Sjezdové lyžování - články (strana: 6)

Stačí mávnout kouzelnou hůlkou a vše bude vyřešeno! Horší oblouk doprava i roušky na lanovce! Proč jsme na to nepřišli dřív?

Následující díly seriálu zdravého cvičení pro lyžaře budou zaměřeny na lopatky. Nepůjdeme si hrát s dětmi na pískoviště s plastovými lopatičkami a kbelíky, zajímat nás samozřejmě bude část našeho těla.

Nebuď ovčan (rozuměj ovce), ale občan (rozuměj možnost volby). Vláda nás lyžaře stále napíná a rozhodnutí „kdy a jak“ opět odsunula na neurčito. Lyžujících je u nás přes dva miliony. Kdyby každý vyhrabal ve sklepě nějaký nepotřebný kus výzbroje a hodil ho zítra ráno před Úřad vlády, možná by se něco začalo dít. Třeba by se vytvořila fronta úředníků...

Dobře už bylo. Naposledy loni touhle dobou. Teď se chystá „doba dostatečná“. Proč se lyžování v Česku dostalo na vedlejší kolej a za jakých podmínek asi budou moci otevřít horská střediska?

Využijte čas, kdy se nedá lyžovat, a připomeňte si nejslavnější lyžařské filmy historie!

26. a 27. 11. se do Světového poháru opět vrátí paralelní slalom. Po loňské „paralelní“ sezoně plné stížností od závodníků i překvapivých výsledků má letos nový formát i pravidla.

Tentokrát si ukážeme relativně málo známé cvičení, kde spojíme brániční dýchání s různými pozicemi těla s cílem uvolnit ztuhlé svaly.

Sjezdové lyžování pro některé neodmyslitelně patří k zimní sezóně. Není divu, hory, slunce, prašan a široké sjezdovky přímo vybízí k projížďce. I přesto, že možná nepatříte k profesionálním lyžařům, je i pro vás velmi důležitá regenerace po celodenním lyžování. Sjezdové lyžování je velmi náročný sport, při kterém se zapojují svaly prakticky celého ...

Lyžování je tu s námi mnohem déle, ale z hlediska jeho obecné obliby coby veřejné sportovní aktivity můžeme zrovna teď hovořit o století jeho existence. Právě od začátku 20. století začalo stoupat na žebříčku obliby vzhůru, aby se brzy stalo jedním z nejoblíbenějších národních sportů. Celou tuto krásnou éru mapuje nová publikace Naše hory, lyže, sn...

V počátcích nácviku správného bráničního dýchání je potřeba mít asistenci, třeba někoho z rodiny a podobně. Dotek a tlak druhé osoby totiž podstatně ovlivní naše vnímání toho, co se děje a umožní mnohem lehčí pochopení a osvojení správného dýchání.

V minulém díle jsme hledali oporu při zahájení oblouku. Ale opravdu jsme ji našli?

V předchozích dílech jsme si trochu rozcvičili kyčle. Teď se ale vrátím k často opomíjenému dýchání, které je základem veškerého pohybu a života vůbec.

Tímto dílem seriálu zdravého cvičení pro lyžaře završíme trilogii o kyčlích a ukážeme si další dva cviky pro jejich procvičení. První bude takový univerzální pro každého, něco jako rozcvička, a druhý pro ty náročnější a sportovně založené čtenáře.

Tento měsíc se zaměříme obecně na rozpohybování kyčlí, které u velké části rekreačních lyžařů dostatečně neplní svoje fyziologicky přirozené úkoly a navíc si to ne každý z nich uvědomuje, „vždyť to nějak funguje“.

V posledním díle loňského ročníku, v článku „Tlačíš, nebo se opíráš“, jsme řešili, jak při lyžování zvyšovat tlak na lyže. Od klasického „nahoru – dolů“ jsme se dostali k ekonomičtějšímu „doprava – doleva“.

Novou lyžařskou sezónu jsem původně chtěl začít motivačním psaním, abyste měli opravdu chuť si zacvičit. Ale proč to komplikovat, vždyť takto do čtenářů „šiju“ celý rok. Radši si pojďme rovnou a zlehka zacvičit!

Organizace sdružující jednotlivé horské profese založily Unii horských povolání, která má za cíl zvýšení bezpečnosti na českých horách a zlepšení kvality služeb v oblasti horského cestovního ruchu.

Tendence budovat si sebeomezující koncepty jsou tak běžné, že si většinou ani neuvědomujeme, že se jich dopouštíme. Proces může začít zdánlivě nevinně tím, že si zvykneme ztotožňovat se se svým výkonem.

Z jakéhokoliv popudu lyžují – pro radost, zdraví, kvůli rodině či přátelům – většina lyžařů bývá zklamána, pokud se po týdnu na svahu jejich ježdění zřetelně nelepší. Jejich ambice lyžovat rychleji, technicky líp a s větší mírou kontroly na náročnějších svazích je přirozená stejně, jako bývá obvyklá.

Je zřejmé, že lidské tělo, pohybuje-li se příliš rychle za hranicí vlastní kontroly nad svou koordinací, bude náchylné k poranění.