Autor Tom Řepík - články (strana: 14)

Víte, jaký je největší deficit dnešních „šupináčů“, tedy běžeckých lyží s protiskluzem? Nedostává se jim žádný respekt!

Tyto lyže, léta tolik populární v Americe, se do kontinentální Evropy dostaly přes Skandinávii, a odsud je v posledních několika letech objevuje i náš tuzemský trh. V mém chápání zaujímají terénní back-country (BC) lyže výsostnou a nepřehlédnutelnou pozici někde na hranici mezi ještě běžkami, a už téměř lyžemi sjezdovými, či skialpinistickými.

Když si něco kupujeme, často si vybíráme podle značky nebo vzhledu. Nesmíme však zapomínat, že hlavní kritérium, podle kterého bychom měli běžky vybírat, je to, zda na nich chceme bruslit nebo jezdit klasicky. S tím samozřejmě souvisí délka, tvrdost a vodivost lyže.

Všichni hlavní producenti běžeckých lyží rozdělují své výrobky do mnoha jednotlivých kategorií, či chcete-li modelů. V obchodě vám tak mohou prodavači nabízet od dané značky závodní modely, sportovní, rekreační, juniorské, občas i dámské anebo fitness (není pravidlem u všech výrobců). Podívejme se nyní stručně na jednotlivé základní kategorie.

Přemýšlíte, jaké si koupit běžecké lyže? V obchodech nebo bazarech se většinou setkáte s širokým sortimentem běžeckých lyží různé kvality. Jak ale vybrat běžky, které budou vhodné právě pro vás?

Úprimnosť horských stredísk je lyžujícím plebsom vďačne a frekventovane omieľanou tematikou snáď odjakživa, obvykle s poriadnou porciou cynizmu a irónie.

Veřejné záchody v lyžařských areálech bývají, řekněme, různé. V lepších případech aspoň po ránu rozumně hygienické a poklizené, v horších špinavé a páchnoucí až ven natolik, že nápad pustit to do kalhot zní jako přijatelná volba.

Pro mnohé čtenáře nejspíš zbytečný epilog včerejšího příběhu Wejlský byznys přijel o koblihách a kafi.

Mám na srdci jednoduchý metaforický příběh, v němž možná jde o kafe a koblihy, možná o něco docela jiného. Budu tu na něj v budoucnu čas od času odkazovat, proto jej nyní sepíšu. Nejsem žádnej Lewis Carroll, tak to vezmu stroze.

Prašanová hora si své bílé zlato hodlá škudlit prostřednictvím chytré, dosud nepoužíté strategie - limitování lyžařů na svazích.

Obvykle jste napsaly formální „Díky a nashle“ na svých sociálních internetech, nejčastěji při příležitosti oznámení o zastavení vleků. Až se může chtít vkrádat cimrmanovské: A není to málo, Antone Pavloviči?

Kolikrát jsme již každý z nás absolvovali jeden sjezd pod absolutně azurovou, slunečnou oblohou, jen aby jsme ihned v jízdě následující shledali tu samou sjezdovku zahalenou v chuchvalcích mlhy nebo zasaženou přívaly sněhové bouře. Počasí v horách se jak známo umí změnit doslova z minuty na minutu, a moudrý lyžař, který je připraven na všechny jeho...

Patnáctikorunový kanadský a donedávna i americký dolar (čeká je snad někdo ještě levnější?), zrušená vízová povinnost, transatlantické letenky stále ještě na historicky nejnižších cenách. Horské resorty vybaveností rozvinuté až k samé hranici myslitelných možností (občas, podezírám, až za ni), nastupující hospodářskou recesí ceny tlačené dolů, posl...

K neuvěření. Lyžařským byznysem v průběhu let neotřásla ani drahá ropa, ani teroristické ataky a jimi způsobený strach z létání, ani obávané globální oteplování. Téměř přes noc se to však povedlo pár chamtivým kariéristům z Wall Streetu.