Freeride - kurz či lekce (strana: 2)

>> #30, slowthinker, 27. 12. 2024 21:15:03

jj, však já to nerozporuju, ani neříkám, že nějaká cesta je ta nejlepší nebo dokonce lepší než jiná :)

Jen k tomuhle:

**Kdysi jsem jezdil boulovaté Šance na Špičáku na Šumavě tak jak popisuješ. Nebyla to echo rychlost, ale z 5 jízd jsem dal jednu velkou držku, jednu malou, dvakrát jsem jel nedobře a jednou se mi to povedlo. **Bez těch pádů by byl můj progres o moc pomalejší.

si dovolím ještě jednu analogii. Možná bude trefnější než kolo, nevím, jestli hraješ golf, ale ano, můžu přijít na odpaliště, asi se mohu považovat za celkem dlouhého hráče, takže když to narvu, všechno se mi sejde, tak odpálím, trefím fairway a míček doběhne třeba na 280m… pak z dalších 4 odpališť stejným typem rány trefím levej out, pravé out, jednu vodu a naposled blbě trefím míček a bude někde na 180m… nebo mohu zvolit tu strategii, že to budu hrát uvolněně, ta rána nakonec nebude o moc kratší, než ta narvaná, ale trefím 4 z 5 na fairway někam ke 255m a jednu třeba minu někam, kde se ještě bude dát hrát…

a teď je otázka, co je lepší, jestli to trénovat prvním způsobem a věřit na zázraky nebo tím druhým, kdy je to o něco víc kontrolované a hlavně opakovatelné… protože jak popisuješ tvůj progres tím, že se 3 krát rozsekáš, jednou je to na nic a jednou je to fajn jízda, tak mi přijde, že je to podobný princip na náhodou jak u výše zmiňovaného odpalu.

ale na druhou stranu mám teď v plánu posouvat mé lyžování různými cvičeními na získání větší jistoty, rozsahů, možná i většího adrenalinu a možná i lehce na hranici „nebezpečí“ – ať už jízdy na 1 lyži, různé typy oblouků, skoky, otočky, jízda pozadu, oblouk na vnitřní, atd… a dá se předpokládat, že při tom si někdy hubu rozbiju 

anyway, dostat se do rychlosti, kdy už nezvládám dělat ty věci, co potřebuju a důsledkem toho spadnout mi prostě nepřijde jako to nejlepší řešení obecně, ne jen pro mě :)

**Ale stejně si myslím, že mou cestou se budu zlepšovat rychleji než ty. Ale jak říkám, „zlepšovat se co nejrychleji“ nemusí být nutně cíl každého lyžaře.

A já ti věřím, že se budeš zlepšovat rychleji :) minimálně v tom, že třeba budeš míň padat :)

Golf jsem nikdy nehrál.
Ale ta analogie mi nesedí: ty hledáš strategii, jak teď co nejlépe projít hřištěm. Já nehledal, jak teď co nejlépe sjet Šance. Já se snažil naučit se ty Šance jezdit líp.

Takže pokud chceš analogii s lyžemi, jde o to, jestli tím, že dáš větší ránu, získáš zkušenosti jak dávat větší rány, a postupně se naučíš větší rány zvládat. Z tvého popisu mám pocit, že asi ne, že 280m vs 180m je o náhodě.
Ale u lyží mi ten pád nebo nepovedená jízda poskytují zpětnou vazbu a díky nim se zlepšuji.

(Mimochodem, v golfu je zřejmě mnohem horší zpětná vazba než u lyží: dáš ránu a koukáš jak to letí. Pak čekáš pár minut než získáš další zpětnou vazbu. U lyží dostaneš zpětnou vazbu dejme tomu jednou za vteřinu. Takže ty analogie lyže-golf budou asi vždycky šmajdat.)

dostat se do rychlosti, kdy už nezvládám dělat ty věci, co potřebuju a důsledkem toho spadnout mi prostě nepřijde jako to nejlepší řešení obecně

S tím souhlasím a ani v nejpadavější fázi svého života jsem tak nečinil. Vždycky jsem jezdil tak, abych aspoň lyže zvládal aspoň částečně, dostával se do potíží a snažil se je řešit.

