výuka lyžování - tématické články (strana: 2)

Lyžovat na lanovce bychom mohli pořád dokola. Dokud ji nevypnou a nechají nás jezdit nahoru a dolů. Ale dva díly seriálu prosezené na lanovce stačily. Teď začneme i jezdit dolů a na lanovce si budeme dál hrát na rozhodčí, ale s čím dál větší znalostí detailů. Protože pořád platí, že pohled z ptačí perspektivy je nenahraditelný.

Naučit se lyžovat už na lanovce je kumšt. Jak jsem psal v prvním díle letošního seriálu, „kdyby tohle tajemství někdo znal, dokázal by ho asi prodávat za pěkný balík“. Ale nejde to. Můžeme se jen pozorně dívat, co se děje pod námi, využít pohledu z ptačí perspektivy a něco si z toho odnést.

Kdyby tohle tajemství někdo znal, dokázal by ho asi prodávat za pěkný balík. Dnešní doba žádá rychlá instantní řešení bez námahy a naučit se lyžovat sezením na lanovce by byl stoprocentní obchodní tahák.

Na co se přirozeně koncentrujeme, to obvykle milujeme; osoba s vášní pro lyžování nebude mít těžkosti se na něj plně koncentrovat, cvičit, zdokonalovat se. Nicméně ten, kdo je v horách zejména z nějakého jiného důvodu – třeba něco dokázat sobě či ostatním – bude možná víc milovat vlastní představu sebe coby lyžaře než vlastní aktivitu a bude o to n...

Vzpomínaje na svá dětská léta, zdá se mi, jako by ke mně ze všech stran doléhalo, abych dával pozor a netoulal se v mysli kdovíkde. Učitelé, vedoucí kroužků, trenéři, rodiče – od všech jsem to slýchával zejména, když mi něco nešlo podle nastavených standardů. Pamatuju, že jsem zkoušel udržet pozornost, ale tak nějak snění o vyhlídnuté spolužačce ne...

V procesu učení se sportovní aktivity se pomyslné kyvadlo obvykle souvisle pohybuje mezi vzrušujícím žárem kreativity a formálností metodologické doktríny. Tak jako ve většině kreativních procesů, žár potřebuje nějakou formu a forma potřebuje nějaký žár. Jedno bez druhého bude podobně hodnotné, jako snažit se hrát tenis bez natažené sítě.

Odstranění nějaké své mentální překážky nebo zvýšení povědomí může často vést k našim významným a bezprostředním zlepšením. Jako by se vynořilo něco nového a dramatického: když se lyžaři povede manévr provést korektně jednou a vzápětí podruhé, ukáže mu to vlastní potenciál, jeho existující talent a už přítomné dovednosti; lyžař bude samozřejmě adek...

Jen málo lyžařů chce učením se něčemu novému trávit víc času, než je nezbytně nutné. Jelikož na svahu disponuje většina z nich pevně vyměřeným časem, nejednou se stávají netrpělivými, když v průběhu lekce uslyší o technikách povědomí. Obvykle mají dojem, že pokud nedostanou specifickou instrukci, co dělat a co opravovat, plýtvají svým drahocenným č...

Kdo by to byl před pár měsíci řekl, že nechat si přinést točené pivo bude přání z říše snů. Stejně jako koupit si permanentku a úplně normálně si zalyžovat.

Přemýšlel jsem, čemu je specifický pohyb rukou při dnešním cvičení podobný, a napadlo mě bruslení. A také legendární vánoční reklama s Chuckem Norrisem. Mimochodem, víte, kolik udělá Chuck Norris oblouků? Všechny!

Stačí mávnout kouzelnou hůlkou a vše bude vyřešeno! Horší oblouk doprava i roušky na lanovce! Proč jsme na to nepřišli dřív?

V minulém díle jsme hledali oporu při zahájení oblouku. Ale opravdu jsme ji našli?

V posledním díle loňského ročníku, v článku „Tlačíš, nebo se opíráš“, jsme řešili, jak při lyžování zvyšovat tlak na lyže. Od klasického „nahoru – dolů“ jsme se dostali k ekonomičtějšímu „doprava – doleva“.

Tendence budovat si sebeomezující koncepty jsou tak běžné, že si většinou ani neuvědomujeme, že se jich dopouštíme. Proces může začít zdánlivě nevinně tím, že si zvykneme ztotožňovat se se svým výkonem.

Z jakéhokoliv popudu lyžují – pro radost, zdraví, kvůli rodině či přátelům – většina lyžařů bývá zklamána, pokud se po týdnu na svahu jejich ježdění zřetelně nelepší. Jejich ambice lyžovat rychleji, technicky líp a s větší mírou kontroly na náročnějších svazích je přirozená stejně, jako bývá obvyklá.

Je zřejmé, že lidské tělo, pohybuje-li se příliš rychle za hranicí vlastní kontroly nad svou koordinací, bude náchylné k poranění.

Všichni jsme nejednou viděli někoho, kdo sjížděl svah, aniž by měl své lyžování pod kontrolou. V očích zběsilý výraz, obličej i tělo ztuhlé, obvykle jel šusem bez nějaké snahy regulovat svou nezvládanou rychlost zatáčením. Většinu času byl nejspíš zcela z rovnováhy, jako kdyby měl každým okamžikem upadnout. Sjížděním nadměrnou rychlostí, v níž nemá...

Tělo a mysl nejsou dva rozdílné a nezávisle pracující systémy; jeden ovlivňuje druhý. Vědomý strach se rodí v hlavě, nicméně je okamžitě přenášen do těla a přebírá vládu nad tělesnými procesy a úkony.

Přirozené učení se lyžovat závisí nejen na pocitové zpětné vazbě od vlastního těla, ale i na tom, co pro daného člověka funguje. Ne všechny lyžařské pohyby budou zpočátku vnímány jako přirozené, protože pro lidské tělo je přirozené chodit či běhat, ne klouzat po sněhu za nepřirozeně vysokých rychlostí.

Stejně, jako se muži rozdělují na „trenkaře“ a „slipaře“, rozdělují se lyžaři na „tlačiče“ a „opírače“. Který z nich jste vy? Navážeme volně na minulý díl seriálu, kde jsme řešili vertikální pohyb při lyžování, a odpověď na otázku by měla být víc než snadná.