Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Při cestě do Ötztalu jsem se rozhodl si pobyt v Alpách ještě prodloužit. Abych měl opravdu jistotu sněhu, vyrazil jsem na Zugspitze. Podmínky byly senzační a na téměř polovinu dubna šlo o jeden z nejlepších zimních zážitků sezony.
Sjezdovky:
Středisko není rozsáhlé. Zubačkou nebo lanovkou přes nejvyšší horu Německa a její následné překonání opět pár výškovými metry dolů na tzv. Zugspitzplatt získáme přístup do střediska s 20 km sjezdovek, které jsou primárně modré a červené obtížnosti.
V jarním firnu si ale člověk vybral a postupem času se přemísťoval od slunce rychle břednoucích sjezdovek č. 1 a 2, které jsou prudší, tedy i s rychlejším muldovatěním, na sjezdovky u kotvy Weisses Tal, jejíž sjezdovky vydržely v kvalitní formě až do odpoledne, až ke sjezdovkám kolem lanovky Wetterwandeck, které zůstaly pevné po celou dobu mé návštěvy. K nejnižšímu bodu v 2 000 m n. m., dolní stanici kotvy Brunntal, jsem se odvážil pouze 2x. Kombinace nižší nadmořské výšky dolní části a naklonění svahu zde poměrně rychle začala pracovat a již kolem 11. hodiny byl terén velmi náročně sjízdný. Nicméně na první jízdy doporučuji vyzkoušet, neboť propojení s horní stanicí Wetterwandeck je až k dolní stanici této kotvy jedním z nejdelších sjezdů v areálu (sjezdovka č. 10) a rozhodně stojí za to. Na polední a odpolední ježdění se poté vyplatí vybírat mezi sjezdovkami č. 5, 7, 8, 9 a také 3 nebo 4, které jsou mírnější a navíc obsluhované kotvovým vlekem, což zaručuje dobré podmínky a minimální návštěvnost v průběhu celého dne.
V mapě pro tento rok jsou stále ještě zakreslené sjezdovky kolem ledovcového vleku Schneefernerkopf. Ten však byl po delší nečinnosti z důvodů výrazného úbytku ledovce před měsícem kompletně demontován a sjezdovky tak již neexistují.
Sněhové podmínky:
Uváděných 262 cm sněhu rozhodně nešlo rozporovat. Sněhu bylo všude dostatek, a to i ve stopě vleku Brunntal, kde se ale už občas projevilo větší „zabrání“ rolby. Ačkoliv areál má jezdit do prvních květnových dnů, na tomto vleku a sjezdovce ve velmi členitém terénu, kde je zapotřebí mnoho sněhu pro zprovoznění, se pravděpodobně bude lyžovat po kratší dobu. Po ránu byly sjezdovky místy až skoro ledovaté, postupem času někde rychlé měknutí, jinde velmi pozvolné. Zvláště při mrazivějších nocích bych doporučoval nespoléhat jen na zbytkové ostří hran lyží ze sezony. Zimní atmosféra rozhodně nechyběla ani v okolí sjezdovek, přes den se teplota pohybovala okolo -1 až 4 stupňů uprostřed areálu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál obsluhují 2 šestisedačkové lanovky a 2 kotvy. Lanovky jsou vybavené ochrannou bublinou a jsou poměrně rychlé, takže i přes malou rozlohu areálu se zde dá nalítat dost kilometrů. Kotvy jsou staršího data, ale přesto spolehlivé. Zajímavostí je poslední ledovcový vlek v Německu, který (jak jsem zmínil) je stále zakreslen v mapě, nicméně v průběhu této sezony (cca měsíc zpět) tato dříve krátká dvojkotva v horní části areálu byla demontována a dnes po ní zůstávají již jen viditelné horní a dolní stanice, kterých si všimnete při přesunu z vrcholu Zugspitze do areálu.
Přístup je možný buďto z Eibsee moderní gondolou přes vrchol Zugspitze, s následným klesáním druhou menší gondolou do areálu, nebo s využitím zubačky s podzemním nádražím, která vyjíždí z Garmisch-Partenkirchenu v hodinových intervalech. Pokud chcete svůj „technický zážitek“ maximalizovat, doporučuji zaparkovat u Eibsee, ráno využít rychlejší gondolový přístup a odpoledne zpět si počkat na jízdu zubačkou, která u Eibsee zastavuje taktéž a prostor mezi její zastávkou a stanicí gondoly v údolí vyplňuje parkoviště, kde budete mít auto.