NELYŽUJ.8-) Klasické lyžování je po sněhu a tady to je ve sněhu Přece už když o tom mluvíš, tak „po“ je něco jiného než „ve“ Tak a ten rozdil na svahu je, že na lyžování „po“ se opíráš o podložku (svah) kde máš kontrolní bod a při lyžování „v“ ji tam „nemáš“ a kontrolní bod je těžiště. Postav se na svah, vyber si bod někde pod sebou, zadivej se na něj a jeď. Hlídej si pořád ten bod a udržuj rovnováhu. Hlava ti pojede rovně a tělo se tam bude ňák kroutit a nohy ještě vic. Pohyb budeš dělat intuitivně – kupodivu to jde dobře malým dětem a lidem co v tu chvíli rezignují. Jako kouče si vyber někoho, kdo se ti bude libit jak jede a napodobuj ho. Měl by se ti libit nějakej „pacient“ co se v tom tak jako bez námahy klouže svahem dolu. Když se na něj koukneš bude mít 'uvolněné" vnější svaly, bude mit stejné časování oblouků a ten „pevný“ bod bude v těžišti. Do sněhu musíš dávkovat tlak a taky musíš ty nohy tím sněhem tlačit/táhnout, aby byly ve správném postavení ke středu těla – na to je dobrý mit vnitřní svaly. Jizda v hlubokém má být veselá. Podstatnější než technika je uvolnění – tam se ti nic nekousne nebo nepodklouzne, ovšem ty lyže si musíš hlídat a aktivně vést (k tomu těžišti) Jsem tu zase po dlouhé době, ale všeobecně mi přijde, že tu máte pouze „jedno“ lyžování a materiál. Přece se porochnit v prašanu nebo vyrazit zuby o kolena v boulich je super NELYŽUJ

>> #33, bont, 28. 12. 2024 23:31:14

Klasické lyžování je po sněhu a tady to je ve sněhu

Takto bych to nepopsal. Zhruba je freeride to samé jako ježdění po sjezdovkách. Lyže „ve sněhu“ mít nechceš.

tělo se tam bude ňák kroutit a nohy ještě vic. Pohyb budeš dělat intuitivně

Tak pozor, monopol na intuitivnost tu mám já a já to takto nedělám 

>> #1, Dom16, 25. 12. 2024 12:08:25

Zde jsou moje „moudra“:

Především: Není čeho se bát, ježdění v prostoru kolem lanovek a sjezdovek je pro tebe bez problému.
A souzním s tím co napsal oblouk, kromě jednoho bodu kterému nerozumím a oblouk se neobtěžoval mi ho vysvětlit ani po mém dotazu 

Co je to freeride
„Freeride“ se používá asi tak ve dvou významech:

• to, co dělá mimo sjezdovky tzv. freerider: jezdí dlouhé oblouky (pokud to jde)
• kdykoli kdokoli vyjede ze sjezdovky, a cokoli tam dělá, je to freeride. Na rozdíl od freeridera to většina lidí „šmrdlá“, nebo se kroutí jak popisuje bont

Šmrdlání a kroucení se je náročná disciplína. Teda, byla extrémně náročná v době předcarvingových lyží, teď je to lehčí, ale stejně nic pro mne. Já jsem freerider, jezdím pokud možno jednoduše.

Typy lyží
Freeride se jezdil postupně na různých lyžích: předcarvingová lyže, stará tlustá (cca od 2000, bez rockeru), dnešní all mountain („polotlustá“), dnešní tlustá s rockerem. V té linii potřeba rychlosti (nebo lépe „hybnosti“, viz dále) postupně klesá a snadnost zatáčení roste.
Doporučuju ti lyže s rockerem, je to na nich prostě snazší.

