Z dobře dostupných ledovců jsou nejoblíbenější ty tyrolské (Hintertux, Stubai, Pitztal, Sölden, Kaunertal), v Salcbursku ledovec pod Kitzsteinhornem (Kaprun) a pak korutanský Mölltal. Méně atraktivní je kvůli větší vzdálenosti ještě jihotyrolský Schnalstal, téměř nezajímavý pak nedaleký Stilfserjoch, který je v provozu jen do začátku listopadu. Nejoblíbenější mezi závodníky a sněhově nejspoulehlivější jsou švýcarské ledovce v Saas-Fee a v Zermattu, ale ty už nejsou úplně po ruce na víkend, o francouzském Les 2 Alpes, Tignes a Val d´Isere ani nemluvě.

Novinky 2016/17: rychle a pohodlně na Stubaiský ledovec

Nová přístupová lanovka z údolí na Stubaiský ledovec je největší letošní novinkou – mimochodem jde prý o vůbec nejdražší lanovku v historii. Starou kabinkovou lanovku na Eisgrat nahradí moderní, prostorná kabinka typu 3-S se 24 místy na kožených sedačkách v každé kabince. Cestu vzhůru zvládne za 11 minut, přepravní kapacita bude dvojnásobná.,Její nástupní stanice se nachází níže než u původní lanovky, a to přímo uprostřed hlavního parkoviště – bude tak i lépe dostupná a samozřejmě bez bariér. Lyžaři by se s ní měli poprvé svézt 22. října 2016. Do údolí lanovku doprovodí nová „sjezdovka“ typu ski-route.


Nová lanovka 3-S Eisgrat na Stubaiském ledovci

I v Söldenu se staví nová lanovka superlativů – pro výjezd z okraje města na Giggijoch bude místo dosavadní 8místné sloužit 10místná kabinka s rekordní přepravní kapacitou 4 500 os./hod. Bude nejvýkonnější lanovkou na světě vůbec. Kromě většího pohodlí a rychlejšího ubíhání front potěší lanovka i designem svých stanic, které navrhoval stejný tým architektů jako sousední lanovku Gaislachkogl nebo restaurant ice Q.


Všechny novinky z lyžařských středisek pro sezónu 2016/17 čtěte ve speciálním vydání SNOW 99 time, které vychází 18. listopadu 2016. Nechcete si ho nechat ujít? Zajistěte si předplatné!


Lyžařské terény

Největší plochou sjezdovek v Rakousku disponuje Stubaiský ledovec následovaný Hintertuxem, který má oproti Stubaiskému v průměru zase sportovnější svahy. Typicky jsou ledovcové sjezdovky velmi přehledné a dálničního typu, tedy bez terénních nerovností a jen s občasnou změnou sklonu, což souvisí s tím, že ledovce tečou jako „řeka“. Strmé úseky jsou obecně méně obvyklé než ty plošší, v největší oblibě je tak mají milovníci pravidelných carvingových oblouků. Jak ledovce „odspodu“ odtávají, některé svahy se ale naopak stávají strmějšími – jedním z nejprudších je „svěťákový“ hang na ledovci Rettenbach v Söldenu, který je regulérní černou sjezdovkou. Příjemně svižné jsou i níže položené červené ledovcové sjezdovky na Kitzsteinhornu. Z některých původně ledovcových sjezdovek se s úbytkem ledovcové masy stávají „běžné“ vysokohorské, terénně členitější tratě s kamenitým podkladem jako v případě Karlesjochu na Kaunertalu.


Pitztalský ledovec

Klima a sněhové poměry

Sněhová pojistka ledovců Ačkoliv ledovec je v jazykovém slovníku lyžaře synonymem sněhové jistoty, zvláště na podzim to neplatí bezpodmínečně. Ustupující ledovce jsou po každém létě odtáté, v podstatě bez sněhu a čekají na své první, obvykle zářijové sněhové občerstvení. A na dlouhodobé ochlazení, díky němuž se vrstva sněhu začne postupně vršit. Kvůli zkracování ledovcového splazu jsou v začátku sezóny zcela obnažené i některé dojezdy ledovcových tratí – ty se dnes již neobejdou bez zasněžování. Na Pitztalu a v Zermattu si proto v r. 2009 pořídili zařízení, které umí chrlit sníh i při teplotách nad bodem mrazu. Tento gigant s názvem Snowmaker, původně vynalezený Izraelci pro chlazení zlatých dolů v Jižní Africe, zabírá celou budovu – sníh z něj vypadává „oknem“ na hromadu, okdud ho rozhrnují rolby. Velmi dobré zkušenosti mají ledovcové areály i se „skladováním“ sněhu z loňské sezóny.