Zalidněnost:
Ačkoliv se při příjezdu zdá tok lidí neuvěřitelný a gondola na vrchol jezdí plná, stejně jako zubačka, nedejte se zmást. Většina jsou turisté mířící na panoramatickou plošinu na vrcholu. V areálu toho dne byla maximálně nárazová fronta na 1-2 sedačky, jinak se nečekalo vůbec.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení je možné uprostřed areálu vedle podzemního nádraží nebo na vrcholu Zugspitze, kam si můžete v průběhu dne „odskočit“ v rámci skipasu, kolikrát jen chcete. Nebylo však využito, ačkoliv restaurace na nejvyšší hoře nabízí úžasné panorama.
Doprava do střediska a parkování:
Nejrychlejší je varianta parkování u Eibsee. Pozor na rozdílná parkoviště. Kolem nádraží a nad dolní stanicí gondoly je cena 6 euro na den. Níže na plochách u jezera (stále dobře přístupné) je cena již 9 euro. Kouknout na rozpis můžete na: https://zugspitze.de/parken
Překvapení bylo, že již v čase spuštění gondoly bylo parkoviště kolem ní kompletně zaplněné a další auta byla odkláněna na parkoviště u nádraží. Pokud by se i to naplnilo, musel by člověk na plochy k jezeru, případně zvážit, zda si jízdu zubačkou nevychutná již z nějaké dřívější stanice. Držák na lyže na boku vagonu je přítomný již z Garmisch-Parkenkirchenu, nicméně čas dojezdu je poměrně dlouhý.
Po třech dnech deštů a výrazném oteplení vyšlo slunce… a všichni si ho odjeli užít na Zugspitze. Sjezdovky byly plné lidí a hromad měkkého těžkého sněhu, jely jen dvě lanovky. Na výhledy super, na lyžování ne. Přijeďte jindy.
Pro jarní prázdniny jsem se rozhodl pro lyžařské safari s navštívením několika skiresortů kolem Garmisch – Partenkirchenu. Jako první jsem vyrazil na nejvyšší vrchol Německa, horu Zugspitze (2 962 m n. m.) Součástí horského masivu je malý ledovec na vrcholu, na kterém se nachází příjemné lyžařské st...
Předpověď teplého počasí na druhý březnový víkend nás přiměla přehodnotit na poslední chvíli plány a místo lyžování na rakouské straně Šumavy jsme se rozhodli poprvé vyzkoušet proslulé německé středisko Garmish-Partenkirchen, konkrétně vysokohorskou ledovcovou kotlinu Zugspitze, kde se daly čekat mn...
Když jsem viděl předpověď počasí, tak jsem přemýšlel kam vyrazit do zahraničí s dcerou a nakonec vybral po dálnici dostupné německé středisko Zugspitze. Velice příjemná byla cena skipasů. Koupil jsem pro sebe a dceru na 2 dny za cenu 172 euro. Pro přepočtu to vychází na 1 000 Kč za skipas, což je s...
Zugspitze jsme za poslední rok (2023) navštívili čtyřikrát - a když je krásně, je to prakticky dokonalé odpočinkové středisko pro celou rodinu. Zkušení lyžaři, začátečníci i kochající se “doktoři” si tady přijdou na své. Jasno, slunce, dokonalý sníh a modrá obloha jsou společně s výhledem na špičaté...
Pod nejvyšším vrcholem Německa se kdesi na rozhraní mezi zábavnou kuriozitou a prestižní lyžařskou adresou nachází areál, na který jsem už dlouho pomýšlel a díky sněhové jistotě mi vyšel právě na poslední lyžování v této sezóně. A jeho návštěvu jsem si užil. Vítejte na Zugspitzi!
Zugspitze pro mě bylo vždy tak trochu magickým místem. Nejvyšší hora Německa a dopravní zajímavost, kdy na kopci končí rovnou tři kabinkové lanovky a kousek pod ním ještě zubačka. Už když jsme se před pár roky byli podívat na Ester Ledeckou v Garmischi, tak mě pod sjezdovkou Kandahar fascinoval vláč...