Typy sněhu
Freeride se nejezdí jenom v panenském prašanu, jezdí se i v rozrytém prašanu, v neprašanu, v dlouhých přírodních boulích, po kamenech a skalkách …
Co se týká prašanu, hlavní problém je nějaký vůbec najít. Dnes je to kolem sjezdovek většinou hned rozježděné. Prašan který je viditelný, je na tom hůř, ten který je dosažitelný ze sjezdovky ale skrytý je na tom líp. Pokud si musíš pro prašan kus šlápnout, je to ještě lepší.
Dobré je, že v packed snow nebo ve firnu nikdo nejezdí, oba ty typy sněhu jsou skoro tak příjemné jako prašan, a jsou podstatně příjemnější než rozježděný prašan. Chce to ale dosáhnout vyšší „hybnosti“ než je hybnost postačující pro pohodlnou jízdu v prašanu (vysvětlím dále).

Pseudo-matematika
(Disclaimer: tuto pseudo-matematiku jsem si celou vymyslel. Snažím se pomocí ní nějak neuměle vysvětlit jak je to se snadností zatáčení)

kombinace typu sněhu a typu lyže určuje, jak snadno budou lyže zatáčet. Vzorečkem bych to zapsal jako

snadnost zatáčení = typ lyží KRÁT typ sněhu

z lyží jsou nejsnadnější tlusté měkké s rockerem (viz seznam výše), ze sněhů je nejsnazší prašan (nikoli ten extrémně jemný), nejtěžší asi krusta nebo jarní nadýchaný co tahá za nohy

Termín „hybnost“, který jsem použil výše, je můj výmysl. Má definice hybnosti pro tento účel (jiná než je fyzikální veličina hybnost):

hybnost = sklon svahu KRÁT rychlost lyžaře

Tedy, abych získal potřebnou hybnost, stačí mi na prudším svahu jet pomaleji, na mírnějším musím jet rychleji – už jsem to tu zmiňoval u příspěvku o pádech

Daná „snadnost zatáčení“ (lyže, sníh) vyžaduje určitou minimální „hybnost“ (rychlost, sklon svahu).
(Pokud hybnost schází, je třeba umět velmi slušně lyžovat, ale to není moje parketa a tomuto tématu bych se s dovolením zcela vyhnul)

Oblouk ví, jak důležitá je rychlost/rychlost, protože jako já začínal jezdit mimo sjezdovky na předcarvingových dlouhých lyžích, tedy na těch co hůře zatáčejí.
Rychlost ovšem se hodí vždy a všude, ale s tlustými lyžemi s rockerem je lyžování v prašanu prostě lehčí.

Rizika

Pro lyžování mimo Česko si pořiď pojištění Alpenverein (v Česku ho nepotřebuješ a ani tady neplatí)

Utopení se v prašanu bych se nebál, je ale rozumné uvědomovat si existenci lavin. V přímém okolí sjezdovek to riziko bude menší, a i když budeš sám tak pokud budeš mít pípák tak máš šanci že tě obsluha areálu uvidí a vytáhne tě.
Jinak oficiální pravidlo zní: na freeride vždy ve třech a každý s pípákem, lopatou a sondou
podobně oficiální pravidla silničního provozu po tobě chtějí, abys třeba i po krátké přestávce v jízdě chodil čtvrt hodiny kolem auta a kontroloval spoustu věcí. Takový je život. 

Kde jezdit?

V Česku jsou opravdové freeridové terény (kolem 45 stupňů sklonu) v zakázaných oblastech (které ale nejsou moc hlídané).
Tobě ale pro začátek stačí prudká sjezdovka: nejlepší je asi Šance na Špičáku u ŽR, je to široké, s lehkým dojezdem … ale nebývá tam moc sníh: pokud tam napadne půlmetr tak bych tam sám rád ráno naběhl.
Tuhle jsem jezdil v Harrachově pod lanem vedle můstků. Je to sice užší než Šance a jsou tam sloupy, musel by ses ale hodně snažit abys tam do něčeho trefil, ve srovnání s jínými průseky pro lanovky je tam opravdu hodně místa.

