Sjezdovky:
Z důvodu nedostatku sněhu během mé návštěvy nebyly otevřeny všechny
sjezdovky. Lyžovalo se na zhruba polovině tratí z celkových 55 km, které
Kaunertal nabízí. Komplet uzavřena je kabinková lanovka Weissseejochbahn a
tratě kolem ní, stejně tak sedačka Ochsenalm I a II.
Otevřené sjezdovky byly v rámci možností dobře upravené. I na nich byl
ledovatý povrch a plotny, ale ne v takové míře jako na Pitztalu. Stejně tak
kamínků bylo méně. Každopádně po lyžování budu muset s lyžemi do
servisu. Skluznice a hrany dostaly co proto.
Opět část sjezdovek zabraly závodní týmy, které tvořily i větší
část návštěvníků. Lyžovalo se podél lanovek Falginjochbahn a
Karlesjochbahn.
Sněhové podmínky:
Stejně jako na Pitztalu sněhu moc nebylo. Hlavní otevřené sjezdovky byly
vysněžené a ledovaté, občas s kamínky. Když jsem odjížděl, tak v noci
začalo sněžit. Chce to sledovat aktuální situaci a podle předpovědi
počasí a sněhu vyrazit. Osobně bych s návštěvou počkal až na prosinec,
kdy bude sněhově lepší situace.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kaunertal je dobře vybaven kabinovými lanovkami Falginjochbahn,
Karlesjochbahn, Weißseejochbahn, které doplňuje starší sedačka
Ochsenalmbahn I a II. Pak je ve středisku ještě pár kotev. Od 16. listopadu
je otevřena i část sedačky Ochsenalmbahn II.
Zalidněnost:
Tím, jak je Kaunertal hůře dostupný, tak nikdy není tak zaplněn jako
konkurenční Pitztal a Sölden. Za mě tam bylo prázdno a jezdilo se nahoru
dolů.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny o trochu nižší než na Pitztalu, přesto velmi vysoké. Guláškovka
stojí pouhých 9,50 eur místo 9,80 eur na Pitztalu.
Za
posledních pár let se gastro na horách všude velmi zdražilo. Na Kaunertalu
se dá zatím najíst jenom v centrální restauraci v centru střediska. Mají
monopol.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bez problémů po celou dobu po asfaltu až do ledovcového centra ve
2 750 m. Je potřeba počítat s vyšší časovou náročností, než se tam
dostanete.