Zásoba sněhu (depon) přečká léto do nové sezóny

Povětrnostní nástrahy Na podzim se nad Alpami nezřídka na dlouhé dny usadí tlaková výše, která zabezpečí slunečné počasí ve vysokohorských polohách. Pokud předtím napadlo dostatek sněhu a nebylo příliš teplo, mohou na ledovci panovat skoro pravé zimní a hlavně parádní podmínky. Kdo má možnost plánovat operativně a vystihne pravý moment, užije si nesrovnatelně lépe než smolař, který vyrazí do přecházející fronty. Mohutná vrstevnatá oblačnost obvykle zajistí difuzní neboli rozptýlené světlo, při němž se ani při nejlepší vůli nedá plnohodnotně lyžovat.
Není radno podceňovat ani aklimatizaci – ačkoliv výjezd první den do tří tisíc metrů běžný lyžař bez potíží zvládne, celodenní pobyt ve výšce a sportovní námaha, na kterou přes léto odvykl, a zvláště nepříznivé počasí mohou zážitek oslabit.

Lanovky a vleky

Pohodlí přichází i na ledovce Typickým přepravním zařízením na ledovci bývala kotva, dnes už mnohde ledovcové svahy zásobují lyžaři pohodlnější kabinkové nebo sedačkové lanovky – některé z nich jsou ukotvené do skalnatého podloží, jiné zčásti ukotvené „plovoucími sloupy“ přímo na ledovci.
Nejpohodlnějšími lanovkami je vybaven Stubaiský, Pitztalský a Mölltalský ledovec (většina hlavních sjezdovek obsloužena pohodlnými sedačkami nebo kabinkami) a nově i Kitzsteinhorn, kde hlavní svah s kotvami doplnila v r. 2015 prostorná kabinková lanovka. Páteřní kabinkovou lanovku mají i oba söldenské ledovce, na okrajích pomáhají kotvy. Náhrada méně oblíbených kotev postupuje i na Hintertuxu – v r. 2015 byla jako alternativa k dlouhým vlekům v lokalitě Kaserer postavena moderní 6sedačka, na kotvy je tak odkázán sportovní severní svah Gefrorene Wand a mírnější Olperer.
Jsou ale i lyžaři, kteří mají kotvy raději – zvláště ve srovnání s trmácením po chodbách stanic velkých lanovek, sundávání lyží apod. – a jejich postupný zánik nesou nelibě.


Nová páteřní lanovka na Kitzsteinhornu Gletscher Jet III

Kultura a historie

Zlatá 70. léta Kdysi bývaly ledovce hitem jako letní lyžařské adresy. S jejich roztáváním ale zmizeli i letní lyžaři, nehledě na to, že letní provoz sjezdovek už je – čest výjimkám – minulostí. Jejich hlavní sezónou je proto podzim, kdy jsou jednak tréninkovou základnou závodníků a jednak poskytují předsezónní rozcvičku lyžařům natěšeným na první sníh. Druhou vlnu náporu zažívají ledovce na jaře s tím, jak s provozem končí klasická střediska – téměř kultovním obřadem je pak prvomájová rozlučka se sněhem právě na ledovci.
Éra budování ledovců spadá především do 70. let. O celé jedno desetiletí ji předběhl jen Kitzsteinhorn, první rakouský ledovec zpřístupněný lanovkami a vleky lyžařům. Na přelomu 60. a 70. let se začal rozvíjet Hintertux, na jehož ledovcové svahy vyrážela nejdelší jednosedačková lanovka tehdejšího Rakouska. V polovině 70. letech je zpřístupněn Stubaier Gletscher a oba ledovce nad Söldenem. V srpnu 1980 se po půldruhého roku trvající výstavbě otevírá nejmenší z tyrolských ledovců – Kaunertal. V roce 1983 se pak lyžaři dostali díky podzemní lanovce na pátý tyrolský a zároveň nejvýše položený ledovec – Pitztal. Jako poslední až v r. 1987 se otevřel Mölltalský ledovec, ale celoroční provoz mu zabezpečila teprve v polovině 90. let otevřená podzemní lanovka.
V 70. letech 20. století bylo klima přechodně chladnější než nyní (panovaly dokonce obavy z nástupu nové ledové doby) a lyžování jako sport prožívalo svůj zlatý věk a dynamický rozvoj. Velmi populárním tehdy bylo i pravé letní lyžování.

