Tragická lavina v tyrolských Alpách 6. 2. 2016 [článek] (strana: 9)

>> #239, korsičan, 15. 02. 2016 14:00:56

Korsi,prepac.

Osobna otazka.

Kolko mas rokov..?

Podla tejto reakcie odhadujem,ze tak 16–17.

Moc som sa zmylil?:}/usmev len pre istotu,abhy si si aj mna zle nevysvetlil/.

>> #227, Martin47, 14. 02. 2016 20:11:11

Toto si naformuloval aj za mna.

Minule som videl chlapika v tricku s kratkym rukavom na ktorom bol napis.

LUDOM JEBE.

Asi si tiez pojdem take kupit.

caute Harry

>> #236, slowthinker, 15. 02. 2016 10:56:53

Slowthinkere, pečlivě jsem přečetl tvůj post, na který reaguji a mám pro tohle vlákno zásadní otázku. Když jedeš na freeride výlet do velehor a tam jezdíš v intencích uvedeného postu, počítáš s tím, že můžeš zemřít?

>> #239, korsičan, 15. 02. 2016 14:00:56

Měj se fajn.

>> #243, Martin47, 15. 02. 2016 16:12:12

Nevim jak SlowThinker, ale treba ja vzdycky pocitam, ze pri freeridu muzu umrit. Ovsem ja jsem takovy, ze si tohle rikam pri temer jakekoliv cinnosti. Hodne jsem lyzoval v lese a i tam je moznost kazdou vterinu narazit hlavou do stromu. Nicmene z vetsich hor a lavin mam zvlast reskept. Ale to asi kazdy kdo je jen trochu normalni.

Kazdopadne vsem peti klukum, kteri zustali pod lavinou: „Ride In Powder“. Romana i Fidase jsem znal a je mi jich sakra lito 

>> #245, -b-n-x-, 15. 02. 2016 16:32:35

Já jsem vždycky věděl, že se při tréninku resp. závodech AD mohu zranit ale vlastně jsem si to nijak nepřipouštěl. V tom je zásadní rozdíl. Vědět a připustit si to. Bral jsem to jako součást závodního lyžování. Pak ale přišel věk a já si to začal i připouštět. Nikdy jsem si ale nepřipustil, že bych se mohl zabít a myslím, že pravděpodobnost byla na rozdíl od zranění malá. Pokud bych si tuhle možnost připustil, okamžitě bych toho nechal. Jelikož vidím u freeride ve velehorách možnost úmrtí adekvátní vážnějšímu zranění při AD závodění, a to mám za sebou, docela mě zajímá, jak se s tímhle faktem freerideři vypořádávají. Navádí mě k tomu i skutečnost, že jsem osobně poznal pár lezců ze světové velehorské extratřídy a ti s tím normálka počítají. Bez toho by třeba v Himálaji nikam nevylezli.

>> #246, Martin47, 15. 02. 2016 17:00:16

Vidis.Polozis otazku,ale pritom sam si na nu odpovies.

Kamen urazu je tu.

• Pak ale přišel věk a já si to začal i připouštět.*

caute Harry

>> #246, Martin47, 15. 02. 2016 17:00:16

Víš jak to je. Když seš mladej, tak máš jednu sklenku plnou štěstí a druhou sklenku „zkušenost“ zcela prázdnou. Když seš starej, tak máš zkušenosti, ale sklenku „štěstí“ už prázdnou. A tak věří, že to co ses naučil, tě udrží při životě. Osobně jsem skončil s paraglidingem nejdřív na závodní úrovni a pak zcela, protože jsem pochopil, že existuje jistý %, kdy to ovlivnit nedokážu. Když seš ještě mladej, tak tě taky asi hodně ovlivňuje skupina lidí se kterou to děláš a „jaký“ postavení v ní máš. Vypořádání se s rizikem smrti, je myslím individuální otázka každého soudruha.

>> #247, Harry, 15. 02. 2016 17:13:28

Jenže já to měl bez vnějších faktorů, které bych nemohl ovlivnit, a to bylo mnohem jednodušší. Při pohybu ve volném terénu velehor je těch vnějších faktorů, často nepředvidatelných hafo. Nechme odpovědět freeridery.

