Sjezdovky:
Široké modré sjezdovky - co víc si přát, jedna opravdová červená a
černá. Druhá černá už zavřená. A jeden lyžařský tunel skrz horu.
Sněhové podmínky:
Na tvrdý dobře upravený podklad přes noc připadlo pár centimetrů
nového sněhu. Přes den to trochu povolilo, ale pořád se jezdilo výborně -
asi nejlepší svezení za celou zimu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dvě kabinkové lanovky, jedna bublinová sedačka a 2 dlouhatánské kotvy.
Kotvu jsme si dali jen jednou, než člověk vyjel nahoru, byla to věčnost. A
přišlo nám, že kabinkové lanovky jezdí nějak pomaleji. Co se zázemí
týče, nechápu, že toto vyhlášené středisko nemá automat na vracení
skipasů - 15 minut po poslední jízdě kasa zavřená, na mýtné bráně
nikdo a dole u hlavní stanice jen automat na prodej jízdenek. Takže jsme si
přivezli suvenýr v podobě tří plastových kartiček za 3 eura.
Zalidněnost:
Lidé spíš žádní, nepamatuji se, kdy bych měl širokou dlouhou
sjezdovku jen pro sebe...
Občerstvení a aprés-ski:
Jedny špagety za docela rozumnou cenu, zato pití za cca 5 eur jen
půllitrová flaštička... Trochu přepálené. Byly otevřené obě restaurace
u parkovišť.
Doprava do střediska a parkování:
Jelikož se lyžovalo už jen na ledovci, museli jsme autem až pod něj po
klikaté strmé silničce, na které se platí mýtné 21 eur. Byl jsem
překvapen, že skipasy se kupují na mýtné bráně. Převýšení to bylo
pěkné - ze 1 400 do 2 829 m n. m. A když už, tak na zadní parkoviště 1,7
km dlouhým tunelem a parkování přímo u sjezdovky. Cesta dolů byla horší
a raději jsem udělal pár pauz na odpočinutí brzd.