Sjezdovky:
Sjezdovky začínají ve výšce 1 350 a končí v 3 249 m n.m. Převýšení
1 899 metrů z ledovců až do údolí lze sjet bez sundání lyží a použití
lanovek. Středisko lze rozdělit na 3 části, a to Giggijoch, Gaislachkogel a
ledovce (Rettenbach a Tiefenbach).
Giggijoch:
Nejméně zajímavá část, většina sjezdovek je mírnějšího sklonu s
trasou podél lanovek, nemají tedy ničím zajímavý profil. V této části
se kumuluje nejvíce lyžařů, většina jsou začátečníci a rodiny s
dětmi. Za povšimnutí zde stojí snad jen červená sjezdovka č. 18 + 11 z
vrcholu Rotkogljoch, která spojuje Giggijoch s částí Gaislachkogel. Tato
pista má velice proměnlivý sklon, líbivý profil a délku kolem 5 km.
Gaislachkogel:
Zde už se dostáváme do výšky 3 058 metrů. Vrcholová část stanice
lanovky spojená s restaurací je moderní architektonické dílo a kdo viděl
poslední díl Jamese Bonda, určitě mu bude povědomá. Ranní sjezd z
Gaislachkogelu do mezistanice Gaislachkogel Mittelstation bylo asi to
nejlepší, co nás mohlo v Söldenu potkat. Hodně točivé sjezdovky
sportovního sklonu se linou mezi skalami a jako bonus nabízí parádní
výhledy do údolí a na okolní „třítisícovky“. Člověka to neustále
nutí zastavovat, rozhlížet se do krajiny a mačkat spoušť fotoaparátu.
Skvělý zážitek. V této části jsou ještě zajímavé do údolí vedoucí
modrá 3a + 10 a též modrá č. 2, pokračující jako č. 8. Poslední
jmenovaný sjezd měří 8 km a vyplatí se jezdit do 11 hodin dopoledne, než
sníh v nižších partiích změkne.
Ledovce Rettenbach a Tiefenbach:
Bezkonkurenčně nejlepší kvalita sněhu, celý den se lyžuje na přírodním
prašanu. Rozsah sjezdovek je mezi 2 684 a 3 249 metry nadmořské výšky. Obě
části ledovce jsou propojeny 167 metrů dlouhým tunelem a zajímavostí je
charakteristické mikroklima každého z ledovců. Rettenbach je dosti větrný,
neustále se zde honí mraky a často je tu mlha. Na Tiefenbachu bylo po
většinu času lepší počasí a často zde svítilo sluníčko. Pro oba
ledovce platí extrémně proměnlivé počasí, kdy i během 5 minut může
nastat taková mlha, že nejde vidět na krok a za dalších 5 minut se může
člověk mazat opalovacím krémem. Sjezdovky jsou zde většinou pohodové
modré a jak se na ledovec sluší, mají šířku několik set metrů.
Výjimkou je závodní černá č. 31 na Rettenbachu, která svým sklonem
vyděsí nejednoho méně zkušeného lyžaře. Každý rok koncem října se
zde koná první závod Světového poháru v obřím slalomu a bylo pro nás
velkým zážitkem vyzkoušet si tuto trať. Všechny sjezdovky byly každé
ráno vzorově upravené, občas bylo vidět pracovat rolbu i přes den.
Sněhové podmínky:
V údolí kolem půl metru sněhu, na ledovcích přes 3 metry přírodní
sněhové pokrývky. Uprostřed týdne připadlo na ledovcích a v polohách nad
2 500 metrů přes 30 cm nového prašanu, takže se vyskytlo hodně možností
jízdy ve volném terénu. Fantastický byl zejména freeride podél závodní
černé, který lákal nemálo odvážlivců. Po většinu pobytu svítilo
sluníčko, poloha na hranicích s Itálií se zde naplno projevovala.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zde téměř není co zlepšovat. Lanovky svou přepravní kapacitou a
komfortem patří ke špičce dnešní doby, design 30místné kabiny na
Gaislachkogel nemá chybu. Poslední dvě nebo tři dvousedačky ve středisku
mají jen doplňkové využití a není potřeba se jimi vůbec zabývat. Díky
rychlosti lanovek není problém rychle se přesouvat mezi odlehlými kouty
areálu a za den nalyžovat hodně kilometrů. Za zmínku ještě stojí díky
frontám často kritizovaná čtyřsedačka Einzeiger, vedoucí po cestě na
ledovce. Obavy se naštěstí nenaplnily a čekali jsme maximálně 2 minuty, po
většinu času ale byla lanovka bez front. Toto lze ale vztáhnout jen na
méně preferované termíny.
Zalidněnost:
Jak už jsem se zmínil výše, nejvyšší zalidněnost je v oblasti
Giggijoch, ale jelikož jsme zvolili termín s nejnižším počtem evropských
jarních prázdnin, nekonaly se fronty na lanovky ani tam. Nejméně lyžařů
bylo na ledovcích a za celkově nejprázdnější lze označit sjezdovky 2 + 8
v části Gaislachkogel. Časově se vyplatilo začít už v 8 ráno, do 10
hodin byly sjezdovky v celém středisku minimálně zalidněné a vydržely
upravené.
Občerstvení a aprés-ski:
Velké množství chat, restaurací a aprés-ski barů, cenově mi to
připomíná Itálii. Výborný byl hlavně Germknödel v restauraci Almstube v
mezistanici Gaislachkogelu.
Doprava do střediska a parkování:
Trasa z Jižní Moravy směr St. Pölten, Linz, Salzburg, Innsbruck.
Kritické místo cestou tam byl celý průjezd Německem. Na hranicích
kontroly, kvůli kterým jsme cca hodinu prostály v kolonách. Cestu zpět jsme
vzali přes Německo po staré. U města Wörgl jsme sjeli z dálnice a
pokračovali přes St. Johann, Lofer a na dálnici jsme se napojili až v
Salzburgu. Tato varianta byla docela výhrou. Cesta vedla krásnou krajinou po
okreskách pod Alpami poloprázdnými cestami, takže jen doporučuji.