>> #248, TomáS, 15. 02. 2016 17:26:12

Paragliding k tomu má mnohem blíž, než AD. Připustil sis zamlada fatální konec?

>> #246, Martin47, 15. 02. 2016 17:00:16

mám pocit, že někdy jsou na tom horolezci na expedicích hůř. když tam musí nechat vyčerpaného kamaráda a vrátit se bez něj, protože by tam mohli zařvat všichni.

>> #248, TomáS, 15. 02. 2016 17:26:12

to souhlasím když je člověk mladej tak se po nějaké raně jen oklepe a jde dál. Ale když se věk z2násobí tak už předem přemýšlí jak zaplatí hypošku ...... … když se mu něco stane.

>> #249, Martin47, 15. 02. 2016 17:34:20

Osobně já jsem si to nepřipustil, i když zcela objektivně k tomu nebyl žádný důvod. Kolem tebe se to dělo, ale ty sis sám sobě vždycky navyprávěl báchorku o tom, že „oni“ udělali chybu a ty jí neuděláš. Taková slabá útěcha. Je pravda, že jsem moc nelítal na krev a taky podle toho moc nevyhrál:-) Jednou na ME ve Španělsku se srazili dva kluci, nemohl za to ani jeden. Prostě souhrou náhod a podmínek se to stalo tak 30m přede mnou. Oba jsou mrtví. Pak se ve mě něco úplně zlomilo. Dodnes se mi o lítání na padáku zdá a hned bych to šel zase vyzkoušet:-).

Až někdo napíše -Robin Kaleta -špičkový, v malých čechách „světoznámý“ skirider je nevinný majitel ck a přitom pořadatel „zájezdu“ a možná téměř spolupachatel – a pozůstalí se začnou zajímat, soudit – a k tomu dojde …lidi =pozůstalí se ptají §§!!!proč ? Jo ,člověk by akceptoval i to, že nemají certifikát horského vůdce-čímž to pádem nemaj co v AT provozovat vysokohorskou činnost s klienty , ani staatlich ski begleiter ,kdyby ty " guru , gaučos" byli aspoň " místní"… po dobu celé sezony , ale oni se tam objevují- jen v souvislosti se zaplacenými termíny freeride capmu , a pak se přesunou zase někam jinam – v tom je TEN problém …a znalost terenu ?teren znají jistě ,podmínky se však mění – kdo tam leta žije , a vyjde si na skialpy ví kdy ,kam , v poho to dá a přežije bez stresu .. fakt Vám fšem ??? tady normálka sedí 3denní freeride camp ve vzdálenosti 500km od cz ,jenom protože je zaštítěn jmenem -Kaleta -který se ho ani neúčastní , nebo je to nedotknutelná ikona ? ANO posral to sobě -riziko bussinesu , a nikdo jiný ,nikdo jiný než kdo inkasoval není vinen …

@ -b-n-x-: Jsem rád že pořád víš kam patří velká písmena.  

>> #243, Martin47, 15. 02. 2016 16:12:12 „Když jedeš na freeride výlet do velehor a tam jezdíš v intencích uvedeného postu, počítáš s tím, že můžeš zemřít?“

Samozřejmě, že s tím počítám. To bych byl blázen pokud bych si myslel, že nemůžu umřít.
Trochu jiná otázka je, jak a kdy si tu možnost připouštím a do jaké míry ji vytěsňuju.
Když koukám před jízdou z kopce dolů, smrt si připouštím ale mám tu myšlenku vytěsněnou někam úplně na nejzazší okraj. Mám strach, ale ten je obecný, nedefinovaný. V okamžiku kdy se rozjíždím, už jsou všechny strachy potlačeny. Nastupuje víra v sama sebe („dokážeš to“) a (u mě asi specifická) agresivita.