V zahraničí jsou hodně známě Krippenstein, Arlberg …
Mírnější, ale pro začátek zcela vyhovující freeridy jsou na ledovcích – Hintertux, Kaunertal …

Co se týká kurzů: Jsem evidentně jinak nastavený na tyto věci než ty, já bych na kurz šel až když bych se něco naučil sám a chtěl získat srovnání jak to dělají ostatní nebo chtěl další poučení.

byste třeba byl se mnou schopen strávit den či dva někde mimo sjezdovku a vysvětlit mi základy?

Ano. Už jsem dlouho freeride nejel, chtěl bych si připomenout jak na to. Jsem líný zvednout se z kanape, takže popostrčení se hodí. Můžeme se zkusit někde sejít.

>> #20, slowthinker, 26. 12. 2024 17:20:03

Není ti jasné jedno moje doporučení týkající se freeridu – hlubokého sněhu „vyšlapávat oblouky podle hmotnosti sněhu a sklonu svahu“:

Tím mám na mysli techniku lyžování, která pomáhá řešit to, čemu ve svém románu na pokračování říkáš „hybnost“ (RYCHLOST x sklon x kvalita sněhu x rozbordelenost povrchu x NEvhodne lyže x práce kolem těžiště…). Jedná se v podstatě o extrémní rozsah práce nohou hlavně ve vertikálním směru ale i předozadně i bočně – samostatné a při tom souhlasné = koordinované práce nohou, která musí lyžaři poskytovat dobrou oporu (uvádění do rovnováhy) při každém kontaktu s povrchem (často jdou lyže vzduchem nebo plavou ve sněhu…). Je to neobyčejně hravá – uvolněná INTUITIVNÍ činnost, nesrovnatelná s čímkoli jiným – ty víš…

Tak prašan si zaleťte vyzkoušet do Gruzie. Když se chytne počasí dá se tam úspěšně rochnit. Kurz vám tam klidně udělám a dáte to i do nákladů nebo benefitů. Vhodná je pro to ještě „klasicka“ lyže do prašanu co zvládne i sjezdovku cca 84 pod patou, nemusi byt specialka, protože i po sjezdovce se tam člověk může povozit.

>> #39, bont, 29. 12. 2024 13:12:22

Zájezdů za prašanem do Gruzie se dělá hodně, nedávno byl na snow článek https://snow.cz/…dna-v-gruzii

>> #38, oblouk, 29. 12. 2024 05:55:19

Dík. Jsem natolik intuitivní, že tento aspekt freeridu jsem si neuvědomil. A možná taky začínám rozumět co chtěl vyjádřit bont.

Když si totiž představím freeride, představím si dlouhé oblouky. Tam skutečně platí to, co jsem psal: freeride je v podstatě to samé jako carving na sjezdovce.
Jenomže člověk občas musí zpomalit nebo jet delší úsek kratšími oblouky. (Veškerá videa na webu sice naznačují že úzkými kuloáry se projíždí zásadně šusem a navazující skála se prostě skočí, ale v praxi se vám do toho pokaždé nechce ). A pak přichází na řadu ta dimenze freeridového lyžování, která na sjezdovce chybí a kterou popisuje oblouk, způsobená měkkostí podložky a sklonem svahu.

>> #38, oblouk, 29. 12. 2024 05:55:19

Jedná se v podstatě o extrémní rozsah práce nohou hlavně ve vertikálním směru ale i předozadně i bočně – samostatné a při tom souhlasné = koordinované práce nohou, která musí lyžaři poskytovat dobrou oporu (uvádění do rovnováhy) při každém kontaktu s povrchem (často jdou lyže vzduchem nebo plavou ve sněhu…).

To, co popisuješ, je při troše lyžařově zkušenosti brnkačka, pokud má lyžař dostatečnou hybnost. Ale je to neskutečně obtížné až nemožné při pomalé jízdě. Zase jsem si uvědomil. jak je důležité, že na lyžaře působí dostatečně velké síly, které

• mu poskytují zpětnou vazbu na sjezdovce (při intuitivní samovýuce lyžování, jak jsem popisoval jinde) i mimo ni
• mu umožňují reagovat a přesně lyže ovládat ve zdánlivě extrémně poddajném nepevném sněhu

>> #25, Dom16, 27. 12. 2024 12:30:53

Ja jsem hodně bojoval s tou separaci, protože mi přišlo zvláštní, ze lze už jedou v druhé části oblouku ze spádnice dolu a do zatáčky a tělo má v podstatě směřovat jiným směrem… což pro me bylo něco jiného, než trénuju s obloukem, kde mi přijde, ze tělo jde do toho oblouku celé, vnější ruka dopředu, vnitřní pocitově dozadu, boky se naklánějí do oblouku a tak.

