Sjezdovky:
Od mé poslední předcovidové návštěvy se zde hodně změnilo. V oblasti
ledovce Rettenbach (kde se tradičně zahajuje sezóna Světového poháru),
odtál kus ledovce a není možné jako dříve objet nejstrmější pasáž
černé sjezdovky ústící k tribuně a dojet zpátky k nástupu kabinky,
která vás doveze na nejvyšší bod celého střediska. Modrá č. 33 vás
navede akorát ke sjezdu údolím. Naštěstí (doufám provizorně) postavili
tunel s děsně pomalým jezdícím pásem E60 Gletcherband, který vás doveze
zpátky na rovinku před tribunu, kde to pak k lanovce musíte dobruslit nebo
sundat lyže a jít asi 100 m pěšky. Proto na tomto místě skoro nikdo
nejezdil. Kabinka E61/62 se využívala hlavně k přemístění na druhý
ledovec. Nejezdila ani kotva E64 (taky z důvodu propadlého terénu) a ani
sedačka D52 na černou č. 25 (důvod neznám).
Nejvíce jsme si oblíbili široké sjezdovky na druhém ledovci Tiefenbach,
stejný názor měli i ostatní návštěvníci, takže to na sjezdovce bylo
docela plné, ale vzhledem k vysoké přepravné kapacitě lanovek se čekalo
max. minutu.
Zaujala nás také část mezi Rotkogljoch a Giggijoch. Zde jsou sjezdovky
taky krásně široké, ale narozdíl od ledovce hodně členité. Většinou
osazenstva byla opomíjená dlouhá červená č. 11, která se ve své spodní
části promění na pozvolnou spojnici k sedačce A5.
Líbila se nám i černá č. 3, bohužel jsme ji objevili až odpoledne
našeho posledního dne, a to už byla dost rozbitá vzhledem ke své nižší
nadmořské výšce - terén nemohl držet dlouho.
Sněhové podmínky:
Nevím, jakým způsobem provozovatele měří výšku sněhu, ale mým
laickým okem byl údaj minimálně dvojnásobný, než byla skutečnost - 200
cm vrchol / 90 cm údolí. Je to vidět i na přiložených fotkách. Červená
sjezdovka č. 1 byla místama plná kamenů už od rána, proto jsme se tam ani
nevraceli.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sölden je jedno z nejluxusnějších středisek v Rakousku, tomu i
odpovídá stav lanovek. Kromě již výše zmíněného jezdícího pásu
némám žádnou výtku. Dokonce i tady je vidět síla marketingu. V mapách je
pás červeně označený jako “new”. Člověk by čekal, že když je něco
nové, tak je to vylepšení správným směrem. Tady byla příroda zase
silnější…
Zalidněnost:
Zalidněnost malá, vzhledem k termínu bych ani víc lidí nečekal, ale i
přesto to tam žilo. Na přiložené fotce je vidět nejdelší fronta, kterou
jsme zažili. Bylo to jenom kvůli dočasné poruše lanovky, která byla za
pár minut opravena.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny vyšší, ale to jsme čekali. Co si pamatuju, tak weizen 0,5 l za 5,10
€. V chatce Heidealm nebrali karty, měli však bankomat, který zase nebral
virtuální karty. Naše fyzické jsme zapomněli v penzionu. Naštěstí nám
hotovost na dobré slovo půjčil mladý německý pár, kterým jsme to obratem
poslali na účet. 
Vedle tribuny pod ledovcem zbourali restauraci a místo ní je úplně nová
moderní jídelna. Jestli si pamatujete obrovskou sochu lyžaře nad barem, tak
ta se válí za budovou na parkovišti. 
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bezproblémová, na parkovištích dostatek místa i odpoledne.