Skanzen letního lyžování Působivým mementem oné letní lyžařské doby je ledovec nad sedlem Stilfserjoch neboli Passo Stelvio na pomezí italského Jižního Tyrolska a Lombardie, nadohled od mohutného masivu bezmála čtyřtisícového Ortleru. Passo Stelvio je dnes živý, či spíše polomrtvý skanzen. Jeho unikem je už příjezd po vysokohorské silnici se 48 serpentinami a vrcholící kótou 2 757 metrů. Teprve odtud až do 3 450 m n. m. se rozkládají lyžařské terény, z větší části ledovcové. Silnice je otevřená jen v létě, a tak i sezóně Passo Stelvio začíná na přelomu května a června a končí začátkem listopadu.
V 60. letech začal zdejší boom, kdy vyrostla hotelová monstra pro stovky ubytovaných, kterým se mohla věnovat více než stovka instruktorů a kteří tehdy využívali desítku ledovcových vleků. Dnes jsou některé z budov již opuštěné, polorozpadlé. Předimenzovaně působí i budovy přímo podél silnice v sedle, které dnes žijí alespoň z turistického provozu.
Ze sedla vás k ledovci vynese stará kyvadlová kabina, která přistává na mezistanici Trincerone ve třech tisících metrech, kde ční hlavní hotelové komplexy. Už jen staré pohlednice připomenou, jaký život tu tepal před čtyřiceti lety, kdy se i v létě stály na vleky dlouhé fronty.
Na Trincerone se přestupuje do moderní, větruodolné kabinové lanovky (funifor), která je zřejmě poslední investicí ledovcového skanzenu. I na její horní stanici stojí hotelová budova, dokonce s 350 lůžky. Odtud už vedou vzhůru jen dlouhé kotvy s typicky plochými a přehlednými ledovcovými svahy.

Ubytování

Typicky se hotely, penziony a apartmány nacházejí ve vesničkách a městečkách v údolí pod ledovcem (s nutností dojíždění), i když ojediněle se najde i hotel přímo u nástupních stanic lanovek na záchytných parkovištích areálů (Hintertux). Nejkomfortnější polohu ski-in / ski-out má jihotyrolský Schnalstal – kabinová lanovka na ledovec startuje přímo z malé hotelovo-apartmánové vesničky Kurzras, odkud je to s lyžemi na ramenou k lanovce jen pár desítek metrů.

Doprava a předpisy

Na ledovce je zpravidla potřeba dojíždět jednotky až malé desítky kilometrů z nejbližších vesniček a městeček. Bez dojíždění se obejdou hosté ubytovaní v Kurzrasu (Schnalstal), krátké a bezproblémové dojíždění je z Kaprunu na Kitzsteinhorn, o něco delší pak v tyrolských údolích Tux, Stubai a Pitztal, kde už mohou být – při hustém sněžení – vhodné (výjimečně i povinné) sněhové řetězy. Po vysokohorské silnici je zpřístupněn ledovcový areál v Söldenu, a to až do doby, kdy na něj lze přejet po sjezdovkách „zimního“ lyžařského areálu. Nejkrkolomnější přístup má západotyrolský Kaunertal – dlouhý a serpentinovitý, silnice končí až v 2 750 m n. m. Zato můžete z auta vyndat lyže přímo na sjezdovku.

Termíny

Sezónní kalendář náporů Ledovcová sezóna má oproti klasickým resortum odlišné „špičky“ – první spadá do období od konce října do konce listopadu, druhá pak zhruba do dubna. Nejnabitějším bývá prodloužený víkend kolem 28. října – to se rozjíždí Světový pohár v alpském lyžování a v mnoha zemích jsou podzimní či dušičkové prázdniny. Pokud jsou sněhové podmínky už dobré, vyplatí se jet o týden dříve, nebo naopak počkat. Obecně samozřejmě platí, že víkendy jsou návštěvnicky silnější než všední dny – a kdo se nechce víkendu úplně vyhnout, udělá obvykle lépe, když místo obligátního pátku, soboty a neděle svůj obyt posune od neděle do úterý.
Zahájení sezóny na ledovcích doprovázejí i četné openingy s doprovodným programem. Nejznámějším openingem jsou první závody Světové poháru v obřím slaomu žen i mužů, které se konají o posledním říjnovém víkendu v Söldenu. Mezi tradiční akce patří Sportscheck Gletscherfestival Stubai, největší otevřený test lyží a vybavení v Alpách, který se koná v polovině listopadu.


Jaro na Schnalstalském ledovci