Toto je tá tradičná debata o „ramená furt dolu kopcom“, riešili sme to tu minulý rok. Závisí to predsa od typu oblúku – SL/GS/SG, carv/šmyk, boule…nie dogmaticky „lebo to je napísané v príručke“.

Treba vlastne vedome(popri iných pohybových „úkoloch“ počas jazdy) myslieť navyše na nejaké ramená, že kam sú alebo nie sú natočené? Furt počúvam/čítam od ľudí aké náročné je sústrediť sa(pri tréningu niečoho) na viac pohybových pokynov naraz…

>> #25, Dom16, 27. 12. 2024 12:30:53

Druhá věc byla otáčení lyží do oblouku, kde se vyloženě řeší otáčení lyže v kotníku…pokra­čovat ve zlepšení paralelního oblouku

Aha, takže kotníky, značím si a popracujem na nich 

Takéto niečo vás tam učili po pojmom paralelný oblúk? Ja si myslím, že Nico zatáča celkom pekne, aj keď som si nie istý, či zrovna kotníkmi:

https://www.instagram.com/p/CZACTKRr1Z3/

Mne ako úplne amatérskemu hobíkovi to „zatáčanie kotníkom“ vôbec nejde do hlavy. Hoci ako analyzujem svoje pohyby podľa vašich inštrukcií, mne to stále vychodí ako pohyb vychádzajúci z kolien a nie členkov. Členky mám predsa úplne fixované v pevných lyžiarkach.

>> #25, Dom16, 27. 12. 2024 12:30:53

Pro praktickou samo-výuku lyžování od samého počátku jsou dvě základní metody. Nazvu je „po svém“… Velmi zkráceně:

1. carvingová využívající „smotočivost“ carving lyží, která vyžaduje rychlost cca 20–30 km/h a mírný svah který vyšší rychlost ani neumožňuje
2. opatrná klasická která jde, zjednodušeně řečeno, přes pluh a přívrat.

OPATRNOU KLASICKOU JE OVŠEM NUTNÉ SE NAUČIT také!!!! + rychlé zastavení (hokejStop) – jako IHNED navazující součást výuky.

Zásadní rozdíl mezi oběma výukovými metodami je v časování a způsobu dávkování tlaku a to se nám velmi hodí k lyžování za různých podmínek. Když je hodně obtížný terén – příkrý svah, hluboký sníh, rozbitá sjezdovka je nutné umět použít „klasický způsob jízdy“.

Ještě jedna zásadní rada pro lyžaře POKROČILÉ: LYŽUJTE UVĚDOMĚLE: Před tím než se rozjedete se vědomě rozhodněte a plně se soustřeďte pro carving nebo klasiku. Jsou to dva zcela odlišné způsoby jízdy. Když toto rozhodnutí neuděláte, nedokážete se lyžařsky zlepšovat!!!!

>> #46, oblouk, 30. 12. 2024 10:50:10

Před tím než se rozjede se vědomě rozhodněte a plně se soustřeďte pro carving nebo klasiku. Jsou to dva zcela odlišné způsoby jízdy. Když toto rozhodnutí neuděláte, nedokážete se lyžařsky zlepšovat!!!!

Já tu radu nerozporuju, zní rozumně.
Na druhou stranu, já bych řekl, že přepínám intuitivně:

• pokud mám na začátku zatáčky lyže na sněhu, a mám pocit že ten sníh pode mnou je tvrdý a bezproblémový, tak se do lyží intuitivně opřu (svého času jsem zjistil, že když se na ledu neopřu, tak se „vezu“, tedy smýkám se a ztrácím kontrolu)
• pokud sněhu pode mnou nevěřím, tak se neopřu a může to skončí to jakýmsi kompromisem mezi klasikou a carvingem
• pokud jsou lyže na začátku zatáčky ve vzduchu, tak je to holt klasika.

