviděli.

O velikonočních svátcích bylo v provozu 11 lyžařských středisek a i v dalších dnech se stále bude lyžovat v Harrachově, na Klínovci, v Potůčkách nebo na Pradědu. Většina skiareálů však provoz již ukončila, přičemž hodnotí letošní zimní sezónu pozitivně. Sněhových srážek sice nespadlo mnoho, ale byl dostatek mrazivých dnů. Ty byly maximálně využity ...

Fronta na lanovku patří k lyžařskému dni stejně samozřejmě jako samotná jízda nahoru a dolů. Čekání samo o sobě většinou nikoho nerozčiluje – hory nejsou továrna a pár minut navíc sem patří. Napětí vzniká jinde. V okamžiku, kdy se dav blíží k nástupní čáře a na sedačce zůstává prázdné místo. Má skupina „právo“ čekat na společnou sedačku? Nebo by mě...

Lyžování se rádo tváří jako čistý sport. Bílý sníh, ticho hor, univerzální radost z pohybu. Sport, který prý nikoho neřeší, nikoho nehodnotí, nikoho nevylučuje. Přijedeš, zaplatíš, lyžuješ. Tečka. Jenže přesně tenhle obraz je podezřele hladký. A když ho někdo naruší, vzniká neklid.

Na horách ještě v březnu leží zbytky špinavého sněhu, ale při bližším pohledu je zřejmé, že letošní zima byla opět spíš epizodou než skutečným ročním obdobím. Krátké mrazivé úseky, pár sněhových fotografií na sociálních sítích – a pak dlouhé týdny šedé oblohy, deště a tání. Člověk by skoro uvěřil, že zima proběhla normálně. Jenže čísla říkají něco ...

Úspěšný trenér a ředitel kanadského týmu v alpském lyžování, inovativní manažer horského střediska a polovina vlivného lyžařského páru spolu se svou ženou Nancy Greene: Al Raine neúnavně a na mnoha frontách zlepšoval lyžování v Severní Americe.

Patagonie si dodnes drží pověst drsného, nevyzpytatelného konce světa. A přesto právě tady, na břehu studeně modrého jezera Nahuel Huapi, vyrostl jeden z největších a nejvlivnějších lyžařských areálů jižní polokoule. Bariloche, dnešní vstupní brána do hor, bývalo jen nevelkou kolonií evropských přistěhovalců rozesetou mezi lesy a jezery. Dřív, než ...