Autor Jana Vlková - články (strana: 2)

Lesní savci a ptáci se krmí na horách i v údolích výborně. Bobulky a bobule, které jim přijdou do cesty, jsou znamenité chuti a také v biokvalitě.

Tento článek vyšel ve SNOW 72.

Křupavý i vláčný, černý i bílý, se semínky, s kukuřicí, sladký, z kvásku nebo z mrazáku – chléb je vždy fascinující potravina.

Tento článek vyšel v časopisu SNOW 70.

Bublinky, divoké barvy, kopce šlehačky, hořící šňaps, to všechno se vejde na alpské nápojové lístky.

Tento článek vyšel v časopisu SNOW 68.

Kukuřice je dnes k mání jako uvařený klas v různých řetězcích konfekčního stravování nebo jako popcorn v multiplexech a pohanka je považována za jakousi raritku pro bigotní vegany. Obě rostliny byly přitom dávno přítomny v horalských kuchyních a jsou tam kupodivu dodnes.

Ořechy, oříšky a kaštany patřily do horské kuchyně odjakživa. V minulosti zachraňovaly na cestách zkřehlé horaly, stejně jako dnes dávají sílu lyžařům na lanovkách nebo na hřebenových túrách.

Tento článek vyšel v časopisu SNOW 66.

Ideální přítel každého pikniku a túry. Rodná sestra uzenin. Kaloricky bohaté a chuťově výrazné jídlo patří především do hor.

Tento článek vyšel v časopisu SNOW 65.

Stejné mléko a přitom na druhém konci tolik vůní, tvarů, konzistencí. Kde je to kouzlo, kterým se z mléka tvoří sýr?

Tento článek vyšel ve SNOW 63.

aneb jak se z nich rösti nebo gratin připravují
Brambory jsou jednou z nejúžasnějších evropských potravin. A to i přesto, že pocházejí ze zcela jiného kontinentu. Dvě století opovrhované hlízy spasily Evropu před hladomory a pak byly jeho důvodem.

Tento článek vyšel ve SNOW 61.

Likér, bez něhož se v Savojsku nic neobejde. Nutná výbava každého lyžařského instruktora a povinný digestiv. Označení likér trochu odrazuje a lepší to není ani s přirovnáním k naší becherovce.

Jídlo z nižších pater gastronomického Olympu potřebuje patřičné kulisy, aby se mohly projevit všechny jeho vynikající aspekty. Tartiflette se v podstatě připravuje ze zbytků.

Lyon, kdysi Lugdunum, zasluhuje malou zajížďku, i když není na optimalizovaných trasách do nebo z francouzských Alp.

Karel IV., Albrecht Dürer, nebo Adolf Hitler? Kdo je ikonou Norimberku? Město vypadá na první pohled poměrně konfekčně. Velký městský okruh symetricky obkružuje ten vnitřní vedoucí po bývalých hradbách, které objímají staré město s pěší zónou. středem protéká řeka Pegnitz. A v tomto ladném architektonickém kontextu si můžete najít vzrušující příběh...

Jídlo se dostalo na gastronomický Olymp nejspíš díky svému jménu a historce, která provází jeho vznik. Jedná se o pokrm kaloricky robustní, který svým pojetím připomíná něco mezi svítkem a omeletou. Jako každé velmi běžné jídlo nabývá mnoho podob a také cenových hladin podle libůstek kuchaře a místa servírování.

Nápoj, kterému se přezdívá Skiwasser, připomíná domácí nápojové improvizace z doby, kdy v naší zemi nad zásobováním železnou rukou vládnul bolševik a člověk si musel různé laskominy opatřovat vlastními způsoby.
V Alpách byla ovšem tato šťáva povýšena na regulérní a konkurenčně silnou položku na nápojovém lístku.

Město na řece Salici neboli Salzach si trpělivou marketingovou prací posledních desetiletí vytvořilo image kulturní metropole, která tyje z odkazu evropského hudebního génia.

Růžová kořalička jménem Zirbenschnaps je domovem prakticky ve stejném regionu jako vedle popisovaná těstovina. Češi, kteří si již stačili zamilovat její lahodnou chuť, ji důvěrně nazývají limbovice. Nejedná se vlastně o kořalku v pravém slova smyslu, je to spíš likér. Vyrábí se ze šišek borovice limby, které se máčejí v alkoholu, do něhož se přidáv...

Říkat, že Schlutzkrapfen je „něco jako ravioli“, ponižuje oba dva originální pokrmy. Tyto taštičky jsou lahodným jídlem, které více než cokoli jiného demonstruje prorůstání gastronomie středomořské a středoevropské.

Dobrá lékárnička na cesty se pozná tak, že všechny léky, které v ní máte, umíte použít. Je dostatečně lehká a skladná, abyste vůbec neváhali přihodit ji do zavazadla, i pokud jedete na hory jenom na víkend.

Když přijíždíte do města Briançon přes sedlo Montgenevre, sama se vám nabídne myšlenka, že tady byste chtěli mít budku, v níž byste vybírali mýto za průchod do údolí, a to by zkrátka muselo stačit k blahobytnému živobytí i na důchod.

Nepředstavujte si nic, co by se podobalo našemu špeku či slanině. Jihotyrolský špek není žádný kluzký tuk, který by vám na prkénku uskakoval pod nožem a následně tlačil na žlučník. V severní Itálii se jedná o lahodné kousky sytě červeného masa pokryté jen jemnou vrstvou kůže. Jihotyrolský špek se vyrábí složitou technologií, která mu dodává výsledn...