>> #46, oblouk, 30. 12. 2024 10:50:10

Zásadní rozdíl mezi oběma výukovými metodami je v časování a způsobu dávkování tlaku a to se nám velmi hodí k lyžování za různých podmínek. Když je hodně obtížný terén – příkrý svah, hluboký sníh, rozbitá sjezdovka je nutné umět použít „klasický způsob jízdy“.

hele, z intuitivního neškoleného pohledu bych docela rád rozlišoval

• smýkanou klasiku
• carvingovou klasiku (nesmýkanou, po hraně)
• carving

(carving/klasika odlišuju s ohledem na zatížení lyží)

>> #48, slowthinker, 30. 12. 2024 11:48:00

Určitě už i já dostanu naloženo za použití neoficiální (i když podle mě dobře pochopitelné a hezky popisné) terminologie. No a ty do toho vnášíš další svoje vymyšlenosti. Rozumím ale tomu co máš na mysli – docela dobře jsi to popsal a mně to i docela vyhovuje.

Dovolím si to malounko poupravit a upřesnit:

1. Smýkaná klasika = smýkaný oblouk zahájený a vedený smykem, ukončený zahraněním lyže a nárůstem tlaku ke konci oblouku a se zdvihem k následnému odlehčení pro přehranění
2. Řezaná klasika (takyCarving) = jízda po hraně s nárůstem tlaku do vnější lyže spíše ve druhé polovině oblouku = v podstatě „klasické“ časování tlaku (takto jezdí „carving“ více než 90% lyžařů včetně „závodníků“ nad 120 FIS – aniž by o tom věděli 
3. Carving (ve variantě Race) = jízda po hraně s nárůstem tlaku už v první polovině oblouku – oblouk je zahajován klopenim=zahraněním zatížené vnější lyže (aby se lyže včas prohnula). Oblouk je pak veden plynulým dalším klopenim a narůstajícím tlakem do vnitřní hrany vnější lyže a je ukončován povolením tlaku do vnější lyže s následným přehraněním=pod­tažením obou pokrčených nohou pod tělem lyžaře (tím má lyžař „nabito“ pro další oblouk)

Uf…

>> #49, oblouk, 30. 12. 2024 15:42:51

Když už tady tvoříme novou terminologii světového lyžování, dovolil bych si poupravit „smýkanou klasiku“, a to s ohledem

• na to, že chceme zahrnout co nejširší spektrum způsobu zatočení, zvláště když jsme v tématu o freeridu
• na konzistenci a na mou myšlenku rozlišovat carving/klasika čistě podle okamžiku zatížení lyží

Takže bych vůbec bych neomezoval způsob zahájení smýkané klasiky : mělo by být možno uvažovat nejenom zahájení smykem, ale i zahájení vzduchem: Jako základ definice bych dal
Na začátku oblouku jsou lyže nadlehčené částečně nebo úplně (ve vzduchu), na konci je „tlak“ a smýknutí.

takto jezdí „carving“ více než 90% lyžařů včetně „závodníků“ nad 120 FIS – aniž by o tom věděli

Dá se slalom vůbec zahajovat nějak jinak než ve vzduchu nebo skorovzduchu? Na modrém sklonu asi ano, ale když jde do tuhého tak mi přijde, že lyže jsou na konci oblouku nemilosrdně vykopnuté nahoru?

>> #50, slowthinker, 30. 12. 2024 18:56:18

Děkuju za dokurvení mé myšlenky, už se nebudu obtěžovat. Omlouvám se.

