výuka lyžování - tématické články (strana: 3)

Z jakéhokoliv popudu lyžují – pro radost, zdraví, kvůli rodině či přátelům – většina lyžařů bývá zklamána, pokud se po týdnu na svahu jejich ježdění zřetelně nelepší. Jejich ambice lyžovat rychleji, technicky líp a s větší mírou kontroly na náročnějších svazích je přirozená stejně, jako bývá obvyklá.

Je zřejmé, že lidské tělo, pohybuje-li se příliš rychle za hranicí vlastní kontroly nad svou koordinací, bude náchylné k poranění.

Všichni jsme nejednou viděli někoho, kdo sjížděl svah, aniž by měl své lyžování pod kontrolou. V očích zběsilý výraz, obličej i tělo ztuhlé, obvykle jel šusem bez nějaké snahy regulovat svou nezvládanou rychlost zatáčením. Většinu času byl nejspíš zcela z rovnováhy, jako kdyby měl každým okamžikem upadnout. Sjížděním nadměrnou rychlostí, v níž nemá...

Tělo a mysl nejsou dva rozdílné a nezávisle pracující systémy; jeden ovlivňuje druhý. Vědomý strach se rodí v hlavě, nicméně je okamžitě přenášen do těla a přebírá vládu nad tělesnými procesy a úkony.

Přirozené učení se lyžovat závisí nejen na pocitové zpětné vazbě od vlastního těla, ale i na tom, co pro daného člověka funguje. Ne všechny lyžařské pohyby budou zpočátku vnímány jako přirozené, protože pro lidské tělo je přirozené chodit či běhat, ne klouzat po sněhu za nepřirozeně vysokých rychlostí.

Stejně, jako se muži rozdělují na „trenkaře“ a „slipaře“, rozdělují se lyžaři na „tlačiče“ a „opírače“. Který z nich jste vy? Navážeme volně na minulý díl seriálu, kde jsme řešili vertikální pohyb při lyžování, a odpověď na otázku by měla být víc než snadná.

Tento pokyn jsme slýchávali pravidelně na lyžařském výcviku i od našich rodičů. A upřímně? Slýchávám ho na kopci pořád. Často jako jediný pokyn a všelék, který všechno napraví.

V češtině není mnoho komplexních publikací, které by se metodicky zabývaly pohybem na skialpinistických lyžích. Pokud něco takového najdete, často jde o publikaci zpracovanou výrobcem vybavení, případně se o skialpinismu můžete dočíst jako o menší kapitole v horolezeckých metodikách. Samostatný aktuální metodický popis pohybu na skialpech vydal až ...

Zdá se, že ještě v následujícím díle zůstaneme oslněni automobilovým průmyslem. V minulém díle jsme zapínali asistenční systém ESP, dnes budeme pracovat s pedály v autě. Brzdu protentokrát vynecháme a budeme šlapat jen spojku a plyn.

„Venku chumelilo a já musel sedět ve škole“, vzpomíná jeden z trenérů jabloneckého gymnázia. „To mě vždycky štvalo a tak jsem rád, že se teď můžu účastnit unikátního projektu a když venku chumelí, jít s dětmi lyžovat“, dodává.

Když děti čelí nějaké neznámé dovednosti, typicky chvíli sledují, co se děje. Plně koncentrovaní doslova zírají na situaci a absorbují kompletní obrázek bez jeho dělení. Dítě pozorovanou zkušenost nesegmentuje, obvykle ji chce celou napodobit.

Před časem jsem ve skiareálu potkal svou známou, jež se po letech opět postavila na lyže, aby naučila sjíždět svého šestiletého syna Jakuba. Sama profesí učitelka, zeptala se mě: „Jak bys takhle malé dítě učil?“

Blíží se zima, silnice budou klouzat a asistenční systémy v našich autech si konečně přijdou na své. Princip ESP, kterým jsou všechna současná auta vybavena povinně, ale můžeme v různých podobách použít i my. Samozřejmě při lyžování.

Jakkoli není snadné konceptualizovat rozlišení mezi „já“ v hlavě a přirozeným „já“, není těžké zaznamenat rozdíl v lyžování prováděném pod těmito dvěma vlivy.

Každý z nás zažil památné sjezdy, v nichž všechno fungovalo, jak mělo, a my jsme lyžovali líp než obvykle. Věci, s nimiž jsme se dřív prali, šly naráz samy. Jakákoli frustrace byla pryč.

Vidět výborného lyžaře sjíždět svah je podobně harmonické jako pozorovat horskou bystřinu. Uvolněně, bez námahy přenáší váhu a krouží si oblouky, vše provádí jednoduše, lehce a přirozeně; v těžkém kontrastu s upracovanými pohyby ztuhlého začátečníka.

Lyžování nabízí mnohými opomíjenou příležitost naučit se věcem v životě o mnoho univerzálněji použitelným než jak vykroužit oblouk. Slušně zatočit na lyžích není obtížné, jakmile v sobě znovu objevíme, jak se učit.

Často pozoruju z křesel lanovek lyžařské instruktory a jejich počínání na svahu. Dost z nich jako by si chtělo udržet své zákazníky věčně. Ještě poučnější je pro mě sledovat reakce studentů – a nejvíc těch, kteří vypadají, že budou docela marní.

Kdybyste zrovna četli hudební časopis, byl by název článku naprosto jasný. Česká kapela Poletíme? válcuje pódia hudebních festivalů se stejnou energií, jako lyžařští instruktoři začátečnické svahy s nejoblíbenějším cvičením na světě, „letadlem“. Poletíte díky němu lépe i vy?

Papoušci? Ano, papoušci. Je to taková hra, kterou hraju s pokročilými dětmi, když je učím lyžovat. A stále častěji ji začínám hrát i s dospělými. Děti to baví, dospělé vždy rozesměje, ale všem to většinou pomáhá. S čím?