Sjezdovky:
Bombastické. Perfektně upravené široké carvingové pisty drží až do
pozdního odpoledne (tedy až na výjimky na nejexponovanjších místech).
Velké převýšení - sjezd možný z více než 3 000 m do 1 370 m bez
jediného zastavení. Vždy několik variant sjezdů. Top sjezd z Glaislachkoglu
3 058 m do Söldenu 1 370 m po červené č 1 a černé č. 7 - můžete jezdit
celý den a neomrzí vás. Sjezdovky na ledovcích nejsou moc zajímavé -
většinou hodně lidí a spíše rovina.
Sněhové podmínky:
Na ledovcích perfektní, v nižší nadmořské výšce občas vykukovaly
kameny a oba dojezdy do Söldenu po čistě umělém sněhu. Odpoledne docela
katastrofa. Ráno ale vše výborně upravené.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Perfektní lanovky, hlavně propojení 8kabinky a poté 30kabinky ze Söldenu
na Glaislachkogl v jedné gigantické budově je perfektní. Nové záchody na
Glaislachkoglu stojí za návštěvu, takový výhled nemáte každý den.
Jedinou muškou je čtyřsedačka Einzeiger, která dopoledne umí udělat
frontu na 30 min. Je nutno ji použít pro cestu na ledovec.
Zalidněnost:
V pátek i sobotu relativně nízká. Nikde se nečekalo, ani ráno u
nástupní lanovky. Max. 3 min, víc nikdy. U ostatních lanovek nikdy nebyla
fronta.
Občerstvení a aprés-ski:
Rozmanité - zde každý najde, co hledá, a to od velké samoobslužné
restaurace přes pohodovou horskou chatu s obsluhou po číšníka v košili.
Já doporučuji Eugens Obstlerhütte s poledním menu za 16,50 - prakticky se po
něm nedá lyžovat, ale stojí za to...
Doprava do střediska a parkování:
Parkování v parkovacích domech nebo parkovištích hned u lanovek. Cesta
do Söldenu je z Prahy relativně dlouhá. Já jezdím přes Fernpass, což je
asi o 100 km kratší než přes Innsbruck.