Nevím, jestli máš dobrou představu o tom, co to freeride je. Smrt při freeridu nehrozí primárně z lavin. Ale vezmu to tochu zeširoka:

Typický freeridový adrenalin vyplývá z toho, že se dostáváš do situací, že když uděláš chybu tak se v lepším případě rozplácneš o skálu a v horším případě ze skály spadneš. Nejčastější taková situace je, že jsou kolem tebe skály a ty musíš jet mezi nima (nebo i skákat) s maximální jistotou. Nebo jsi na kopci sice širokém a bez kamenů, ale zakončeným kolmou stometrovou stěnou, a víš že když v polovině upadneš tak se asi nezastavíš. Nebo stojíš ve zledovatělém kuloáru a víš že když upadneš tak už budeš jenom zrychlovat.

( Já ale nejsem typický freerider, a svým způsobem jsem opatrnější než ostatní (ale jenom svým způsobem):
To jsem nazval „typický freerideový adrenalin“ není přesně to co mě na freeride nejvíc baví. Mě baví ovládat lyže někde na hraně toho co na lyžích dokážu, takže potřebuju padat, a moc u toho neumírat. Jeden můj kamarád to vystihl slovy „slowthinkere ty se prostě učíš lyžovat“. )

Nevím kolik procent úmrtí způsobují ve freeride laviny, ale řekl bych, že méně než polovinu. A hlavně nejsou tak hmatatelné, ty skály jsou reálné zatímco laviny jsou jenom potencionální. Samozřejmě, že jakmile člověk vidí v reálu první lavinu, od té doby s nimi stále počítá a stále přemýšlí, jestli se to s ním neutrhne. Jinak velehory ve mně budí respekt samy o sobě, i bez skal a lavin a dalších nebezpečí.

S věkem se můj postoj k rizikům nemění, vždycky jsem odhadoval riziko zranění nebo smrti.
A někdy vidím smrt i tam, kde asi není: když jsem poprvé v životě vjel v Alpách do hlubokého sněhu, byl těžký firn a já si říkal, že když bych v té rychlosti upadnul, mohl bych si třeba zlomit vaz.

>> #253, garfield, 15. 02. 2016 20:39:44

Garfielde, když už neumíš diskutovat tak, aby z toho neprýštila tvá ubohost a závist, tak se toho prosím zdrž. Celou dobu to byla rozumně vedená diskuse s legitimními argumenty z obou stran, tedy samozřejmě až na Turkovy bláboly, ale ty jí skutečně degraduješ na úroveň Novinek, což si zrovna Snow opravdu nezaslouží.

Pokud jste to nezaregistrovali, tak rakouská prokuratura ukončila vyšetřování tragické nehody. Shrnutí je zhruba následující: Nepřímo označila za pravděpodobné viníky oba komerční instruktory. O Ropákovi se zmínila, že to byla jeho věc, když byl v amatérské skupině. Spuštění laviny někým z lyžařů nebo samovolně se nepodařilo prokázat.

http://www.horydoly.cz/…pomente.html

>> #257, Kuba Turek, 10. 06. 2016 03:33:42

Takže vlastně žádní viníci nejsou, ale hlavně že jsi je tak okamžitě označil. Pravděpodobně a nepřímo, má stejnou vypovídací hodnotu, jako sněhové srážky v lednu 1978. Ale co by člověk neudělal pro zvýšení sledovanosti skomírajícího webu, že ??? Rajtovat na něčím hrobě, navíc v momentě, kdy ještě není ani vyhrabaná díra, to chce silný intelekt. Ne každá nehoda má vždy nutně viníka. A nehody se nevyhýbají ani těm nejzkušenějším, což dokládá lavina z tohoto týdne.

http://www.chamonix.net/…-two-injured

Každý si z této tragické nehody asi vezme jiné poučení. Myslím ale, že je jasné každému, kdo má mozek v hlavě, že s touhle cestovkou by se na hory neměl vydávat. Ať to balíme kdokoliv do jakýchkoliv slov.