Lyže -blbky- neumí marketing a buď řežou – jedou po hraně, nebo se smýkají. Carving je řezaný oblouk A řezaný oblouk popsal uz před cca 40 lety nějakej rakušan pro závodní sektor. A během jednoho oblouku se to může i několikrát měnit – třeba to na plotně uklouzne. V hlubokém je to pro nás „tajemství“, protože si tam nevidíme Tak se spoléháme na pocity. No to vše si v odborné iteratuře dohledáme 

>> #50, slowthinker, 30. 12. 2024 18:56:18

>> #51, oblouk, 30. 12. 2024 20:51:47

Vidím, že vy dvaja si vystačíte sami, ani nemusím prísť rýpať do vás ja 

>> #52, bont, 31. 12. 2024 05:58:54

Jj. lyže za nič nemôžu. Ja by som ešte dodal, že aj šmýkané oblúky sú po hrane, neviem či si to väčšina lyžiarov vlastne uvedomuje 

>> #49, oblouk, 30. 12. 2024 15:42:51

3. Carving (ve variantě Race).je ukončován povolením tlaku do vnější lyže s následným přehraněním=pod­tažením obou pokrčených nohou pod tělem lyžaře

Existujú aj iné spôsoby prehranenia, nielen Crossunder…

>> #36, slowthinker, 29. 12. 2024 02:06:23

Ad pseudomatematika: pekne píšeš, zvláštne že keď chceš tak to ide.

kombinace typu sněhu a typu lyže určuje, jak snadno budou lyže zatáčet.

hybnost = sklon svahu KRÁT rychlost lyžaře

Áno, vždy je to o reakčných silách medzi lyžou a snehom, tie točia lyžou. Ja by som tie tvoje 2 vzorce spojil nejako do jedného(typ lyží*sklon svahu*typ snehu).

Keby bola na nejakej bledomodrej piste pre začiatočníkov čisto ľadová podložka, tak slalomky by dokázali zatáčať aj po hrane ako sviňa(a išli by straaašne rýchlo). Kto neverí, nech zájde do lyžiarskej haly v lete keď je tam preparovaná pista a dohodne sa v niektorej lajne povoziť navoľno keď sa striedajú tímy.

A ako píšeš o prašane, tam je to na miernej dosť nuda a pomalé(ak hovoríme o tom tvojom štýle „dlhé oblúky v prašane á la carving“). Takže treba hybnosť, alebo „hybnosť“…

(Pokud hybnost schází, je třeba umět velmi slušně lyžovat, ale to není moje parketa a tomuto tématu bych se s dovolením zcela vyhnul)

Niekedy je dobrá tréningová alternatíva mierna pista a plavba v 30–40cm čerstvého snehu 

>> #45, stefa, 30. 12. 2024 10:28:24

Mne ako úplne amatérskemu hobíkovi to „zatáčanie kotníkom“ vôbec nejde do hlavy

To nie si sám

Pozerám do kalendára a spomenul som si, že kotníky boli občas obľúbenou Silvestrovskou témou 

>> #27, VojtěchV, 27. 12. 2024 18:54:04

Pár pokusů podle hesla: „kdo nepadá, jezdí pod své možnosti“ mám za sebou a dospěl jsem spíše k verzi: „kdo padá, snaží se přeskočit někam, kde by chtěl lyžařsky být, ale ještě na to technicky nemá.“

Dobre napísané Vojto

>> #55, IIIvan, 31. 12. 2024 15:22:16

„Existujú aj iné spôsoby prehranenia, nielen Crossunder…“ – ano, je možno přehranit dokonce i na napnutých nohách, ale rozhodně je oblouk ukončen povolením tlaku do vnější lyže. 

>> #59, oblouk, 31. 12. 2024 19:47:05

Tak o tom som nikdy nepochyboval

Vieš ako to občas niekomu vysvetľujem čo má záujem o detaily/princípy? Že pre didaktické/ter­minologické účely sa v branži popisujú dva „vzorové extrémy“ v podobe crossunder a crossover, ale v realite je každé prehranenie u každého jazdca jedinečné „niečo medzi“.

A keďže nemám rád čierno-biele videnie sveta, tak to „niečo medzi CO a CU“ som označil ako „50 odstínů šedi“. Tj. v reáli je tam väčšinou nejaký mix podľa potreby/situácie, anatomických daností daného jazdca a jeho zvyklostí.