Ne každá země má to štěstí, že se dá lyžovat přímo na její nejvyšší hoře. Lyžařské národy jako my, nebo třeba naši jižní sousedé, si můžou nechat zajít chuť, zato nejvyšší hora Německa nabízí širokou a přehlednou pláň plnou sjezdovek, ověnčenou kuriozitami jako výjezd zubačkou až pod vrchol, lanovko...
Lyžařský areál pod vrcholem nejvyšší německé hory Zugspitze je takový alpský hidden gem. Středisko při pohledu na plánek vypadá jako malé a v porovnání s jinými centry by leckoho mohlo odradit malé množství lanovek. Výhodou střediska je naopak jeho kompaktnost - všechny vleky a lanovky se scházejí na náměstíčku Weisses Tal, trochu stranou jsou pouze dva ledovcové vleky. Sjezdovky jsou příjemně široké, dobře upravené a nepřelidněné. Překvapí i svojí délkou. Lidí bylo i přes víkend celkem málo, takže se de facto vždy vjíždělo rovnou do turniketu. Perfektní lyžovačka na přírodním sněhu, manžestr parádní. Sněhu je na sjezdovách opravdu dostatek, pouze na nejnižší sjezdovce Brunntal občas vykukuje nějaký ten kámen. Výhodou je odjezd ze střediska pohodlnou zubačkou. Sjezdovka Riffelriss byla bohužel stále mimo provoz.
Předvánoční čas nás zavál na lyžovačku do německého Garmisch-Partenkirchenu. V neděli jsme vyzkoušeli areál pod nejvyšší německou horou Zugspitze. Počasí bylo dosti proměnlivé, ale přesto hodnotíme lyžování spíše kladně.
Pěkné středisko se zárukou sněhu i v případě, že v níže položeném Garmischi ho bude málo. Totéž platí i o slunci, které zde svítilo většinu dnů. Svahy jsou vhodné spíše pro méně náročné lyžaře a pro děti. sjezdovky jsou dostatečně široké a velký počet lidí se v středisku dokonale rozptýlí. Lanovky j...
Začátek zimní sezony se u nás vždy projevuje nadšením pro jakýkoliv
větší areál, který otevírá své brány ještě před začátkem prosince,
a tak jsme byli ochotni se na jeden den rozjet na Zugspitze... Nelitovali jsme.
Navíc jsme byli odměněni inverzním počasím, které dotáhlo vše k
dokonalosti. 
Na poslední lyžařský den v Bavorsku před odjezdem jsme si naplánovali Zugspitze. A jako třešnička na dortu se to opravdu vyplatilo. I přes dražší skipas bylo lyžováni na tomto ledovci opravdu úžasné. Nádherné jarní počasí, sluníčko a téměř prázdné sjezdovky byly opravdu skvělým zakončením dovolené. ...
Využil jsem dvoudenního skipasu zdarma od Rockpointu při nákupu nad dva
tisíce Kč a vyrazil druhý den na lyžovačku na ledovec nejvyšší hory
Německa - Zugspitze (2 962 metrů).
Je přístupná jak z německé strany, tak z rakouské. Z německé strany se
dá dostat na nejvyšší vrchol lanovkou, stejně jako z...
Velice milé překvapení. Středisko je malé, jen 20 km sjezdovek. Při naší návštěvě bylo otevřeno jen 12 km sjezdovek. Vše působilo velice mile, kompaktnost sjezdovek je až neskutečná. Krásné počasí umocňovaly výhledy na okolní vrcholky Alp. Na jednodenní návštěvu, rozpůlení cesty při návratu ze vzdál...
Bavorská Zugspitze není úplně typickým jarním „ledovcovým“ střediskem, neboť jednak už ledovec z kotliny prakticky zmizel, jednak je jeho lyžařská nabídka oproti Tyrolsku přeci jen skromnější. Zato je to, přinejmenším pro sběratele výhledů, opravdu zážitková hora – od výjezdu dobrodružně vedenou vis...
Navštívili jsme "střechu Německa", jak se Zugspitze s 2 962 m přezdívá. Leží na hranicích Rakouska (přístup kabinkou Zugspitzbahn) a Německa (vysokohorská železnice). Leží asi hodinu jízdy od Innsbrucku nebo kousíček od Ga-Pa. Na jednodenní návštěvu vřele doporučuji.
Německo 
Rokytnice nad Jizerou