>> #260, Kuba Turek, 23. 06. 2016 23:48:20

Otázka je, jestli je to o jedné konkrétní „cestovce“ a nebo o tom že jde o obecně nebezpečnou aktivitu, při které se těžko kloubí touha po adrenalinu a skvělých podmínkách a zajištění 100% bezpečnosti.

>> #260, Kuba Turek, 23. 06. 2016 23:48:20

A já si zase Turku myslím, že by nikdo neměl létat s NASA do vesmíru. Taky se tváří jako odborníci a shořelo jim Apollo, spadnul raketoplán… dál by, vzhledem k počtu nehod, neměl nikdo létat Boeingy a Airbusy To je taky nezodpovědné riskování. A taky to na první pohled vypadá, že ta letadla konstruují a obsluhují odborníci. No a v neposlední řadě si myslím, že novinář by neměl vypouštět povrchní soudy a než něco napíše, tak by měl chvilku přemýšlet, pokud tedy samozřejmě není to co píše účelové. To je pak jiná situace, chápu. Tak ti Kubo přeji hezké léto, trochu s odpočiň a vyčisti si mozek. To je tuze prospěšné. Jo a tady s tímhle stylem moc neuspěješ, sem chodí docela nadstandardně hodně inteligentních lidí, kteří o věcech dost přemýšlí v souvislostech. Ani ti nevím čím to je.

>> #262, Martin47, 24. 06. 2016 17:53:00

Díky za přání odpočinku. Bohužel to asi neklapne, protože Horydoly mají na rozdíl od Snow sezonu pořád.

A propos: Kde´s přišel na to, že „sem chodí docela nadstandardně hodně inteligentních lidí“? Ne že bych to vydavatelům nepřál, ale mám jisté pochyby o zdejším nadstandardu.

>> #263, Kuba Turek, 28. 06. 2016 16:40:29

Na to, abych se nechal zatáhnout do podobné debaty, jsem příliš starý a řekněme zkušený. Navíc, tady je mnoho možností debatovat s lidmi, s kterýma tak činím rád a má to nějakou cenu a smysl.

Z tohohle článku http://xman.idnes.cz/…renalin.aspx?… jasně vyplývá vše, na co jsem se ptal v souvislosti s freeridem a musím říct, že v málokterém sportovním odvětví prováděném masově amatéry se chodí smrti tak naproti. Vlastně smrt Matildy nelze ani považovat za tragédii. Je to smutná událost, tragédie je ale něco neočekávatelného. Pro mě jedno z mála z vláken, které se dopracovalo k jednoznačnému závěru. Ve velehorském freeride se s takovými událostmi musí počítat a nelze jim nijak předejít.

>> #265, Martin47, 19. 07. 2016 08:40:18

Trochu z jiného soudku, ale jen zdánlivě.

Sport, a nemusí jít o nijak velký adrenalin, s sebou blízkost smrti zkrátka nese. Čím vyšší úroveň, tím je ostří hrany užší. Ve chvíli, kdy Kokoska jel dle serveru strava.com čtvrtý nejlepší sjezd z Passo Falzarego absolutně a já jsem na opačné straně kopce pod Passo Valarola obdivoval výhledy a kvetoucí pěnišníky, jeden z projíždějících cyklistů o pár kilometrů dál a deset minut později neměl tak úplně svůj den, přestože bylo krásné počasí a silnice suchá a čistá (odkaz).
Nemyslím, že by při svých zkušenostech nějak výrazně podcenil riziko, jako ani nikdo z těch, kteří jsou vzpomínáni ve vláknu výše. Zkrátka se stalo a nejspíše jen drobné pochybení (leč s fatálními následky) už nebyla příležitost vzít zpátky.

A pak při oblékání větrovky na Passo Campolongo (1875 m.n.m.) za mnou seskočila ze silničky rozesmátá Italka, se svým (asi) synem a vnukem debatovala o tom, že se v Arabbě počkají a pak si vyjedou na Pordoi (2239 m.n.m.). Bylo jí 77 let.

Tak jsem si říkal, že už znám důvěrně asi všechna Dolomitská lyžařská střediska (a to sem patří) … v létě, cestou nahoru na silničním kole.